Otázka důkazů Boha je jedním z nejstarších a nejdiskutovanějších témat v dějinách lidstva. Existují různé důkazy a argumenty pro existenci Boha. Žádný z nich však není světem přijímaný jako definitivní důkaz.

Křesťané však ví (berou to vírou), že Bůh existuje – Stvořiltel, který stvořil Nebe a Zemi.

Zde jsou hlavní typy argumentů pro existenci Boha:

1. Existence člověka. Bůh tvoří lidi. Žijeme ve stvoření, takže všechno je stvořené. Rozhodně to není tak, že se člověk vyvinul z opice (evoluce). Je směšný vědecký argument, že každý člověk má v rodokmenu opici s ocasem.

„Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.
A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
Překlad 21.století, Genesis 1,26-28

„Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.“
Překlad 21.století, Genesis 2,7

Lidské tělo funguje nesmírně složitě – je to jedna z nejkomplexnějších struktur ve stvoření. Obsahuje biliony buněk, tisíce chemických reakcí probíhajících každou vteřinu, a několik vzájemně propojených systémů, které neustále spolupracují. Tolik náhod? Rozhodně ne. Složitost, řád a účel v lidském těle a mysli naznačují inteligentního Tvůrce. Lidské oko, mozek nebo DNA jsou extrémně komplexní a přesně fungující systémy. Je nemožné, že vznikly čistě náhodou – to ukazuje na konkrétní záměr a design.

Bůh formuje každého jednotlivce. Každý člověk je Božím stvořením, nesoucím jeho obraz. Každý jednotlivec je úmyslně a pečlivě utvořený. Bůh nás nejen stvořil, ale má s námi plán – vztah, smysl, život věčný.

„Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!“
Překlad 21.století, Žalm 139,13-14

Náš svrchovaný Bůh stojí nad životem a smrtí.

„Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, jenž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili. Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýžto, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě, pravím vám, toho se bojte.“
Kralická, Lukáš 12,4-5

„Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí. Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší.“
Překlad 21. století, 1. Samuel 2,6-7

„Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás.“
Překlad 21. století, Skutky 17,26-27

„Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!“
Překlad 21. století, Job 1,21

„jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.“
Překlad 21.století, Římanům 9,5

2. Existence Boha, Boží moc jsou zřejmé z přírody – z řádu, krásy a složitosti světa. To naznačuje, že existuje někdo, kdo tyto zákony nastavil – tedy Stvořitel, tedy Bůh. Přírodní scenérie (hory, oceány, světla na nebeské klenbě…) často vyvolávají v člověku pocit úžasu a úcty. Tato krása by měla být vnímána jako odraz Boží estetiky a jeho všemohoucnosti.

„Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“
Překlad 21.století, Římanům 1,18-20

Ďábel nechce, aby člověk chodil do přírody. Ďábel totiž moc dobře ví, že když se tam člověk nachází, má příležitost:

– poznat, že to tady nevzniklo náhodou (bez příčiny),
– vidět Boží krásu, řád a moc,
– uklidnit se, rozjímat, vnímat smysl života,
– přiblížit se k Bohu.

Ďáblovým cílem je:

– zakamflážovat Boží existenci,
– odvést člověka od Boha (Jan 10,10 – „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil“)
– zaslepit mysl (2. Korintským 4,4 – „Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl…“)
– odvést člověka od pravdy, pokoje a klidu.

Choď do přírody! Příroda přibližuje člověka k Bohu. V přírodě si uvědomuješ, že jsi součástí většího řádu. Prostředí přírody „léčí“ stres, vyčerpání, duchovní otupělost…

Ďábel nechce, abys našel Boží pokoj. On chce, abys zůstal v ruchu, stresu, oddělenosti… Chce tě držet ve světě iluzí, nepokoje, starostí…

3. Nadpřirozená uzdravení z nemocí i vymítání démonů jsou znameními, která svědčí o existenci Boha.

„Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
Překlad 21.století, Marek 16,17-18

Bůh nadpřirozeně uzdravuje i dnes! I dnes jsou lidé uzdraveni z „nevyléčitelných“ nemocí atd. To, že jsi to neprožil nebo neviděl, neznamená, že to neexistuje! Věřím, že drtivá většina nadpřirozeně uzdravených, se tím nechlubí veřejně.

Vymítání démonů je potvrzení duchovní reality. Díky Pánu Ježíši se nám podávají démoni. – V Kristově jménu je vyháníme (žádné „svazování“ démonů, žádné vyhánění podle jména démona apod.).

4. Existence času je dalším důkazem Boží existence.

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“
Překlad 21.století, Genesis 1,1

„Na počátku“ – Označuje začátek času. Neříká, že Bůh tehdy začal existovat – právě naopak: Bůh už byl před časem, je věčný. Čas nevnikl „sám“. Bůh ho stvořil. Lidské bytosti žijí „v čase“ (stejně jako ďábel – Zjevení 12,12), ale duchovní věčnost je mimo něj – v Nebi se čas neměří – tam jen teď.

„Dřív než se hory zrodily, dřív než jsi zplodil zem a svět, od věků navěky Bůh jsi ty!“
Překlad 21.století, Žalm 90,2

„Běda zemi a moři, protože ďábel sestoupil k vám a má veliký vztek, věda, že má málo času.“
Pavlíkův studijní překlad, Zjevení 12,12

„Stvořil“ – Znamená stvoření „z ničeho“ – něco, co pouze Bůh může.

„Nebe a zemi“ – duchovní (Boží království, duchovní svět) a hmotný svět (Zemi).

Čas Bůh ukončí v poslední den staré Země. Tehdy přijde Ježíš jako Zachránce – nastane první vzkříšení a uchvácení všech věrných do Nebe.

„Poslední den“ (Bible Kralická: „den nejposlednější“) – žádný další den už nebude  – dojde k ukončení času.

„A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
Překlad 21.století, Jan 6,39-40

5. Existence morálních hodnot. Existence objektivní morálky (dobra a zla) ukazuje na existenci morálního Zákonodárce, kterým je Bůh. Pokud existují objektivní morální hodnoty (např. vražda člověka je špatná), musí existovat morální Zákonodárce. Z čeho se bere samotná existence morálních principů? Existuje Bůh.

Klíčové morální hodnoty v Bibli:

Láska. Láska není jen emoce, ale činná ochota dávat, odpouštět, nést druhého. Láska je základem všech dalších hodnot.

„Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. ³⁹Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Překlad 21.století, Matouš 22,37-40

Odpuštění a milosrdenství. Odpuštění je klíčový princip Nové smlouvy.

„Odpouštějte a bude vám odpuštěno.“
Překlad 21.století, Lukáš 6,37

Věrnost a poctivost. Věrnost v manželství, přátelství, ve slibu a smlouvě je opakovaně zdůrazňována.

„Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.“
Překlad 21.století, Matouš 5,37

Spravedlnost a čestnost. Spravedlnost – jednání podle Božích měřítek pravdy a dobra. Čestnost – pravdivost, nepodvádět, nelhat, nebýt pokrytec.

„Přestaňte jednat zle – jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!“
Překlad 21.století, Izaiáš 1,16-17

6. Ježíš Kristus – největší důkaz existence Boha Bůh se stal člověkem (Bůh se zjevil přímo v historii). Vzkříšení, prázdný hrob, zanechané prostěradlo, změna učedníků ze zbabělců na svědky ochotné zemřít, vznik církve – to vše svědčí o něčem zásadním, co se opravdu stalo. Další věc je, že miliony lidí v dějinách dosvědčují, že setkání s Ježíšem změnilo jejich životy.

„To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
Překlad 21.století, Jan 1,14

7. Byla objevena Noemova archa. V knize Genesis je popsána Noemova archa, obrovské plavidlo, které Noe postavil na Boží pokyn, aby se zachránil se svou rodinou a páry všech zvířat před celosvětovou potopou.

Doporučený článek k prostudování: Noemova archa

„Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.“
Překlad 21.století, Genesis 8,4

Byla objevena biblická města Sodoma a Gomora. Bůh zničil Sodomu a Gomoru kvůli extrémní hříšnosti a morálnímu zkažení jejich obyvatel.

Doporučený článek k prostudování: Sodoma a Gomora (archeologické důkazy)

„A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze.“
Překlad 21.století, Genesis 19,24

Upozornění – kázání evangelia není psychologická hra
Důkazy Boha existují, ale nechtějte jimi „přeargumentovat“ nevěřící. Důkazy Boha existují, ale víra není jen výsledkem logiky či přesvědčování. Mnozí lidé nechtějí věřit ne proto, že nemají důkazy, ale protože nechtějí změnit svůj život.

„Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.“
Překlad 21.století, Jan 3,20

Mnozí lidé chtějí život hlavně „užít“ a „prožít“, bez omezení, bez závazků, bez „nepohodlných“ otázek o Bohu, hříchu nebo věčnosti. Spousta lidí se žene za „životem naplno“ – a nakonec zažívá prázdnotu, vyhoření, závislosti, samotu…

Máme povinnost kázat evangelium, ale:

– nech se vést Duchem,
– nedělej to v atmosféře nátlaku – nepřesvědčuj ani minimální silou (manipulátor používá techniky, nátlak a emoce, aby dosáhl svého),
– naslouchej,
– zachovej klid a respekt,
– absolutně respektuj rozhodnutí,
– svědči svým životem (Matouš 5,16 – „Tak ať vaše světlo září před lidmi“)
– modli se za nevěřící.

Amen.