Kázání našeho společenství

Může se člověk svobodně rozhodnout pro Krista?

Existuje křesťanské učení (kalvinismus), které říká, že žádný člověk (absolutně) se nemůže svobodně rozhodnou pro Pána Ježíše Krista. Toto učení říká, že člověk dar víry nemůže odmítnout (to, že má člověk víru v Krista, je ze sta procent dílo Boží). Je to skutečně tak? Učí Bible o něčem takovém?

Bible učí:

„Pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj. Všichni ale k tomuto poznání nedošli.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 8,6-7

„My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když [však] víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.“
ČSP, Galatským 2,15-16

Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“
Překlad 21. století, Skutky 4,11-12

Boží slovo říká, že člověk, který nepřijme evangelium, skončí v ohnivém jezeře („peklo“). Co je na níže uvedeném verši k nepochopení?

„Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.“
Překlad 21. století, 2. Tesalonickým 1,7-9

Boží slovo říká, že Ježíš se nechal ukřižovat za všechny lidi, ne pouze za lidi, kteří budou spaseni. Z toho plyne, že každý se může pro Krista svobodně rozhodnout. Je to tak, že Ježíš zemřel za každého člověka, ale jeho smrt zachrání jen ty, kteří v Něho věří.

„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 2,5-6

„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,1-2

„Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.“
Překlad 21. století, Židům 2,9

Boží slovo říká, že Bůh se dává poznat lidem ve stvoření. Bůh poskytl možnost každému člověku, aby mohl poznat (pokud bude chtít), že to tady nevzniklo náhodou. Pokud bude člověk přemýšlet, uvidí ve stvořené přírodě Boží moc.

„Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“
Překlad 21. století, Římanům 1,19-20

V Bibli nevidím, že by Bůh předurčil (určil předem), že většina lidí skončí v „pekle“ a menšina půjde do Nebe. Pokud by to tak bylo, tak by to znamenalo, že lidi které Bůh nenaprogramoval k víře, skončí v „pekle“, ne vlastní vinou, ale díky Bohu (protože si je Bůh nevyvolil). Kdyby se člověk nemohl svobodně pro Krista rozhodnout, Boží slovo by nehovořilo o tom, že člověk přijímá evangelium na základě svobodné vůle. Kázat evangelium je prostředek k tomu, aby člověk uvěřil dobré zprávě. Pokud by byla víra člověku Bohem vnucena, naprogramována (udílela se bez možnosti volby), nebylo potřeba žádné evangelium kázat.

„Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.“
Překlad 21. století, Skutky 6,7

Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.“
Překlad 21. století, Římanům 10,16-17

„Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium? „Je-li spravedlivý stěží spasen, co bude s bezbožným a hříšníkem?“
Překlad 21. století, 1. Petr 4,17-18

Špatné znovuzrození?
Křesťané, kteří zastávají názor, že víra v Krista je člověku Bohem vnucena, když někdo od víry odpadne, hovoří o „špatném zvovuzrození“, o „špatné víře“ apod. Pokud by chtěl někdo hovořit o nějakém člověku, který byl na základě Božího naprogramování špatně znovuzrozený, nebo něčem podobném, tak by to znamenalo, že Bůh odvedl špatnou práci (špatně člověka naprogramoval).

Víra je vztah lásky a svobody
Boží slovo říká, že bez Boží pomoci je nemožné, aby člověk uvěřil v Krista („Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec“ – Jan 6,44). Je to Bůh, kdo si k sobě přitahuje lidi. Toto „přitahování“ znamená, že Bůh v určený čas v člověku působí (mění mu srdce) a nabízí mu víru. To však rozhodně neznamená, že člověk nemůže Boží pomoc a milost odmítnout. Pokud by se člověk nemohl pro Krista svobodně rozhodnout, tak by to nebyl vztah lásky a svobody, ale šlo by z Boží strany o diktát.

Není pochyb o tom, že člověk je natolik zkažený, že není schopen se sám od sebe pro Boha rozhodnout.

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“
Překlad 21. století, Římanům 3,10–12

Z toho ale rozhodně neplyne, že Bůh lidi programuje k víře (víru musíš mít a jiná možnost se nepřipouští).  Je to Bůh, kdo se dává člověku v daný čas poznat (působí v něm). Osobně věřím, že Bůh se dává většině lidem poznat několikrát, mnohokrát za život. Problém je, že lidi Boha vědomě odmítají.

Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených
Boží slovo říká, že je „mnoho povolaných, ale málo vyvolených“. Tento verš nehovoří o tom, že by Bůh nechtěl každého spasit. Tento verš hovoří o tom, že lidi Boha vědomě odmítají (na základě svobodné vůle). Jinak řečeno by to šlo nazvat tak, že je mnoho je pozvaných, ale málo těch, kteří se smíří s Bohem. Přečtěte si zmíněný verš v kontextu:

„Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Překlad 21. století, Matouš 22, 1-14

Kdo je vyvolený?
„Vyvolenost“ se objevuje v celé Bibli v mnoha souvislostech ve Staré i v Nové smlouvě. Bible hovoří o dvou typech vyvolení, které Bůh dělá:

1. Bůh si vybírá každého člověka, aby byl zachráněn, chce ho změnit k Ježíšovu obrazu (podává mu pomocnou ruku). Rozhodnutí je na každém člověku. Podobné to bylo i ve Staré smlouvě. Bůh si vyvolil izraelský národ, to však ani tenkrát neznamenalo hromadnou a bezpodmínečnou záchranu!

„Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.“
Překlad 21. století, Římanům 9,27

V posledních dnech, což je od Ježíše (Židům 1,1-2; 1.Petr 1,19-20), Bůh vylévá svého Ducha na všechny lidi (dává se jim poznat). Toto vylévání Ducha není křest Duchem! Letnice, to se odehrálo už v posledních dnech! Poslední čas je období od odchodu Ježíše do Nebe a druhého příchodu na Zemi. Jde o období, které Ježíš nazval „přijdu brzy“.

Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.“
Překlad 21. století, Skutky 2,16-18

2. Bůh si na základě předzvědění (Bůh zná absolutně budoucnost – ví, jak se člověk rozhodne) vybírá „speciální“ lidi pro uskutečnění určitých úkolů. Tím byl např. Jákob. Bůh věděl, že se Jákob rozhodne pro Hospodina, že se stane otcem izraelského národa… V listě Římanům deváté kapitole někteří křesťané vidí, že Bůh miloval jen jednoho z bratrů („Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl“), a také to, že Bůh nechce spasit všechny lidi, ale pouze jím určené  („Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává“). Pokud tyto verše čtete v kontextu, tak zjistíte, že se tam nic takového nepíše! Pokud si přečtete celou devátou kapitolu, tak zjistíte, že Jákoba si Bůh vyvolil pro konkrétní úkol – měl se stát otcem izraelského národa. Devátá kapitola Římanům hovoří o Božím vyvolení pro konkrétní úkol, ne o tom, že Bůh některé předem určil ke spasení a jiné k zatracení.

Bůh si tyto „speciální“ lidi „speciálně“ hlídá a ochraňuje. Díky těmto křesťanům bude „velké soužení“ (které odstartuje „otřesnou ohavností“ – uctívání falešného Krista) zkráceno. „Velké soužení“ je především o masivním šíření falešného křesťanského učení (falešného Krista).

Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal, a kdo na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť. Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den. Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny. Kdyby vám tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ‚Tady je!‘ nevěřte. Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. Hle, řekl jsem vám to předem.“
Překlad 21. století, Matouš 24, 15-25

Závěr
Bohu záleží na každém člověku. On miluje všechny lidi. Bůh miluje i ten hrozný svět, který je plný zla (hříšníků). Bůh nechce, aby někdo zahynul v „pekle“. Bůh chce, aby všichni lidé došli k pokání, které úzce souvisí se spásou.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.“
Překlad 21. století, Jan 3,16-17

„Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání.“
Překlad 21. století, 2. Petr 3,9

To, že člověk není schopen sám od sebe se pro Boha rozhodnout (že potřebuje Boží pomoc), ještě neznamená, že nemůže Boží milost odmítnout! Každý dar můžete dříve nebo později odmítnout. Osobně věřím, že Boží pozvání je adresováno všem žijícím lidem. Bible to potvrzuje. Rozhodnutí je v danou chvíli na každém člověku. Pokud by to tak nebylo, u finálního soudu by odsouzený mohl říct, že měl prostě smůlu, když mu Bůh nedal šanci… Pokoj všem. Amen.

Bible

Kazatel

Luboš Černý

Upozornění

Každé zde uvedené kázání je osnova ke kázání (poznámky ke kázání). Během kázání zaznívá mnoho dalšího z Ducha svatého.

Doporučujeme

• Žijte s Kristem každý den.

• Provádíme Biblické křty. I tebe pokřtíme!

• Vše o vymítání démonů.

• Biblická fakta o „vytržení“ církve.

TOPlist

Nejnovější

Archivy

Kázání.křesťanem.cz