Kázání našeho společenství

Pokora a pýcha

Pokora je stav mysli (máme svobodný způsob myšlení), kdy si křesťan uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na biblickém Bohu – Trojjediném Bohu. Pravá pokora je pravdivost, uznání pravdy (skutečnosti). Pokora se projevuje skromným chováním a nesobeckostí. Pokora vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti a zároveň pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti.

Opakem pokory je pýcha. Pýcha (povýšenost, namyšlenost, arogance) je lidská vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby (člověk si hraje na boha). Problém většiny pyšných lidí je, že si vlastní pýchu nepřipouští (nevidí ji). Pyšného člověka lze někdy poznat podle jeho přehnaného sebevědomí. Takový člověk mívá o sobě vysoké, přemrštěné mínění. Pýcha může být někdy skrývaná, ale časem se určitě projeví.

Pokud máme v sobě pýchu, zaděláváme si na velké problémy! Pyšní křesťan odmítá Boží milost a požehnání, též na sebe sesílá Boží soudy!

„Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“
Překlad 21.století, Jakub 4,6

„Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší.“
Překlad 21.století, 1.Petr 5,6

„Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: „Vstaň, jdi do Samaří vstříc izraelskému králi Achabovi. Hle, je na vinici, kterou přišel zabrat. Řekni mu: ‚Toto praví Hospodin: Vraždil jsi a teď ještě zabíráš?‘ A dodej: ‚Toto praví Hospodin: Tam, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou chlemtat i tvou.‘“
„Tak jsi mě našel, můj nepříteli?“ oslovil Achab Eliáše.
„Ano,“ odpověděl, „protože ses zaprodal, abys páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Vzkazuje ti: ‚Hle, uvedu na tebe zlé věci. Vymetu za tebou tak, že Achabovy potomky dočista vyhladím z Izraele – pána i kmána až do posledního pacholka! Naložím s tvým domem jako s domem Jeroboáma, syna Nebatova, a jako s domem Baašy, syna Achiášova, protože jsi mě popouzel a svedl jsi Izrael k hříchu.‘
A ohledně Jezábel Hospodin praví: ‚Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí.‘
Kdo Achabovi zemře ve městě, toho psi sežerou, kdo mu zemře venku na cestě, toho ptáci rozklovou!“
(Vskutku nebyl nikdo jako Achab, kdo by se tak zaprodal, aby páchal, co je v Hospodinových očích zlé, jak ho k tomu ponoukala jeho žena Jezábel. Páchal hrozné ohavnosti. Následoval hnusné modly přesně tak, jako to dělali Emorejci, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.)
Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně.
Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: „Vidíš, jak se přede mnou Achab pokořil? Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“
Překlad 21.století, 1. Královská 21,17-29

Druhy pýchy:

1. Člověk může být pyšný na své vlastnosti (mírnost, trpělivost, pracovitost, lenost, ostýchavost, neschopnost, ulhanost atd.) a dovednosti (něco dokážu – dobře se starat o rodinu, vařit, programovat, mám tvůrčí schopnosti, dokážu dobře vysvětlovat evangelium atd.). Není závadné být např. mírný nebo dobře vysvětlovat evangelium, ale nemůžeme být na to pyšní.

2. Bohatí, majetní lidé bývají často pyšní, protože si myslí, že něco mají, ale ve skutečnosti nic nemají, protože všechno stvořené patří Bohu. Pokud se začneme spoléhat na nejisté bohatství, nastupují démoni a jejich manipulace, sugesce!

„Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin zástupů.“
Překlad 21.století, Ageus 2,8

„Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání.
Překlad 21.století, 1.Timoteus 6,17

„Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“
Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘ Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a své zásoby. Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘
Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘
Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“
Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete. Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení. Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?
Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!
Překlad 21.století, Lukáš 12,15-28

3. Někteří lidé jsou pyšní na své postavení – že mají určitou moc nad lidmi. Velmi nebezpečné je to v křesťanském společenství, kdy si např. kazatel o sobě myslí, že je něco víc. Pokud například kazatel káže co chce, v tom je pýcha. Kazatel má kázat to, co po něm chce Bůh. Nedělejme si z některých kazatelů modly! Tím se zbytečně dostáváme do hříchu!

“Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.”
Překlad 21.století, Zjevení 21,8

4. Někteří lidé mohou být pyšní na svou fyzickou nemoc. Jsou to zpravidla ti, co pořád hovoří o svých nemocech (jak hrozná je jejich nemoc, kolik užívají léků apod.). Někteří si své nemoci „pěstují“, protože na ně pobírají invalidní důchod. Pokud toto dělá křesťan, hřeší.

5. Někdo může pyšní na své vzdělání. Jiný zase může být na to, že žádné vzdělání nemá. Není závadné mít nebo nemít vzdělání (u Boha se na toto nehraje), ale nemůžeme být na to pyšní.

6. Křesťané mohou být pyšní na dary Ducha, prorocké sny, poznání od Boha apod. Je potřeba si uvědomit, že toto máme jen a jen díky Bohu, takže na to nemůžeme být pyšní. V tomto je potřeba mít velkou pokoru!

7. Chceme-li se nějakým způsobem zviditelňovat, v tom je pýcha. To vidíme např. u některých křesťanských kazatelů, kteří kupčí s Božím slovem (zákonicky vybírají „desátky“ – musíš, vydělávají na svém výkladu Písma nebo zážitcích prostřednictvím prodeje křesťanských knih atd.).

“My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.”
Překlad 21. století, 2.Korintským 2,17

8. Jsme pyšní, když se chlubíme, že za námi stojí mnoho spasených lidí. Žádný člověk ještě nikoho nespasil ani nespasí. Jsme pouhými nástroji v Božích rukou. Nikdo nemá právo komukoliv říkat, že je spasený! Pouze Bůh deklaruje, že dojde ke spáse.

„Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. “
ČSP, Římanům 8,16

Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.
Překlad 21. století, Jan 6,44 a 65

„Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.“
Překlad 21. století, Římanům 9,14-18

9. Můžeme být pyšní na to, že manipulujeme lidi. Křesťanský manipulátor si zpravidla vykonanou manipulaci nepřipouští, ale Duch mu ji jistě zjevuje. Křesťanský manipulátoři bývají mj. ti, kteří vymýšlejí různé postupy, techniky, jak přivést lidi k víře (uděláme krásnou evangelizaci, zahrajeme správnou píseň, speciálně to vysvětlíme atd.). Z výše uvedených veršů je patrné, že nikoho není možné k víře přivést (přemluvit, donutit), pokud mu to v danou chvíli není dáno Bohem. Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti s možností volby, takže samozřejmě můžeme víru odmítnout.

10. Vlažnost ve víře je druh pýchy. Vlažnost ve víře se totiž vyznačuje sebeláskou, jde o nedostatek lásky k Bohu. Vlažný křesťan nemá Boha na prvním místě, nemá s Ním osobní vztah, žije pro tento život, přizpůsobuje se lidem… Vlažnost křesťana je důkazem démonické aktivity!

„Andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření: Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý. Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Překlad 21. století, Zjevení 3,14-22

A tak dále.

Pokora k Bohu je pro křesťana kriticky důležitá!
Pokud je křesťan pokorný k Bohu, znamená to, že vkládá důvěru v Boha. Kde není pokora k Bohu, tam nastupují démoni. Díky naší pokoře budujeme vztah s Bohem, dochází k uzdravování z fyzických nemocí atd. Pokoru k Bohu např. projevujeme tak, že na konci modlitby řekneme (a z celého srdce to tak i myslíme) „Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (nebo něco v tom smyslu). Tím vyjadřujeme naší plnou důvěru, úctu a pokoru k Bohu. Neboj se svěřit neznámou budoucnost známému Bohu. Každý otec chce pro své dítě to nejlepší. Věř, že tvůj Stvořitel chce pro tebe to nejlepší!

Falešná pokora
Někteří křesťané si myslí, že jsou pokorní, ale ve skutečnosti nejsou. Pokorní nejsme tehdy, když si myslíme, že sami víme všechno nejlíp (odmítáme Boží vedení, chodit v Duchu). Pokorní nejsme tehdy, když se neustále srovnávání sebe s druhými lidmi.

Ponaučme se ze Sodomy, kde pýcha, falešný pocit klidu, bezstarostnost, nasycenost jídlem, zapříčinilo těžký hřích.

„Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla.“
Překlad 21.století, Ezechiel 16,49-50

Falešní křesťanští jsou pyšní
Každý falešný křesťanským učitel je svým způsobem pyšný. Není to pravidlo, ale falešný křesťanský učitel se rád předvádí – ukazuje spíše na sebe nebo na falešného Krista (někdy kamuflážovaně, manipulací), než na pravého Krista. V tom je pýcha. Pýcha u křesťana velmi často vede do hereze, která bývá příčinou falešného učení.

„Učí-li někdo odlišně a nesouhlasí se zdravými slovy našeho Pána Ježíše Krista a tímto zbožným učením, je nadut pýchou a ničemu nerozumí.“
Překlad 21.století, 1.Timoteus 6,3-4

I když, na základě biblického rozsuzování, odhalíme falešného křesťanského učitele, musíme mít k němu lásku a pokoru! To, že někoho v pokoře napomínáme, v tom je láska. Je potřeba si uvědomit, že pokora je příbytkem lásky.

Pýcha v podobě humanismu
Humanismus je velmi nebezpečný!!! Je to silný nástroj proti Bohu. Humanismus je lidem prezentován jako charitativní pomoc (a nic víc). Ve skutečnosti je to postoj, myšlenkový směr, ve kterém se snaží člověk zvládnout svá vlastní společenství pomocí vlastního rozumu (nespoléhat se na Boha – lidská pýcha). Humanismus je snaha lidí vytvořit si nové zákony, lepší než ty Boží. Humanita je zákonem bez Boha. Je to satanské napodobení Boha. Tak dlouho podporovaný a vyvyšovaný humanismus stojí za Novým světovým řádem, který dneska vidíme doslova na každém kroku. Humanismus lze spatřit v politice, vědě, školství atd. Bohužel někdy i v křesťanství!

„Osten“ křesťanům sráží pýchu
Bůh dává některým křesťanům do těla „osten“, který má srážet jejich pýchu. Především vyvoleným, těm, kteří mají velké poznání. „Osten“ měl i apoštol Pavel. „Osten“ může mít mnoho podob, nemusí to být vždy démon a nemoc, jako to bylo u Pavla.

„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan (překlad 21. století: satanův posel), aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť  moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.“
Kralická, 2.Korintským 12,7-10

Závěr
Pokora je zdroj hluboké vnitřní radosti, proto buď pokorný. Pýcha vytváří neklid a nespokojenost. Nenech se ovládat pýchou! Pýcha je původcem zla, hříchu. Někteří křesťané si myslí, že pýchu nebo něco jiného před Bohem skryjí, ale Boží slovo nám říká, že něco takového je nemožné.

„Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.“
Překlad 21.století, Židům 4,13

Jako křesťané máme odmítat pýchu. Jako křesťané máme umrtvovat pozemské sklony, které vedou k pýše.

„Umrtvěte proto své pozemské sklony – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství),neboť kvůli takovým věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. I vy jste se tak dříve chovali; kdysi jste takto žili. Teď ale to všechno – zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči – odstraňte ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele.“
Překlad 21.století, Koloským 3,5-10

„odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. Obnovujte ducha své mysli a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.“
Překlad 21.století, Efeským 4,22-24

Máme být opravdovými učedníky Ježíše Krista. Opravdový učedník Ježíše Krista je:

1. Chudým v duchu (netouží po bohatství, finančním zabezpečení, peníze a majetek nemá na prvním, druhém ani  třetím místě).
2. Pláče nad hříchem. Pomocí Ducha Svatého dokáže identifikovat hřích. Každý hřích ho velmi mrzí a bojuje s ním.
3. Mírný. Není agresivní. Nehádá se.
4. Hladový a žízní po spravedlnosti. Dychtí po Písmu, pořád a za všechno děkuje Bohu, chce podobat Ježíši a miluje spravedlnost.
5. Milosrdný. Dává Bohu dary s obrovskou radostí (pomáhá lidem, potřebným…).
6. Čistého srdce. Neslouží dvěma pánům. Neslouží zároveň Bohu a majetku, mamonu.
7. Působí pokoj. Když hovoří, vyzařuje z něj pokoj a mírnost.
8. Pro víru je pronásledován. Kdo chce žije zbožný život, je pronásledovaný.

Přesně toto jsou charaktery našeho Pána Ježíše Krista. Proto se Mu pořád chtějme podobat!

„Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!“
Překlad 21.století, Filipským 2,5-8

Křesťan má celým srdcem důvěřovat Bohu a nespoléhat se na svoji rozumnost. Křesťané mají mít čisté srdce zaměřené na Boha, ne na sebe, majetek atd.

„Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná. Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla!
Překlad 21.století, Přísloví 3,5-7

Vemte si příklad z Mojžíše, který byl nejpokornější ze všech lidí na zemi. Díky tomu měl Boží požehnání.

„Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.“
Překlad 21.století, Numeri 12,3

Měj v sobě pokoru k Bohu. Buď vděčný Bohu za to, že tě stvořil, že ti dal rodinu, víru, spasení… Buď vděčný za to, že se o tebe stará na každý den. Děkuj Bohu za to, že ti dal pokoj do srdce. Mysli na to, že pokud chceš mít moudrost, poznání, Boží požehnání, musíš být v pokoře k Bohu. Pokorné křesťany Bůh zahrne milostí! Amen.

„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“
Překlad 21.století, Jan 14,27

„Pýchu následuje ostuda, moudrost je tam, kde pokora.“
Překlad 21.století, Přísloví 11,2

Translate

Bible

Kazatel

L. Černý

Upozornění

Každé zde uvedené kázání je osnova ke kázání (poznámky ke kázání). Během kázání zaznívá mnoho dalšího z Ducha svatého.

Doporučujeme

• Žijte s Kristem každý den.

• Provádíme Biblické křty. I tebe pokřtíme!

• Vše o vymítání démonů.

• Biblická fakta o „vytržení“ církve.

TOPlist

Nejnovější

Archivy

Tento web používá pouze technické cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení