Bůh je v Bibli často popisován nejen jako milosrdný a laskavý, ale také trpělivý, poučující a trestající. Jeho trpělivost se projevuje tím, že dává lidem čas k pokání, změně života a návratu k Němu. Bůh nejedná unáhleně, ale s láskou a shovívavostí čeká, až člověk pochopí naléhavost situace.

„Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný,“
Překlad 21. století, Exodus 34,6

„Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!“
Překlad 21. století, Židům 10,31

Boží trpělivost v žádném případě není lhostejnost k hříchu. Není to ani slabost nebo neschopnost jednat. Naopak. Bůh vidí každou nespravedlnost, každý hřích i každé odmítnutí Krista. Přesto často nezasahuje okamžitě. Ve své moudrosti a milosrdenství dává lidem prostor k pokání a nápravě.

Bible nám říká, že Bůh je pomalý k hněvu. To znamená, že nejedná ukvapeně. Tam, kde by člověk často reagoval okamžitě a podrážděně, Bůh projevuje neuvěřitelnou shovívavost. Čeká, napomíná, varuje a zve člověka zpět k sobě. Někdy tato Boží trpělivost trvá mnoho let, dokonce desetiletí. Bůh různými způsoby upozorňuje na vážnost situace. Přicházejí problémy, zklamání, nemoci, úmrtí blízkých nebo jiné těžké životní situace, které mohou člověka zastavit a přimět k zamyšlení nad vlastním životem. Přesto mnozí nechtějí slyšet, nechtějí vidět a zatvrzují své srdce. Místo pokání hledají výmluvy, obviňují druhé nebo pokračují ve stejném způsobu života.

„Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání.“
Překlad 21. století, 2. Petr 3,9

Kdy trpělivý Bůh řekne dost a nastane soud?
Boží trpělivost neznamená, že bude hřích navždy přehlížet. Bible ukazuje, že když lidé zatvrzele odmítají Boha a nechtějí činit pokání, když je zlo zakořeněné, přichází čas soudu. Příkladem jsou města Sodoma, Gomora a další města v okolní rovině. Přestože Bůh projevil trpělivost a Abraham se za tato města přimlouval, jejich obyvatelé setrvávali ve své zkaženosti. Nakonec Bůh jako spravedlivý Soudce vykonal soud a města zničil. Tento příběh připomíná, že Boží trpělivost je veliká, ale není neomezená.

„Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“
Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“
Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“
Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel – ²⁸možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“
„Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.
Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“
„Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl.
„Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“
„Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl.
„Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“
„Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl.
„Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“
„Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin.
Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.
Překlad 21. století, Gennesis 18,22-33

„A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze.“
Překlad 21. století, Genesis 19,24-25

Dnes vidíme, jak je ve společnosti silně propagována LGBT agenda. To lze přirovnat k biblickým dnům Sodomy. Bible připomíná, že Bohu se nikdo nebude vysmívat. Současná lhostejnost k Božímu řádu a přehlížení varování jen potvrzují, že Boží soud se nezadržitelně přibližuje a zasáhne lidstvo nečekaně, stejně jako v dávných dobách.

„Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.“
Překlad 21. století, Lukáš 17,26-30

/Boží soud zastihne lidstvo uprostřed běžného každodenního života (jedení, pití, svatby, kupování a prodávání – obchod, stavění), v duchovní lhostejnosti a bezstarostnosti (duchovní otupělosti pramenící z pohodlného a lhostejného života), stejně nečekaně jako potopa za dnů Noeho nebo zkáza Sodomy za dnů Lotových/

Dalším biblickým příkladem je potopa za dnů Noeho. Lidé se odvrátili od Boha, naplnili zemi násilím a jejich myšlení bylo systematicky zlé. Přesto Bůh projevil velkou trpělivost a dal lidstvu čas k obrácení, zatímco Noe stavěl archu a kázal o přicházejícím soudu. Když však lidé zůstali ve své zkaženosti a odmítli varování, Boží soud nakonec přišel v podobě potopy, která smetla celé tehdejší lidstvo, s výjimkou Noeho a jeho rodiny.

„Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. ⁶Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka na zemi, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.
Noe však u Hospodina nalezl milost.“
Překlad 21. století, Genesis 6,5-8

Boží soud se však netýká pouze těch, kteří Boha nikdy neznali. Bible varuje, že ani minulé duchovní úspěchy, zázraky nebo fakt, že patříme do Božího lidu, nás neochrání, pokud upadneme do nevěry a zatvrzelosti.

Boží trpělivost skončila u části vyvoleného národa (vyvolení nikdy neznamenalo automatickou spásu), která po vysvobození z otroctví začala reptat a odmítala Bohu důvěřovat.

„I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil.“
Překlad 21. století, Juda 1,5

Izraelci byli vysvobozeni z egyptského otroctví, viděli zázraky (rozdělení moře, egyptské rány). Přesto na poušti ztratili víru, reptali, chtěli se vrátit do Egypta a odmítli vstoupit do Zaslíbené země kvůli strachu. Výsledek? Celá tato generace (kromě Jozua a Káleba) musela zemřít na poušti. Bůh řekl dost jejich nevěře.

Dalším silným příkladem Boží trpělivosti je období před pádem Judského království. Bůh po mnoho let posílal proroky, varoval svůj lid a vyzýval jej k pokání. Nečinil tak jednou či dvakrát, ale mnohokrát. Když však lid dlouhodobě odmítal jeho napomenutí, přišel tvrdý Boží soud:

„Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku. Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci. Přivedl na ně babylonského krále, který pobil jejich mladíky mečem přímo ve svatyni. Neušetřil mládence ani panny, starce ani kmety; všichni mu padli do rukou. Všechno vybavení Božího chrámu, velké i malé předměty, poklady Hospodinova chrámu stejně jako poklady krále a jeho velmožů, to vše bylo odvezeno do Babylonu. Boží chrám vypálili, jeruzalémské hradby rozbořili, všechny paláce zapálili a všechny cennosti v nich zničili.“
Překlad 21. století, 2. Letopisů 36,15-19

Boží slovo nás upozorňuje, že nemáme považovat Boží trpělivost a milost za samozřejmost. Bůh nejprve zkoumá, napravuje a tříbí svůj vlastní lid. Pokud tedy Boží výchova začíná u křesťanů, jaký konec čeká ty, kteří odmítají evangelium a nechtějí se Bohu podřídit?!

„Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium?“
Překlad 21. století, 1. Petr 4,17

Bůh trpělivě čeká na pokání falešných proroků a učitelů. Buď jde o lidi, kteří nikdy skutečně neučinili pokání a neprožili znovuzrození (nejsou křesťané), nebo o křesťany, ale postupně propadli falešnému učení a odvrátili se od pravdy evangelia a tím i od Boha. Pokud nebudou činit pokání, čeká je odsouzení v ohnivém jezeře.

„Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města. Psi, čarodějové, smilníci, vrahové a modláři však zůstanou venku stejně jako každý, kdo miluje a provozuje lež.“
Překlad 21. století, Zjevení 22,14-15

/Psi – označení pro lidi, kteří žijí v hříchu, duchovní nečistotě a vzpouře proti Bohu. Patří sem i falešní proroci a falešní učitelé.
Modláři – lidé, kteří odmítají Boží pravdu a vytvářejí si vlastního boha nebo vlastní „evangelium“ podle svých představ.
Kdo miluje a provozuje lež – každý falešný prorok a falešný učitel spadá do této kategorie, protože šíří nepravdu, překrucuje Boží slovo a svádí druhé od pravdy/

Doporučený článek k prostudování: Kdo jsou „psi“ ve Zjevení 22,15? Pravý význam vás možná překvapí

Bible na mnoha místech nekompromisně varuje před podvodnými učiteli a falešnými proroky, ale stejně tvrdým metrem měří i těm, kteří jim dobrovolně naslouchají a spolčují se s nimi. Kdo se nechá svést, slepě věří lžím, finančně je dotuje nebo se s nimi duchovně spojuje, přestává být pouhou obětí – stává se přímým spoluviníkem a propadá naprosto stejnému soudu. Bůh ve své trpělivosti čeká na pokání těchto lidí.

Bůh nezná falešný soucit s těmi, kdo vyměnili pravdu za vlastní pohodlí, naivitu nebo vidinu pozemské prosperity. Před Božím soudem neobstojí výmluva na to, že „jste byli oklamáni“, pokud jste sami dali přednost líbivé lži před náročnou pravdou. Naivita není omluva, je to duchovní spoluvina.

„V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu. Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení. Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.“
Překlad 21. století, 2. Petr 2,1-3

/Bůh bere velmi vážně nejen falešné učitele, ale i ty, kteří jim vědomě podlehnou a upřednostní pohodlnou lež před pravdou, takže před Božím soudem neobstojí výmluva na naivitu či oklamání/

„A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu.“
Překlad 21. století, Zjevení 19,20

/Bůh definitivně porazí zlo i a všechny ty, kdo klamou lidi (falešné proroky) a vedou je od Boha pryč, a vykoná nad nimi konečný a spravedlivý soud/

„Proto je Bůh vydá napospas bludu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v hanebnosti.“
Překlad 21. století, 2. Tesalonickým 2,11–12

/Křesťané, kteří dlouhodobě pohrdají pravdou a vědomě volí zlo, propadnou vlastní zaslepenosti. Bůh je nakonec ponechá napospas jejich klamu, což vyústí v jejich neodvratný a spravedlivý soud/

„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.“
Překlad 21. století, Galatským 6,7

/Boha nelze oklamat ani obelstí. Každý člověk nakonec ponese následky svých činů podle principu spravedlivé odplaty – co zasel, to také sklidí/

Na co trpělivý Bůh čeká dnes?
Bůh ve své shovívavosti i dnes trpělivě vyčkává, až se křesťané zřeknou falešných náhražek skutečného pokání a vrátí se k jádru evangelia. Čeká, až se zřeknou:

1. Falešného evangelia. Čeká, až se lidé odvrátí od všech překroucených podob evangelia, včetně evangelia prosperity, které zaměňuje následování Krista za cestu k pozemskému úspěchu, zdraví a materiálnímu blahobytu. Evangelium není prostředkem k naplnění lidských chtíčů, ale výzvou k pokání, víře a následování Krista.

2. Omezování Boha a popírání jeho moci. Čeká, až věřící přestanou Boha uzavírat do hranic vlastních představ. Na jedné straně se to projevuje falešným učením, které z Boha činí nástroj pro naplnění lidských přání, na druhé straně popíráním Jeho nadpřirozené moci a působení. Bůh není ani služebníkem lidských tužeb (Hnutí Víry), ani bezmocnou postavou minulosti (Cessationismus). Je stále svrchovaným, mocným a aktivním Bohem.

3. Křesťanského adrenalinu. Čeká, až věřící přestanou zaměňovat víru za neustálé vyhledávání emocí, silných duchovních zážitků, velkých konferencí, masových akcí a mimořádných projevů. Tato past neustálého hledání nových podnětů vede k duchovnímu chosu a vyhoření, protože činí vztah s Bohem závislým na emocích namísto víry, poslušnosti a každodenního chození s Kristem.

Mezi projevy křesťanského adrenalinu patří také apokalyptický kult. Takový křesťan je posedlý (mimořádně zaměřen) na konec světa, znamení doby, různá proroctví a senzační výklady aktuálních událostí. Téměř každou světovou událost považuje za jasný důkaz, že Kristův návrat pro věrné nastane během několika dnů či měsíců. Zatímco neustále sleduje nová „znamení“, skutečné pokání, poslušnost Bohu, studium Písma, modlitba, služba Bohu, vodní křty se vytrácejí do pozadí. Taková víra se pak nemění v věrné následování Krista, ale v honbu za duchovním vzrušením, senzacemi a strachem.

Doporučené články k prostudování: Křesťanský sionismus: Odvrácení od Krista k apokalyptickému kultu, Bude někdy stát v Jeruzalémě Třetí chrám?

4. Spoléhání na lidskou sílu. Čeká, až se církev vzdá představy, že Boží království lze budovat především lidskými strategiemi, marketingem, politickým vlivem, organizačními schopnostmi nebo lidským charismatem. Bůh čeká, až lidé odloží svou pýchu, pokoří se a přestanou spoléhat na vlastní sílu. Boží dílo nelze vykonat lidskou mocí, ale pouze působením Božího Ducha.

5. Kompromisů se světem. Čeká, až církev přestane přizpůsobovat Boží pravdu měnícím se trendům, ideologiím a očekáváním společnosti jen proto, aby byla populární a nikoho neurazila. Takové kompromisy zaměňují Boží lásku za falešnou toleranci k hříchu a podkopávají pravdu evangelia.

6. Duchovní vlažnosti a pokrytectví. Čeká, až se mnozí křesťané přestanou spokojovat s pouhou formou zbožnosti bez skutečného vztahu s Bohem. Navenek mohou působit zbožně, mluvit o víře a účastnit se církevního života, ale jejich srdce je od Boha daleko. Místo poslušnosti Božímu slovu hledají pohodlí, emoce a náboženskou zábavu. Bůh však nevolá svůj lid k náboženskému divadlu, ale k pokání, svatosti a věrnému následování Krista.

A tak dále.

Boží trpělivost je veliká, ale není nekonečná. Jeho čekání je projevem milosti. Dává lidem čas k pokání, aby se odvrátili od bludu, opustili své vlastní cesty a vrátili se k pravdě evangelia, dokud je ještě čas.

Závěr
Bůh nás neodepisuje pro každé selhání. Boží trpělivost je obrovským projevem jeho lásky, milosrdenství a touhy zachránit člověka. Není však nekonečným odkládáním soudu ani souhlasem s hříchem. Bible opakovaně ukazuje, že Bůh dává lidem dostatek času k pokání, varuje je a zve je k návratu. Když je však jeho milost dlouhodobě odmítána a člověk vědomě setrvává ve vzpouře proti Bohu, přichází okamžik, kdy jako spravedlivý Soudce řekne dost.

Příběhy Sodomy a Gomory, potopy za dnů Noeho i nevěrného Izraele nám připomínají, že Boží trpělivost má svůj účel – vést člověka k obrácení. Kdo ji však zaměňuje za Boží lhostejnost nebo slabost, vystavuje se nebezpečnému sebeklamu. Stejně tak Nová smlouva varuje před falešnými učiteli a před těmi, kteří dobrovolně následují jejich bludy místo Boží pravdy.

Proto bychom neměli zneužívat čas milosti, který nám Bůh dává. Každý den je příležitostí k pokání, víře a poslušnosti Kristu. Dnes je den milosti, ale nikdo z nás neví, zda se dočká zítřka. Proto člověk nemá odkládat své smíření s Bohem na neurčito, ale má odpovědět na jeho volání, dokud je ještě čas.

„Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení, volejte k němu, dokud blízko je.“
Překlad 21. století, Izaiáš 55,6