Pro křesťana je Boží vůle kriticky důležitá
Pro křesťana není Boží vůle pouhým doplňkem víry ani něčím okrajovým. Je naprosto zásadní. Člověk může znát Bibli, mluvit o Bohu, pravidelně navštěvovat církevní společenství a považovat se za křesťana, a přesto může ve skutečnosti žít podle vlastních tužeb, představ, plánů a rozhodnutí místo toho, aby svůj život podřizoval Boží vůli.

Je proto potřeba si uvědomit, že křesťan nemá žít podle toho, co se mu líbí, co ho z těla naplňuje. Bůh pro něj připravil konkrétní dobré skutky, které má ve svém životě konat.

„Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.“
Překlad 21. století, Efeským 2,10

To znamená, že křesťanský život není pouze o tom, co chce člověk dělat pro Boha. Jde především o to, aby poznával Boží vůli a byl ochoten podle ní jednat. Bůh nám připravil skutky, kterým se má křesťan věnovat. Každý den proto přináší příležitosti, ve kterých může člověk jednat podle Boží vůle, nebo ji naopak odmítnout a dát přednost vlastnímu rozhodnutí.

Proč má křesťan poznávat a plnit Boží vůli?
Protože Boží vůle není něco nepodstatného, co může člověk jednoduše odsunout stranou. Jan staví do ostrého kontrastu svět a Boží vůli:

„Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,16–17

Jan zde ukazuje zásadní rozdíl mezi tím, co nabízí svět, a tím, co chce Bůh. Svět se svými žádostmi pomíjí. Lidské touhy, ambice, pýcha, honba za prosperitou (finanční, zdravotní i jinou) majetkem a lidským uznáním jsou pomíjivé. Pokud se jim člověk podřídí, vedou ho od Boha a k hříchu. To, co se v tomto světě zdá být důležité, nakonec pomine. Trvalou hodnotu má však to, co člověk činí v souladu s Boží vůlí.

Činit Boží vůli znamená patřit do Kristovy rodiny. Ježíš ukazuje, že skutečný vztah k Němu se neprojevuje pouze slovy, ale také poslušností Bohu:

„Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“
Překlad 21. století, Marek 3,35

Kristova rodina tedy není založena pouze na slovním vyznání. Člověk může říkat, že Kristu patří, ale jeho skutečný vztah k Bohu se ukazuje také v tom, zda je ochoten činit Jeho vůli.

Ježíš to řekl ještě ostřeji:

„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“
Překlad 21. století, Matouš 7,21

Ježíš zde odhaluje falešnou víru a falešnou náboženskou jistotu. Nestačí volat „Pane, Pane“. Nestačí náboženská aktivita, silné emoce, duchovní zážitky, zázraky ani přesvědčení, že opravdově žijeme s Bohem. Rozhodující není to, co o sobě člověk tvrdí, ale zda skutečně věří v pravého Krista a činí vůli Boží.

Proto také Pavel vyzývá:

„Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli.“
Překlad 21. století, Efeským 5,17

Křesťan tedy nemá Boží vůli přizpůsobovat svému životu. Má svůj život podřídit Boží vůli. Nemá si nejprve vytvořit vlastní plány a potom hledat způsob, jak do nich Boha vtěsnat. Má hledat, co chce Bůh, a podle toho svůj život uspořádat.

Boží vůle proto nemá být pro křesťana nepříjemnou překážkou jeho vlastních plánů. Je měřítkem, podle kterého má svůj život posuzovat. Nejde o to, co chce člověk, co mu přinese největší prospěch nebo co se mu zdá nejlepší, ale o to, co chce Bůh. Křesťan má každý den hledat Boží vůli, být připraven konat skutky, které mu Bůh připravil, a podle poznané Boží vůle také skutečně jednat.

Poznávání Boží vůle
Poznávání Boží vůle není nějaká mystická technika nebo hledání tajného znamení, ale souvisí s proměnou mysli, pokorou, rozlišováním a poznáním toho, co je dobré a Bohu milé.

Některé věci jsou navíc Boží vůlí přímo zjevenou v Božím slově. Křesťan tedy nemusí hledat zvláštní zjevení tam, kde už Bůh svou vůli jasně vyjádřil v Písmu. Tam, kde Bible mluví jasně, není třeba hledat další znamení. Je třeba poslouchat.

„Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“
Překlad 21. století, Římanům 12,2

Křesťan nemá přebírat způsob myšlení tohoto světa jako normu a podle něj následně přizpůsobovat svůj život. Nemá měnit své přesvědčení podle toho, co je právě společensky přijatelné, populární nebo pohodlné.  Křesťan nemá přijímat hodnoty, měřítka a způsob uvažování tohoto světa jako nejvyšší autoritu. Jeho mysl má být naopak proměňována Duchem Božím a Božím slovem, aby dokázal rozlišovat mezi tím, co člověku nabízí svět, a tím, co skutečně pochází od Boha.

„Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě, nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 4,3-5

Boží vůlí je posvěcení křesťana, nikoli život podle tělesných žádostí. Pavel zde dává přímý a jednoznačný příkaz k sexuální čistotě: „Vyhýbejte se smilstvu.“ Nejde pouze o to odolat pokušení ve chvíli, kdy přijde, ale aktivně se hříchu vyhýbat, nedávat mu prostor a nepřibližovat se k tomu, co člověka svádí k hříchu.

„Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte. Proroctvími nepohrdejte. Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 5,16-22

Boží vůle se projevuje také v každodenním životě křesťana: má se radovat, vytrvale se modlit a být vděčný Bohu za všech okolností. Nemá však bezmyšlenkovitě přijímat všechno, co se označuje za působení Ducha, proroctví nebo duchovní zkušenost. Pavel výslovně říká: „Všechno prověřujte“, což zahrnuje také učení a každé tvrzení, které je vydáváno za Boží pravdu. Ani kazatel, ani prorok, ani duchovní autorita nestojí nad Božím slovem a jejich tvrzení nejsou automaticky pravdivá. Křesťan má proto všechno zkoumat, rozlišovat pravdu od omylu a přijmout pouze to, co obstojí před Božím slovem. Dobrého se má držet a od každé podoby zla se důsledně oddělit.

„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Překlad 21. století, Římanům 16,17

Zároveň nás však Písmo vede k tomu, abychom nežili v neustálém strachu a úzkosti z toho, co se děje kolem nás. Ježíš říká:

„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život – co budete jíst a pít, ani o své tělo – co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?“
Překlad 21. století, Matouš 6,25-30

Boží vůlí je, aby se křesťan plně spoléhal na Ježíše a nenechal se ovládnout strachem z okolností. To neznamená, že máme být lhostejní nebo bezstarostní v nezodpovědném smyslu. Znamená to však, že nemáme dovolit obavám, aby ovládaly náš život.

Nemusíme žít ve strachu z každé zprávy, nové technologie, společenské změny nebo údajné hrozby. Nemusíme se neustále obávat toho, co přijde zítra. Náš život je v Božích rukou a právě v tom má být naše důvěra a pokoj.

Naším úkolem je věrně následovat Krista, držet se Božího slova, činit Boží vůli a důvěřovat Bohu i tehdy, když okolnostem nerozumíme. Nemáme propadat zbytečným obavám, a už vůbec ne žít v neustálém strachu o svůj vlastní život. Ježíš nás učí, abychom své starosti odevzdávali Bohu a důvěřovali Mu.

Závěr
Verše:

„A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“
Překlad 21. století, Jakub 4,13-15

„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘Jak řekli někteří z vašich básníků: „Jsme přece jeho rodina.“
Překlad 21. století, Skutky 17,24-28

Je potřeba si uvědomit, že člověk je na Bohu zcela závislý, jeho život má Bohem vymezený čas a člověk by jej neměl promarnit. Bůh člověka stvořil, aby hledal svého Stvořitele, poznával Ho a žil podle Jeho vůle. Bůh je Stvořitel a člověk je jeho stvoření.

A právě s tím úzce souvisí Boží vůle. Pokud Bůh člověku dává život, čas, dech i samotnou existenci, potom člověk nemá žít, jako by byl sám sobě pánem. Nemá se ptát pouze: „Co chci já?“, ale především: „Co chce Bůh?“

Nemáme svůj krátký život naplnit pouze vlastními plány, touhami, pohodlím a honbou za úspěchem. Máme hledat Boží vůli, poznávat ji a být připraveni ji každý den činit, i když je to nepříjemné, těžké nebo se nám do toho nechce. Každý den, který nám Bůh dává, je příležitostí žít podle Jeho vůle a konat dobré skutky, které pro nás připravil.

Náš život je krátký a pomíjivý, ale to, co člověk činí podle Boží vůle, má věčnou hodnotu. Proto svůj život nepromarněme hledáním toho, co pomine. Hledejme Boha na každý den, podřizujme Mu svůj život a ptejme se především na to, co chce On.

Amen.