Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!
Tato slova apoštola Pavla vyjadřují postoj člověka, jehož život plně patří Ježíši Kristu a jehož naděje přesahuje hranice pozemského života.

Co znamená „umřít – zisk“? Slovo zisk znamená mít z něčeho prospěch nebo dosáhnout výhody. Z křesťanské perspektivy to znamená, že pro pravého křesťana je přínosnější a výhodnější tělesně zemřít než žít tady na zemi.

Pro člověka, který nevěří v Boha a nemá naději na věčný život, bývá smrt největší hrozbou. Křesťan však ví, že tělesnou smrtí jeho naděje nekončí. Jeho budoucnost je v Kristu a životu věčném. Proto nemusí žít v neustálém strachu ze smrti ani se jí děsit jako definitivního konce všeho.

„Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.“
Překlad 21. století, 2. Korintským 5,1

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“
Překlad 21. století, Jan 11,25-26

Je scestné se domnívat, že pokud křesťan umírá mladý nebo předčasně (např. v 18 letech), znamená to, že ho Bůh nemá rád nebo že ho dokonce opustil. Takový závěr nemá biblické opodstatnění. Tělesná smrt křesťana nemusí být projevem Boží nelibosti. Naopak, pro člověka, který patří Kristu, je smrt ziskem (Filipským 1,21). Tělesnou smrtí totiž končí pozemský boj s pokušeními, svody a nebezpečím odpadnutí od víry. Křesťanova naděje nespočívá v co nejdelším zachování pozemského života, ale v Ježíši Kristu a v zaslíbení věčného života.

Z hlediska věčnosti je pro člověka velmi výhodné činit pokání, uvěřit v pravého Krista (existuje nespočet falzifikátů!) a co nejdříve zemřít, protože tělesnou smrtí končí možnost sejít z cesty víry, odpadnout od Krista a ztratit věčný život. Čím déle člověk žije, tím déle také čelí pokušením, svodům a nebezpečí, že svou víru opustí. Pokud někdo věří, že víru nelze dobrovolně opustit (např. falešným učením a vírou ve falešného boha) a že ho Bůh udržuje ve víře bez ohledu na jeho vlastní rozhodnutí, věří falešnému učení. Pokud však člověk ve víře vytrvá až do konce, dokončí svůj běh a získá to, co mu Bůh zaslíbil.

Pavel proto píše:

„Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!“
Překlad 21. století, Filipským 1,21

Neznamená to však, že máme smrt vyhledávat nebo se snažit svůj život ukončit. Pavel sám vysvětluje:

„Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; zůstat v tomto těle je ale potřebnější kvůli vám.“
Překlad 21. století, Filipským 1,22–24

Dokud žijeme, máme na každý den hledat Boží vůli, sloužit Bohu a žít podle Božího slova. Máme zachovávat víru a dokončit běh, který je před námi. Smrt je ziskem nikoli proto, že bychom měli pohrdat životem, ale proto, že pro toho, kdo patří Kristu a vytrvá ve víře, představuje naději na konečné spočinutí.

„Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli.“
Překlad 21. století, Efeským 5,15-17

Ďábel lidi drží v otroctví strachem ze smrti
Bible hovoří o lidském strachu ze smrti a o Kristově vítězství nad tímto otroctvím:

„A protože děti jsou si příbuzné krví a tělem, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.“
Překlad 21. století, Židům 2,14–15

Strach ze smrti může křesťana ovládat natolik, že se za každou cenu snaží zachovat svůj pozemský život, a dokonce kvůli tomu ustupuje od pravdy a věrnosti Bohu. Právě zde se ukazuje, kde ve skutečnosti spočívá jeho naděje: v Kristu, nebo v zoufalé snaze uniknout tělesné smrti?

Výrazně to můžeme vidět například v Hnutí Víry, kde je tělesné uzdravení zdůrazňováno natolik, že se z něj stává modla. Pro člověka, který se upíná především k tělesnému uzdravení, není ziskem smrt, ale co nejdelší pozemský život. Takový postoj však nevychází ze skutečné víry v Boha, ale z tělesného smýšlení, které staví zdraví, vlastní pohodlí a zachování pozemského života nad Boží vůli.

S podobným extrémním postojem se setkáváme také u křesťanů slabých ve víře, kteří se ze strachu z nemoci a smrti snaží za každou cenu prodlužovat svůj pozemský život užíváním nadměrného množství léků, podstupováním nejrůznějších lékařských zákroků a využíváním všech dostupných prostředků. Takové jednání může být i hříchem, pokud za ním stojí především strach ze smrti a snaha udržet se za každou cenu při životě.

Dnes chce většina lidí žít co nejdéle. Bible však připomíná, že běžná délka lidského života je sedmdesát let, a pokud jsme při síle, osmdesát let – nikoliv díky tomu, že jsme nadopovaní léky a uměle udržovaní při životě. Je proto scestné tvrdit, že člověk, který zemřel v sedmdesáti letech, zemřel mladý nebo předčasně. Mnohem závažnější je, pokud člověk zemře nesmířený s Bohem. Lidé se neustále zabývají tím, jak si co nejvíce prodloužit pozemský život, ale málokdo se ptá, jaká je Boží vůle, proč mu Bůh život dal a jaký smysl má jeho pozemské bytí před Bohem.

„Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nichjsou dřina a potíže, náhle je konec – a pryč letíme!“
Překlad 21. století, Žalm 90,10

---

„Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.“
ČEP, 1. Samuel 2,6

„Hospodin usmrcuje i oživuje, sesílá v šeól i povznáší,“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Samuel 2,6

---

„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. „Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.“
Překlad 21. století, Skutky 17,24-28

Někteří křesťané se natolik upínají ke svému tělu, tělesnému zdraví a potřebě žít co nejdéle, že přikládají mimořádný význam stravě, dietním pravidlům a různým alternativním metodám. Příkladem je důraz adventistů na zdravou stravu a životní styl, který vychází z falešného proroctví Ellen White. Ještě závažnější je užívání chemických přípravků, například na bázi chlornanu sodného, jako údajných prostředků k „očištění těla“ a léčbě nemocí. Je děsivé, kam až může zajít posedlost tělesným zdravím a umělou snahou prodlužovat si život.

Doporučený článerk k prostudování: Adventistická strava a zdravý životní styl: Co říká Bible?

„Když jste s Kristem zemřeli principům světa, proč si necháváte předpisovat, jako byste ještě žili ve světě: „Toho se nedotýkej, to neokoušej, na to nesahej!“? Všechno to jsou jen lidské příkazy a nauky, jejichž zneužívání je škodlivé. Pro svou okázalou nábožnost, falešnou pokoru a tělesné odříkání sice působí zdáním moudrosti, ale nemají žádnou cenu kromě uspokojení těla.“
Překlad 21. století, Koloským 2,20-23

Mimořádný problém nastává, když člověk začne více důvěřovat sám sobě, lidským prostředkům, lékařům a lékům než Bohu. Nejde o odmítání lékařské péče, rozumného užívání léků ani snahy o uzdravení. Jde o to, komu člověk skutečně důvěřuje a na koho spoléhá v prvé řadě. Pokud se snaha o zachování tělesného zdraví a prodloužení pozemského života stane nejvyšším cílem, stává se modlou – a tedy hříchem. Problém nastává tehdy, když člověk začne svému tělu a zachování pozemského života přikládat větší význam než hledání Boží vůle. Křesťan má především hledat Boží království a jeho spravedlnost, žít podle Božího slova a důvěřovat Bohu, ať už se těší zdraví, prochází nemocí, nebo se blíží konec jeho pozemského života.

„Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
Překlad 21. století, Matouš 6,31-34

„Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.“
Překlad 21. století, Jan 12,25

„Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.“
Překlad 21. století, Římanům 14,8

Pokud nedokážeme přijmout skutečnost, že Bůh je dárcem života a má moc i nad smrtí a že náš pozemský život má svůj konec, měli bychom se vážně zamyslet nad tím, zda Bohu skutečně důvěřujeme, nebo zda se ze strachu ze smrti upínáme především k lidským prostředkům, které nám mají život prodloužit. Naší nadějí nemá být za každou cenu zachované tělo, které stejně podléhá zkáze, ale Ježíš Kristus, který zvítězil nad smrtí.

„Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.“
ČSP, Deuteronomium 32,39

„Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“
ČEP, Job 1,21

Kristus přišel, aby člověka vysvobodil z otroctví hříchu a přinesl mu naději na věčný život. Křesťanova hlavní naděje nespočívá v tom, že nikdy neonemocní, že bude vždy uzdraven nebo že za každou cenu unikne tělesné smrti. Spočívá v Ježíši Kristu, který zvítězil nad smrtí.

Jsi připraven zemřít pávě teď?
Na konci svého života Pavel napsal Timoteovi slova, která vyjadřují věrnost až do konce:

„Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká vavřín spravedlnosti, který mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“
Překlad 21. století, 2. Timoteovi 4,6-8

Pavel sloužil Kristu, snášel utrpení, měl satanova anděla v těle, hlásal evangelium a zůstával věrný i tehdy, když ho to stálo mnoho bolesti, pronásledování a osobních obětí. Když se přiblížil konec jeho pozemského života, mohl s jistotou prohlásit, že svůj běh dokončil a víru zachoval. Nekompromisně odmítal falešné učení, vystupoval proti bludařům, nezradil Krista ani nezapřel pravdu jen proto, aby si zachránil život nebo zajistil pohodlí. Nepřizpůsoboval evangelium svým vlastním přáním ani přáním ostatních lidí. Neuhnul z pravdy ani tehdy, když ho věrnost Kristu stála velké utrpení.

Pavel se tělesné smrti nebál. Byl připraven zemřít, i kdyby měl jeho pozemský život skončit právě v tu chvíli.

„K čemu ten pláč?“ odpověděl Pavel. „Proč mi lámete srdce? Pokud jde o mě, jsem připraven nejen být svázán, ale také v Jeruzalémě zemřít pro jméno Pána Ježíše!“ Protože se ale nedal přesvědčit, nechali jsme toho se slovy: „Děj se vůle Páně!“
Překlad 21. století, Skutky 21,13

A co ty? Jsi připraven zemřít třeba právě teď, bez ohledu na okolnosti, své plány, majetek nebo rodinu? Nebo svou tělesnou smrt podmiňuješ tím, že nejprve musíš mít děti, že tvé děti musí odrůst a uvěřit v Ježíše Krista, že musí uvěřit také tvoji příbuzní, že musíš nejdříve zabezpečit rodinu a splnit všechny své pozemské plány? Chceš nejprve prožít život v pohodlí a bezpečí a teprve potom jsi ochoten všechno opustit? Kdo ti zaručil, že na to všechno budeš mít čas?

„A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“
Překlad 21. století, Jakub 4,13-15

„Kdo má otce nebo matku nade mne raději, není mne hoden, a kdo má syna nebo dceru nade
mne raději, není mne hoden,“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 10,37

Mnozí se ohánějí naprostou oddaností Kristu, dokud je jejich víra nic nestojí. Dokud nemusí nic obětovat, nic riskovat a nic ztratit, snadno se jim mluví o věrnosti. Skutečná oddanost Kristu se však neprokazuje prázdnými slovy, ale ve chvíli, kdy tě poslušnost Bohu něco stojí – třeba i vlastní život. Co uděláš, až tě poslušnost Kristu začne skutečně něco stát? Zůstaneš pevný, nebo zapřeš pravdu?

To je výzva pro každého, kdo se hlásí ke Kristu: zůstat Mu věrný až do konce a být připraven i na okamžité utrpení i tělesnou smrt. Nevíme, kdy náš pozemský život skončí ani jaké zkoušky nás čekají. Naším úkolem však není za každou cenu uniknout tělesné smrti, nýbrž věrně dokončit běh, který jsme dostali, a zachovat víru. Lepší je ztratit pozemské „jistoty“ než kvůli nim zapřít Krista.

Pavel mohl na konci svého života říci: „Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.“

A co ty? Budeš to moci říci také? Zůstaneš Kristu věrný, i kdyby tě to stálo úplně všechno?

Amen.