Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu
Každý křesťan má Ducha Svatého (dále jen Duch), kdo Ducha nemá, není křesťan (je antikrist). Antikrist je každý, kdo odmítá pravého Krista (nevěřící, pseudokřesťané).
Buďme Bohu vděční za Ducha, kterého Bůh poslal, aby v nás přebýval a pomáhal nám!
Doporučené kázání k prostudování: Kdo je antikrist?
„Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“
Překlad 21. století, Římanům 8,9„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“
Překlad 21. století, 2. Timoteovi 1,7„A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás. Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?“ Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“
Překlad 21. století, Skutky 11,15-18„V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. Chvála a sláva jemu!“
Překlad 21. století, Efeským 1,13-14
Pravý křesťan byl měl na sto procent vědět, že Ducha má, že byl pokřtěn Duchem. Zpozorněte, pokud se vás člověk, který si říká křesťan, zeptá: „Co/kdo je to Duch?“. Křesťan by měl také vědět, kdy a jak Duch v jeho těle pracuje, kdy je puzen Duchem, kdy je Duchem napomínán a usvědčován (např. z hříchu), kdy se nechává vést Duchem, kdy chodí v Duchu, kdy Ducha uhašuje (potlačuje)…
„Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy,“
ČSP, Jan 16,13„Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení. Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.“
Překlad 21. století, Skutky 20,22-24
Křesťan může na základě vlastního rozhodnutí Ducha uhašovat (potlačovat, neposlouchat), nebo se Jím nechat vést (poslouchat Ho). Potlačování Ducha je totéž, co cesta hříchu. Každý křesťan má možnost hřešit (žít podle těla) nebo se poddat Duchu, nechat se vést Duchem. Tělesnost lze překrývat jedině Duchem („umrtvujete-li skutky těla Duchem…“).
„Ducha neuhašujte.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 5,19„Rozsévač rozsévá Slovo. Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
Překlad 21. století, Marek 4,14-20„Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.“
Překlad 21. století, Římanům 8,12-14„Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě, nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha. Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra. Jak jsme vám už dříve zdůrazňovali, Pán všechny takové věci přísně trestá. Bůh nás totiž nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. Kdo to odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který vám dává svého svatého Ducha.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 4, 3-8
Jak poznáte, že chodíte v Duchu? Váš život vykazuje ovoce Ducha – láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.
„Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to [cizoložstvo,] smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, [vraždy,] opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“
ČSP, Galatským 5,16-23
Ať se nám to líbí nebo ne, ať to víme nebo ne, pořád žijeme v neobnoveném těle, které nás vede k tělesnosti (k hříchu). Je to lidské srdce, odkud vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, cizoložství, chamtivost…
„Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
Překlad 21. století, Marek 7,20-22
Nové, dokonalé, věčné nastane až během návratu Pána Ježíše, který nám dá nová nesmrtelná těla a vezme si nás k sobě (uchvácení do Nebe).
„Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec,“
ČSP, 1. Korintským 15,20-24„Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 15,51-52„My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 4,15-17
Celý život křesťana je o svobodné vůli. Každý křesťan má svobodnou vůli! Něco jako osud (události v životě člověka jsou předem určeny a člověk s tím nic nenadělá – „nezvratný osud“), neexistuje. O svobodné vůli člověka čteme od Genesis až po Zjevení, např.:
„Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (…) Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.“
Překlad 21. století, Genesis 3,1 a 6„Odhoďte proto všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist…“
Překlad 21. století, 1. Petr 2,1„Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník…“
Překlad 21. století, 2. Timoteus 2,15„Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu…“
Překlad 21. století, 1. Korintským 15,34„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry…“
ČSP, 1. Timoteus 4,1„uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře.“
Překlad 21.století, 1.Timoteus 1,19„Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.“
ČSP, Židům 10,26-27„Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarování, ze svého smilstva ani ze svých krádeží.
Překlad 21. století, Zjevení 9,20-21
Křesťan má svobodnou vůli a může kdykoliv víru (Krista) odmítnout. Nevěřím učení, že si Bůh předurčil (určil předem) jednu skupinu lidí ke spáse a druhou k věčnému zatracení – žádný člověk na světě se nemůže na základě svobodné vůle rozhodnout pro Krista. Pokud by to tak bylo, nebylo by potřeba kázat evangelium. Biblická pravda je taková, že Bůh chce, aby všichni lidé došli k pokání. Pokání je znamením naší víry. Bůh se dává člověku poznat několikrát za život. Každý člověk má v určitou chvíli šanci ke spáse – přijmout nebo odmítnout Krista. Bůh se dává poznat lidem ve stvoření. Bůh poskytl možnost každému člověku, aby mohl poznat (pokud bude chtít), že to tady nevzniklo náhodou a bez příčiny. Pokud bude člověk přemýšlet, uvidí ve stvořené přírodě Boží moc.
Doporučené kázání k prostudování: Může se člověk svobodně rozhodnout pro Krista?
„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 2,5-6„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,1-2„Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.“
Překlad 21. století, Židům 2,9„Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání.“
Překlad 21. století, 2. Petr 3,9„Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!“ Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.“
Překlad 21.století, Job 33,28-30„Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“
Překlad 21. století, Římanům 1,19-20
Závěr
„Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu“ – každý křesťan dnes a denně zažívá boj těla s Duchem, tak to Bůh ustanovil, z tohoto verše je patrné, že křesťan má svobodnou vůli. Tělo vede křesťany k hříchu – „umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít“. Kde tento boj není, tam není ani Duch! Kde není tento boj, tam je duch antikrista (duch hříchu) a široká cesta, která vede do Gehenny. Křesťan bojuje s hříchem tak, že se (na základě svobodné vůle) nechává vést Duchem. Duch křesťanům ukazuje jejich hříchy a vede je k pokání. Pokání u znovuzrozeného člověka (křesťana) nastalo během procesu znovuzrození (pokání, víra). Opravdově znovuzrozený člověk je ten, který si uvědomil svou hříšnost, ztracenost, ubohost… Kdo toto neprožil, není znovuzrozený (není křesťan).
„Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.“
Kralická, Marek 1,15„Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí,“
Překlad 21. století, Skutky 3,19
Křesťan může na základě svobodné vůle zasévat pro tělo nebo pro Ducha. Pouze ten, kdo zasívá pro Ducha, bude spasen!
„Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.“
Překlad 21. století, Galatským 6,8
Křesťan se může rozhodnout pro cestu Ducha (cestu Krista) nebo pro cestu tělesnosti, cestu hříchu (cestu ďábla). Správná cesta je cesta Ducha. Amen.