„Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“
Překlad 21.století, Lukáš 10,38-42

Ježíš v tomto příběhu ukazuje, co je v životě člověka skutečně podstatné. Marta se stará o hostinu, obsluhu a praktické věci. Marie sedí u Ježíše a naslouchá mu. Marta je rozhořčená, protože všechnu práci nechala Marie na ní, a očekává, že Ježíš její stížnost podpoří. Jenže Ježíš odpovídá překvapivě: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Ježíš tím rozhodně neříká, že práce nebo služba jsou špatné. Bible naopak zdůrazňuje, že kdo nepracuje, ať nejí, a služba druhým je ušlechtilým úkolem. Marta dělá dobrou věc. Problém však nastává ve chvíli, kdy člověka pohltí starosti, výkon a neustálá aktivita natolik, že už nedává Krista do středu svého života. Pak se i dobrá služba může stát překážkou ve vztahu s Bohem.

„Marto, Marto“ – Ježíš její jméno opakuje dvakrát. Tím vyjadřuje důraz a mimořádnou naléhavost, zastavení se a upozornění na to podstatné. Marie si vybrala Pána Ježíše – Jeho přítomnost, Jeho slovo a intenzivní vztah s Ním. A právě to je pro křesťana zásadní: být v prvé řadě s Bohem. Bez toho se i práce, povinnosti a další dobré aktivity mohou stát jen prázdnou činností, ve které člověk ztratí podstatu života.

Dnes žije mnoho křesťanů v neustálém rozptýlení. Od rána do večera něco sledují, projíždějí internet, reagují na zprávy, řeší povinnosti, práci i rodinu, organizují, zařizují a neustále spěchají. Jsou zahlceni informacemi i očekáváními okolí. Často mají plné ruce dobrých a potřebných věcí – ale prázdné srdce. Navenek fungují, ale uvnitř ztrácejí pokoj, ticho i schopnost naslouchat Bohu.

„Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“
Překlad 21.století, Lukáš 21,34-36

Bez živého a hlubokého vztahu s Bohem se víra snadno promění jen v aktivismus, zvyk nebo morální výkon. Člověk pak dělá mnoho věcí pro Boha, ale bez Božího vedení – tzn. bez pokoje, bez radosti a bez skutečné vnitřní síly. Postupně přichází únava, podrážděnost, duchovní prázdnota. Není náhodou, že tolik lidí dnes prožívá vnitřní chaos, přestože mají neustále co dělat.

Ježíš proto člověka zve, aby se uměl zastavit. Aby dal prostor plnému odevzdání se Bohu, modlitbě a pravému smyslu života. Aby nebyl pohlcen jen povinnostmi, ale se naučil duchovní otevřenosti a pokojnému spočinutí v Boží přítomnosti.

„Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.“
Překlad 21.století, Matouš 11,28

„Jen v Bohu má duše odpočívá, od něj přichází má záchrana.“
Překlad 21.století, Žalm 62,2

Co je důvěrný vztah s Bohem
Důvěrný vztah s Bohem znamená osobní, živý a otevřený vztah, ve kterém člověk Bohu plně důvěřuje, obrací se k Němu v době radosti i zkoušek a žije s vědomím jeho nepřetržité přítomnosti. Nejde pouze o plnění náboženských povinností, ale o vnitřní spojení založené na důvěře, blízkosti a lásce.

Důvěrný vztah s Bohem neznamená, že člověk nemá starosti ani problémy. Znamená, že uprostřed nich nezůstává sám a s důvěrou se spoléhá na Boha.

Důvěrný vztah s Bohem se buduje v každodenním životě – ať už jste zaměstnaní, podnikáte, nebo máte zrovna volno. Znamená to svěřovat Bohu své radosti i starosti, během dne se znovu a znovu ptát na jeho vůli a snažit se podle ní jednat.

„O nic nemějte starost,ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Překlad 21.století, Filipským 4,6-7

„Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“
Překlad 21.století, 1. Petr 5,6-7

„Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte.“
Překlad 21.století, 1. Tesalonickým 5,16-19

„Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost.“
Překlad 21.století, Přísloví 3,5

Ďábel nechce, aby člověk vstoupil do skutečně důvěrného vztahu s Bohem. Ví, že právě blízkost Bohu přináší člověku pokoj, proměnu, sílu a pravý duchovní život. Proto se snaží už od začátku člověka zaměstnat, rozptýlit a odvést jeho pozornost jinam – k neustálému spěchu, starostem, strachu, hříchu, nepodstatné aktivitě nebo pochybnostem. A když už člověk vztah s Bohem začne budovat, ďábel se ho snaží narušit. Podsouvá neklid, vnitřní chaos, pocit vzdálenosti od Boha nebo myšlenky, že modlitba a hledání Boha nejsou důležité. Člověk pak snadno ztratí soustředění na Krista a vrací se zpět k životu plnému rozptýlení, tlaku a duchovní prázdnoty.

Právě o tom mluví Ježíš v podobenství o rozsévači:

„Zrno v tom podobenství je Boží slovo. Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.“
Překlad 21.století, Lukáš 8,11-15

Ježíš zde ukazuje, že duchovní pád často nepřichází náhle. Člověk nemusí Boha otevřeně odmítnout. Stačí, aby jeho srdce postupně zadusily starosti, tlak života, touha po pohodlí, neustálé rozptýlení a světské smýšlení. Víra pak pomalu slábne, až zůstane jen vnější náboženství bez skutečné blízkosti Bohu.

Proto Bible vyzývá:

„Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám.“
Překlad 21.století, Jakub 4,7-8

Křesťan nepřemáhá zlo vlastní silou, ale tím, že zůstává blízko Bohu, žije z Jeho slova a nenechá se odvést od Krista. Nestačí o Bohu jen vědět nebo občas vykonat nějaký náboženský skutek. Skutečný vztah s Bohem vzniká tehdy, když mu člověk plně otevře své srdce, učí se mu důvěřovat, naslouchá jeho hlasu a dává mu prostor ve svých rozhodnutích, myšlenkách i každodenním životě.

„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.“
Překlad 21.století, Jan 15,4

Právě v pokoře, tichu, modlitbě a věrném hledání Boží přítomnosti člověk nachází pokoj, sílu a ochranu ďáblem a jeho démony. Protože kdo přestane být blízko Bohu, velmi snadno začne být blízko světu a ďáblu!

Závěr
Ježíš říká Martě: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba.“ Ne jedno z mnoha. Ne další položka na seznamu povinností. Ne občasná modlitba mezi ostatními činnostmi. Jedno je opravdu nutné: být s Ním pořád, naslouchat Mu, žít s ním a nechat se Jím vést.

Právě zde se dnes odehrává jeden z největších zápasů křesťana. Mnozí chtějí Krista jako doplněk, ale nechtějí, aby stál v jeho středu. Bůh se pak stává jen doplňkem k vlastním plánům, zábavě, kariéře, pohodlí nebo neustálému proudu informací. Člověk má čas na všechno možné, ale ne na pokoj, modlitbu a skutečné žití s Bohem.

Je možné být velmi aktivní, dokonce i v církvi, a přitom duchovně chladnout. Je možné mluvit o Bohu, sloužit druhým, organizovat, pomáhat, a přesto vnitřně žít bez Boha. Právě to je nebezpečí, na které Ježíš upozorňuje Martu. Neodsuzuje její práci ani službu, odhaluje srdce člověka, které se stalo vlažným tím, že se nechalo pohltit množstvím věcí. Když se pozornost roztříští do mnoha úkolů, ztrácí se to nejdůležitější  osobní, důvěrný vztah s Ježíšem.

„Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst“
Překlad 21.století, Zjevení 3,15-16

Bez živého vztahu s Kristem se dobré věci postupně deformují v negativum. Služba se změní v výkon. Víra ve zvyk. Morálka v pýchu. A člověk začne přemýšlet stále více světsky – podle úspěchu, výkonu, emocí, uznání, tlaku okolí, vlastních starostí a logiky tohoto světa.

Křesťanský život v prvé řadě není o tom, dělat věci pro Boha, ale dělat věci s Bohem. V prvé řadě nejde o tvůj výkon, ale o důvěrný vztah. Nejdřív buď synem/dcerou, až potom můžeš být služebníkem. Nikdy ne obráceně.

Amen.