Kázání našeho společenství

Kalvinismus je falešné učení

Kalvinismus je výklad Božího slova, které vychází z učení Jana Kalvína (1509-1564) a dalších křesťanů. Kalvinismus učí, že ze strany člověka neexistuje žádná volba spásy. Kalvinisté věří, že Boží milosti se nelze vzepřítBůh člověka zmanipuluje k víře. Bůh předem rozhodl, že zachrání jednu skupinu lidí a ostatní zatratí (pošle je to ohnivého jezera). Kalvinismus učí, že Ježíš nezemřel za všechny lidi, ale pouze za ty, které předem určil. Podle kalvinistů jde o nejlepší, nejpřesnější a nejvíce Boha oslavující učení.

Pojďme se podívat na kalvinismus pod drobnohledem.

Kalvinismus má základních pět hlavních bodů:

1. Totální zkaženost lidí. Neexistuje žádná lidská volba při spasení.
2. Nepodmíněné vyvolení. Bůh si vybírá.
3. Omezené, ohraničené smíření. Ježíš nezemřel za všechny lidi, ale pouze za ty, které vykoupí.
4. Neodolatelná milost. Koho Bůh chce zachránit, toho zachrání. Bůh nečeká, až se někdo rozmyslí. Milosti nejde odolat.
5. Zachování svatých. Zachránění vytrvají až do konce, jiná možnost se nepřipouští.

Pokud si toto učení budeme ověřovat v Božím slovu, pokud si nebudeme jednotlivé verše vytrhávat v kontextu, pokud nepůjdeme do herezí, tak musíme dojít k tomu, že kalvinismus je falešné křesťanské učení, učení o falešném bohu. Každé falešné křesťanské učení pochází od démonů! Démoni s oblibou pokřiveně vykládají Písmo a odkazují na falešné bohy.

Pojďme se podívat do Božího slova.

Opravdu neexistuje žádná lidská volba při spasení? Opravdu je spasení ze sta procent dílo Boží a člověk s tím nic nenadělá? Boží slovo říká:

„Pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj. Všichni ale k tomuto poznání nedošli.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 8,6-7

„My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když [však] víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.“
ČSP, Galatským 2,15-16

„Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“
Překlad 21. století, Skutky 4,11-12

„Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.“
Překlad 21. století, Skutky 6,7

Boží slovo říká, že Ježíš se nechal ukřižovat za všechny lidi, ne pouze za lidi, kteří budou spaseni. Pravda je taková, že Bůh miluje všechny lidi a chce, aby každý člověk došel k pokání! Bůh miluje celý svět, který je plný zla a antikristů. Z toho plyne, že každý se může pro Krista svobodně rozhodnout. Ježíš zemřel za každého člověka, ale jeho smrt zachrání jen ty, kteří v Něho věří.

Doporučený článek k prostudování: Co je biblické pokání?

„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. “
ČSP, Jan 3,16-17

„Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání.“
Překlad 21. století, 2. Petr 3,9


„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 2,5-6

„Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš, Kterýžto dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým.“
Kralická, 1. Timoteus 2,5-6


„Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“
Překlad 21. století, Římanům 5,12

„A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.“
Kralická, Římanům 5,12


„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,1-2

„Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.“
Překlad 21. století, Židům 2,9

Bůh se dává člověku v „určitých chvílích“ poznat „zesíleně“ (dává jasnou nabídku spásy).

„Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!“ Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.“
Překlad 21.století, Job 33,28-30

Jáma, hrob, podsvětí, záhrobí – „šeol“ (hebrejsky), „hádes“ (řecky). Tady duše zemřelých „čekají“ na vzkříšení.

Pro člověka je nemožné, aby výhradně z vlastních sil, z těla, uvěřil v Krista („Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec“, Jan 6,44). Je to Duch Svatý (dále jen Duch), kdo nabízí poznání Pravdy. Toto je však nabídka, ne diktát (musíš).

O Letnicích (v posledním času, v posledních dnech) se vyplnilo proroctví proroka Joele. Od Letnic Bůh vylévá svého Ducha na všechny lidi. Bůh lidem ukazuje Pravdu, křesťané prorokují…

Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat…“
Překlad 21. století, Skutky 2,16-17

O vyvolení. O vyvolenosti čteme v celé Bibli v několika souvislostech.

Bůh si vyvoluje, vybírá. Boží slovo říká, že je „mnoho povolaných, ale málo vyvolených“. Tento verš nehovoří o tom, že by Bůh nechtěl každého spasit. Tento verš hovoří o tom, že lidi Boha vědomě, na základě svobodné vůle, odmítají. Jinak řečeno, je mnoho je pozvaných, ale málo těch, kteří se smíří s Bohem. Přečtěte si zmíněný verš v kontextu:

„Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Překlad 21. století, Matouš 22, 1-14

Bůh si vybírá každého člověka, aby byl spasen. Rozhodnutí je v dané chvíli na každém člověku. Podobné to bylo i ve Staré smlouvě. Bůh si vyvolil izraelský národ, to však ani tenkrát neznamenalo hromadnou a bezpodmínečnou záchranu.

„Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.“
Překlad 21. století, Římanům 9,27

„I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil.“
Překlad 21.století, Juda 1,5

Dále čteme o vyvolených, které si Bůh si vyvolil už před založením světa (Efeským 1,4). Vševědoucí Bůh o těchto lidech věděl, že na základě svobodné vůle, uvěří v Krista. Bůh předzvěděl (Bůh věděl předem), že ti lidé dar víry neodmítnou.

„Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“
ČSP, Římanům 8,29-30

Další věc je, že Bůh si na základě předzvědění, vybírá „speciální“ lidi pro uskutečnění určitých úkolů. Tím byl např. Jákob. Bůh věděl, že se Jákob rozhodne pro Hospodina, že se stane otcem izraelského národa… V listě Římanům deváté kapitole někteří křesťané vidí, že Bůh miloval jen jednoho z bratrů („Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl“), a také to, že Bůh nechce spasit všechny lidi, ale pouze jím určené („Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává“). Pokud tyto verše čtete v kontextu, tak zjistíte, že se tam nic takového nepíše! Pokud si přečtete celou devátou kapitolu, tak zjistíte, že Jákoba si Bůh vyvolil pro konkrétní úkol – měl se stát otcem izraelského národa. Devátá kapitola Římanům hovoří o Božím vyvolení pro konkrétní úkol, ne o tom, že Bůh některé lidi předem určil ke spasení a jiné k zatracení.

Bůh si tyto „speciální“ lidi „speciálně“ hlídá a ochraňuje (a také jim může dát „speciální“ soužení). Také to může být tak, že Bůh v těchto lidech „speciálně“ působí.

Z kalvinistického učení plyne, že není potřeba bojovat o víru, protože to dělá Bůh. Jenže Boží slovo (Pavel) říká:

Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“
Překlad 21. století, 2. Timoteus 4,7-8

Kalvinistické učení říká, že od víry nelze za žádných okolností odpadnout. Boží slovo říká:

„Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!“
Překlad 21. století, Židům 6,4-6

Na to mohou kalvinistické úplně scestně říct, že je zde řeč o lidech, kteří mají „špatnou víru“, kteří jsou „špatně znovuzrození“ apod. To jako, že Bůh odvedl špatnou práci (špatně člověka naprogramoval k víře)? V tom verši je jasně řečeno, že jde o lidi, kteří „okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém“. Zde je řeč o znovuzrozených lidech.

Komu Ježíš řekl následující slova? Učedníkům. Následující verše platí pro všechny křesťany:

„Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo do Gehenny.“
ČSP, Matouš 5,29-30

Proč se Pán Ježíš se zjeví z Nebe v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kteří neuznávají Boha a nepřijímají evangelium? Protože se každý může člověk svobodně pro Krista rozhodnout.

„Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.“
Překlad 21. století, 2. Tesalonickým 1,7-9

Už v Edenu vidíme svobodnou vůli člověka ohledně věčného života. Adam s Evou neměli jíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Bůh jim řekl, že zemřou, když z něho budou jíst.

„Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete. Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.“
ČSP, Genesis 3,3-6

Proč před jménem Ježíš klekne každé koleno? Protože má člověk ohledně spásy svobodnou vůli. Všichni nevěřící a pseudokřesťané pokleknou a nikdo nebude mít výmluvu!

„Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“
Překlad 21. století, Filipským 2,9-11

Z kalvinistického učení plyne, že nespasení skončí v ohnivém jezeře, ne vlastní vinou, ale díky Bohu, protože si je nevyvolil. Nespasený člověk u finálního soudu bude moci namítnout, že skončí v ohnivém jezeře kvůli Bohu, protože si ho Bůh nevybral ke spasení.

Boží slovo říká:

Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.“
Překlad 21. století, Římanům 10,16-17

„Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium? „Je-li spravedlivý stěží spasen, co bude s bezbožným a hříšníkem?“
Překlad 21. století, 1. Petr 4,17-18

„Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.
Překlad 21. století, Jan 5, 38-39

Bůh není nespravedlivý! Boží slovo nám vyobrazuje Boha jako spravedlivého soudce.

„Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“
Překlad 21. století, 2. Timoteus 4,8

„Spravedlivý Otče,“
Překlad 21. století, Jan 17,25

Proč Ježíš řekl: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“? Protože lze pokání a evangelium přijmout nebo odmítnout. Víra začíná pokáním.

„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!
Překlad 21.století, Marek 1,15

„Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.“
Překlad 21.století, Skutky 26,20

„Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.“
Kralická, Skutky 26,20

Někteří kalvinisté tvrdí, že křesťan před Bohem nehřeší. Jenže Boží slovo říká:

Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
Překlad 21.století, 1. Jan 1,8-9

V níže uvedených verších rozhodně nestojí, že křesťan nebude nikdy hřešit. Tyto verše hovoří o tom, že křesťan nečiní hřích (nežije v hříchu, nelibuje si v hříchu) v přítomném čase, neboť na základě usvědčující moci Ducha činí pokání a díky tomu mu jsou jeho hříchy okamžitě odpuštěny. Tyto verše hovoří o tom, že padáme do hříchu, ale nezůstáváme v něm. Tyto verše hovoří o cestě setrvávání v hříchu (cestě ďábla) a cestě víry a pokání (cestě Krista).

„Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy. Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha.“
ČSP, 1. Jan 3,8-10

V Písmu je celá řada dalších veršů, které popírají kalvinistické učení.

Závěr
Z kalvinistického učení plyne, že Bůh si nedokáže poradit se svobodnou vůlí člověka. Z tohoto učení dále plyne, že Bůh lidi nutí k víře, k víře je programuje, člověk v této souvislosti nemá žádné rozhodovací právo. Podle tohoto učení nelze od víry odpadnout. To znamená, že Bůh křesťana celoživotně manipuluje. Jenže Boží slovo říká, že křesťan nemá Ducha uhašovat, zarmucovat… To je odkaz na to, že můžeme Boží vedení, Boží intervenci, přijmout nebo odmítnout.

Věřím, že víra je dar, který může člověk odmítnout. Věřím, že každý křesťan své vyvolení může kdykoliv odmítnout, protože disponuje svobodnou vůlí. Věřím, že je tady ze strany Boha nabídka, ne diktát a manipulace.

Víra je vztah lásky a svobody. Pokud by se člověk nemohl pro Krista svobodně rozhodnout, už by to nebyl vztah lásky a svobody. Vztah lásky a svobody je také v intimním vztahu dvou lidí (muže a ženy). Pokud by jedna strana do tohoto vztahu donutila druhou, už by to nebyl vztah lásky a svobody.

Kalvinistické učení také říká, že Bůh předem určil, že spasí určité lidi, malou skupinu lidí svou milostí, ostatní půjdou do ohnivého jezera. Pokud by to tak bylo, tak by postrádalo smysl Kristovo ukřižování. Pokud si ty lidi Bůh vyvolil ke spáse (všechno je předem dané), tak za ně už Kristus nemusel umírat.

„Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život.“
Překlad 21. století, Římanům 5,18

„A tak tedy, jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení, tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života.“
Kralická, Římanům 5,18


„A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
Překlad 21. století, Jan 12,32

„A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.“
Kralická, Jan 12,32


„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“
Překlad 21. století, Titus 2,11-13

„Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista,“
Kralická, Titus 2,11-13


„Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Zachráncem všech lidí, zvláště věřících.“
ČSP, 1. Timoteus 4,10

„Proto zajisté i pracujeme, i pohanění neseme, že naději máme v Bohu živém, kterýž jest spasitel všech lidí, a zvláště věřících.“
Kralická, 1. Timoteus 4,10

Věřím, že všichni lidé jsou postaveni před rozhodnutí, kterému nelze uniknout. Boží slovo to potvrzuje.

Z mého pohledu je nepředstavitelné, že u finálního soudu někdo bude moci říct, že jde do ohnivého jezera díky Bohu, protože Jím nebyl vyvolen. To by byla největší nespravedlnost našeho Boha. A Bůh je přece spravedlivý.

Kalvinistické učení je velmi nebezpečné, neboť vede člověka k pýše, laxnosti, uhašování Ducha… Z kalvinistického učení plyne, že je úplně zbytečné se o cokoli snažit, cokoli řešit (vlastní selhání, hřích, závislosti, modlitbu, službu Bohu…), neboť jsem již vyvolen, spasen.

„Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.“
Překlad 21. století, Přísloví 16,18

Kalvinismus Písmo nerespektuje, ale deformuje. Kalvinismus je antikrist, náboženství démonů, které dělá z Boha lháře a Boží lid zavádí k démonům. Křesťané, které věří tomuto učení, se dobrovolně vydávají démonům a ti na nich nějakým způsobem parazitují.

Kalvinistý bůh není Bohem křesťanů. Kalvinistický bůh nemá s Bohem Bible nic společného.

Proto je potřeba kalvinistické učení striktně odmítnout!

Amen.

Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.“
Překlad 21. století, 2. Jan 9-11

„Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval: Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený. Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.“
Překlad 21. století, Matouš 15,7-9

„Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást ti, kdo chtějí převrátit evangelium Kristovo.“
Překlad 21. století, Galatským 1,7

„Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci.“
Překlad 21. století, Matouš 7,15

„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim! Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných.“
Překlad 21. století, Římanům 16,17-18

„Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu. Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!“
Překlad 21. století, 2. Korintským 11,2-4

„Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svou službu.“
Překlad 21. století, 2. Timoteus 4,3-5

Translate

Bible

Kazatel

L. Černý

Upozornění

Každé zde uvedené kázání je osnova ke kázání (poznámky ke kázání). Během kázání zaznívá mnoho dalšího z Ducha svatého.

Doporučujeme

• Žijte s Kristem každý den.

• Provádíme Biblické křty. I tebe pokřtíme!

• Vše o vymítání démonů.

• Biblická fakta o „vytržení“ církve.

TOPlist

Nejnovější

Archivy

Tento web používá pouze technické cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení