Příběh Jonáše nám ukazuje nejen Jonášovu vzpurnost, ale také dobrotivost a svrchovanost Boží. Jonáš měl tendenci utéct před Bohem. Pustil se do závodu, který však nemohl vyhrát. To, zda je tato kniha alegorie či podobenství, to si myslím není zas tak podstatné. Osobně se domnívám, že jde o historickou událost.

„Jonáš, syn Amitajův,dostal slovo od Hospodina: „Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.“
Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše.Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.
Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá. ⁵Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.
Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul. Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: „Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme.“
Lodníci se pak domluvili: „Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše. začali ho vyslýchat: „Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?“ ⁹Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu.“ Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: „Cos to provedl?“ (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.)
Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?“ „Hoďte mě do moře,“ odpověděl jim, „tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně.“
Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji. Nakonec tedy volali k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli.“ ¹⁵Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.
Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.

Hospodin však zařídil, aby Jonáše spolkla jedna veliká ryba, a Jonáš v jejím břiše strávil tři dny a tři noci. V břiše té ryby se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, a řekl toto:

„Volal jsem ve své úzkosti k Hospodinu, ať mi odpoví. Křičel jsem z útrob záhrobí, abys vyslyšel mé volání.
Uvrhl jsi mě do hlubin, doprostřed moře mě strhl vír. Pohřben jsem tvými příboji, zavalen tvými vlnami.
Myslel jsem, že jsem odehnán, že na mě nespočineš očima. Jak bych se ještě mohl podívat na tvůj svatý chrám? Voda mě obklopila ze všech stran, kolem dokola je hlubina, má hlava tone v chaluhách.
Ke kořenům hor se propadám, závora země za mnou navždy zapadla. Tys mě však z propasti vyzvedl,
Hospodine, Bože můj!
Když už mě život opouštěl, na Hospodina jsem se rozpomněl. Má modlitba k tobě dolehla, našla tvůj svatý chrám. Ti, kdo marné nicotnosti ctí, sami se zbavují věrnosti. Já ti však s vděčným voláním přinášet budu oběti. Co slíbil jsem, to vyplním.
U Hospodina je spasení!“
Hospodin pak té rybě přikázal, ať Jonáše vyvrhne na pevninu.

A Jonáš podruhé dostal slovo od Hospodina: „Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, co ti sám řeknu.“
Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin řekl. Ninive bylo nesmírně veliké město; projít jej trvalo tři dny. ⁴Jonáš vešel do města a už prvního dne, kdy jím začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ ⁵obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.
Když se ta zpráva donesla ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, svlékl si plášť, zahalil se pytlovinou, usedl v popelu ⁷a nechal v Ninive vyhlásit toto:
Výnosem krále a jeho velmožů se nařizuje:
Lidé ani zvířata, skot ani brav ať neokusí žádnou potravu; ať nejedí ani nepijí. Lidé i zvířata ať se zahalí pytlovinou a volají ze vší síly k Bohu. Každý ať se odvrátí od svých zlých cest a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví? Třeba se Bůh rozmyslí, slituje se a upustí od svého planoucího hněvu, takže nezahyneme.
A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.

Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“

Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“
Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. Hospodin Bůh zařídil, aby nad Jonášem vyrostl lopuch,rozprostřel se mu nad hlavou a svým stínem mu ulevil od jeho zloby. Jonáš měl z toho lopuchu velikou radost.
Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby ten lopuch nahlodal červ, takže uschl. ⁸Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“
Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se kvůli tomu lopuchu zlobíš právem?“
„Jistěže právem!“ opáčil Jonáš. „Zlobím se k smrti!“
„Tobě je líto toho lopuchu?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ho neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostl, přes noc zašel. ¹¹A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“
Kniha Jonáš

Na knihu Jonáš se lze podívat z různých pohledů: víra („Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu.“), nelpění na svém životě („Hoďte mě do moře,“ odpověděl jim, „tím ho utišíte.„), Boží svrchovaná vláda nad Jeho stvořením (seslal veliký vítr, utišil bouři…)… Já bych se nyní chtěl zaměřit na to, že před Bohem žádný člověk nikam neuteče. Chtěl bych také hovořit o všudypřítomnosti a všeprostupnosti Boha.

Jonáš 2x dostal slovo od Boha: „jdi do Ninive“. Poprvé Jonáš Boha neposlechl a za dramatických okolností před Ním prchal. Podruhé tam šel: „začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.“.

Všichni někdy utíkáme před Bohem – před Jeho doporučeními, příkazy, vedením, vůlí… Někdy si jdeme vlastní cestou. Zapomínáme, že máme na každý den připravené skutky od Boha! Doptáváš se Boha, jaké máš na každý den připravené skutky?

„Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.“
Překlad 21. století, Efeským 2,10

Od Boha utíkáme tehdy, když hledáme pravdu mimo Boží slovo, když Boží slovo vykládáme, ne Duchem, ale vlastním rozumováním nebo dokonce světskými prostředky. Tehdy se obracíme od Boha. Je smutné, že někdy více věříme světským prostředkům (médiím, vědě, školství, křesťanské literatuře, videím…) než Bohu a Jeho slovu. To je velká nevěra Bohu.

„Žijeme totiž vírou, a ne viděním.“
Překlad 21. století, 2. Korintským 5,7

Od Boha někdy utíkáme v myšlenkách. Naše myšlenky soustřeďujeme, ne na Boha, ale na naše starosti a problémy. Každý křesťan by měl dát v modlitbě všechny své starosti a problémy Bohu a nebrat je zpátky. Bůh samozřejmě dokáže vyřešit i „neřešitelné“.

Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“
Překlad 21. století, 1. Petr 5,6-7

Před Bohem někteří utíkají tehdy, když odmítají řešit své hříchy, které jim Bůh ukazuje. Bůh v životech některých lidí „rozpoutává veliké bouře“ a trpělivě čeká na jejich pokání. Jejich „lodi hrozí ztroskotání“ a oni, podobně jako Jonáš, před Bohem utíkají.

Pokud někdo žije ve vědomém hříchu (lež, pokrytectví, smilstvo, modloslužba…), dříve nebo později musí očekávat Boží soud. Kdo však činí pravé pokání, tomu milostivý Bůh odpustí a jeho hřích nepřipomíná. Bůh má velkou radost z každého hříšníka, který činí pravé pokání.

„Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.“
Překlad 21. století, Jonáš 4,2

„Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.“
Překlad 21.století, Skutky 26,20

„Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
Překlad 21. století, 1. Jan 1,8-9

„Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.“
Překlad 21. století, Zjevení 3,19

Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.
„Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“
Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.“
Překlad 21. století, Židům 12,5-11

Pravda je taková, že člověk může utíkat před Bohem, ale nikdy nedokáže Bohu utéct. Před Bohem se člověk nemůže nikam schovat, nikam utéct. Bůh je všudypřítomný – prostupuje celé stvoření (Nebe a Zemi).

„Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.“
Překlad 21. století, Židům 4,13

„Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.“
Překlad 21. století, Matouš 10,29-30

„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!“
Překlad 21. století, Žalm 193,7-8

„Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Překlad 21. století, Matouš 28,18-20

Všudypřítomný Bůh prostupuje přírodu, zvířata, lidi, démony včetně ďábla, podsvětí („hádes“)… Bůh prostupuje všechny lidské činnosti. Bůh je u toho, když přemýšlíme (zná všechny všechny naše myšlenky, naše přání a tužby). Bůh je u toho, když děláme zlé věci. Bůh je u toho, když činíme pokání. Bůh je u toho, když vychováváme děti. Bůh je u toho, když okultisté vykonávají své rituály. Bůh je u všech válečných konfliktů. Bůh je u toho, když jsou perzekuováni a zabíjeni křesťani. Z Boží přítomnosti není nic vyjmuto! Toto není děsivé, je to nesmírně uklidňující. Křesťana, který žije vírou, ne vlastním rozumováním, by mělo uklidňovat, že nad vším stvořeným je Bůh, který je vlastníkem všeho stvořeného.

„Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i nebesa nebes, země i vše, co je na ní.“
Překlad 21. století, Deuteronomium, 10,14

Závěr
Pokud před Bohem utíkáš, vedeš závod, který nemůžeš vyhrát. Za všech okolností se upínejme na Boha. Upínejme na Jeho moc, lásku a odpuštění. Kdo se na Boha opravdově upíná, kdo Mu plně důvěřuje, ten před Ním žádným způsobem neutíká.

Amen.