Nevěřící lidé si myslí, že pozemskou smrtí všechno končí (nevěří ve vzkříšení). Proto mnozí z nich žijí podle svých vášní (chtějí si to tady užít). Neznají nebo nechtějí poznat pravé důvody, proč člověk žije. Lidé v prvé řadě mají hledat Boha, poznávat Ho, mít s Ním důvěrný vztah. To jsou hlavní důvody, proč člověk žije!
„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás.“
Bible, překlad 21. století, Skutky 17,24-27
Bůh poslal svého Syna na zem, aby se stal jedním z nás, ukázal nám správnou cestu, obětoval se za nás a nabídl nám záchranu. Ježíš Kristus je cesta, pravda a život! Bez víry v Ježíše Krista je nemožné získat život věčný.
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Překlad 21.století, Jan 14,6
Jak najít Boha?
Nejprve nám musí dá Bůh milost poznání pravdy. Osobně jsem přesvědčen o tom, že se Bůh lidem zjevuje mnohokrát za život. To proto, aby nikdo nemohl říct u soudu, že o Bohu nic nevěděl. Pravda je taková, že většina lidí Boha odmítne. Během křesťanského života, jsme jednou Bohu blízko, jindy se Mu vzdalujeme. Vzdalujeme se Mu tehdy, když hřešíme. Když hřešíme, rozhodujeme se v dané chvíli žít nezávisle na Bohu, v rozporu s Jeho vůlí. Pokud nečiníme pokání z hříchů, očekávejme, že nebude přicházet požehnání (mohou se nám hroutit vztahy v rodině, mohou nastat finanční a zdravotní problémy, problémy v zaměstnání…). Je důležité neztratit kontakt s Bohem, se vším se Mu svěřovat!
Někteří křesťané si myslí, že když jednou nalezli Boha, už dál nemusí nic pro Boha dělat, mohou si žít podle svých vášní (stejně jako nevěřící). Písmo nám říká, že víra bez skutků je mrtvá. Jsou tady příkazy, které by měl křesťan plnit. Například kázat evangelium a křtít obrácené lidi.
„Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků“
Překlad 21.století, Jakub 2,26„Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
Překlad 21. století, Marek 16,15-18“Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal!”
Překlad 21. století, 1. Korintským 9,16“Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.”
Překlad 21. století, Lukáš 17,10
Někteří křesťané tvrdí, že si křesťané chtějí skutky vysloužit spasení. Například tím, že činí pokání, že děkují Bohu za jídlo atd. Toto učení říká, že je nemožné ztratit spásu (jednou spasený = navždy spasený). Toto učení nepřímo říká, že i kdyby se člověk chtěl vysloužit spasení, stejně dojde ke spáse. Jedná se o falešné evangelium, které je velmi průhledné. Křesťané dělají skutky, protože plní Boží příkazy a protože milují Ježíše, ne že si skutky chtějí vysloužit spásu.
Někteří křesťané si myslí, že když jednou nalezli Boha, už dál nemusí hledat Boha, nemusí mít s Ním důvěrný vztah. Pokud křesťan pořád nehledá Boha, nechce Ho stále více a více poznávat, je snadná kořist pro ďábla a jeho démony. Často to jsou křesťané, kteří nemají Boha na prvním místě. Kdo odmítá Boží blízkost, nestojí ve víře ani v Boží moci!
„Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“
Překlad 21. století, Matouš 10,37
To, že máme Kristova Ducha v sobě, je málo k tomu, aby měl člověk důvěrný vztah s Bohem a stál v Boží moci. Ducha totiž křesťané často uhašují. Bůh není žádný manipulátor, stvořil nás s možností volby, takže často respektuje naše rozhodnutí. Pokud se člověk rozhodne špatně, nese si důsledky svého rozhodnutí. Proto je pro křesťana dobré, aby chodil v Duchu. Jedině vševědoucí Bůh ví, co je pro nás dobré. Proto se máme na Boha spoléhat, důvěřovat Mu, modlit se! Kdo se spoléhá na Boha, žije v bezpečí, stojí ve víře a velké Boží moci.
„Tak praví Hospodin: „Zlořečený, kdo spoléhá na člověka, kdo se o smrtelníka opírá a v srdci se odvrací od Hospodina. Je jako křoví někde na poušti – necítí, když dobro přichází. Žije ve vyprahlých koutech pustiny, v solném kraji, kde se nebydlí. Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Je jako strom zasazený u vody – zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody.“
Překlad 21. století, Jeremiáš 17,5-8
Co znamená mít osobní vztah s Bohem?
Osobní vztah s Bohem začíná ve chvíli, kdy činíme pokání a ve víře přijmeme Ježíše Krista jako Spasitele. Osobní vztah s Bohem máme tehdy, když se Bůh stane součástí našeho každodenního života (když s Ním hovoříme – modlitba je upřímný rozhovor s Bohem, spoléháme se na Něj…). Někteří křesťané dávají Bohu pouze vyhraněný čas, např. večer za všechnu poděkují. Toto není špatné, ale je to málo k tomu, aby byl budován vzájemný osobní vztah. Mít osobní vztah s Bohem, to znamená, být na Boha „nepřetržitě“ napojený.
„Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.“
Překlad 21. století, Efeským 2,10
Závěr
Bůh nás stvořil ke svému obrazu, v něčem jsem Bohu podobní! Máme schopnost komunikovat, tvořit, prožívat lásku… Bůh nás stvořil, abychom s ním měli osobní vztah. Pokud nemáš osobní vztah s Bohem, necháváš si ujít skutečný smysl života. Bohu nejsme lhostejní. Pokud si jdeš svou vlastní cestou (třeba i z části), Boha to velmi mrzí. I křesťan si může jít svou vlastní cestou! Jak? Upřednostňuješ člověka nebo zvíře před Bohem, máš své modly, pěstuješ si hřích atd.. Hřích nás odděluje od Boha a jeho lásky. Písmo nás učí, že důsledek nevyznaného hříchu je ohnivé jezero.
„Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.“
Překlad 21. století, Genesis 1,27„Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Překlad 21. století, Římanům 6,23
Hledej Boha pořád! Poznávej Ho! Měj s Ním osobní vztah! Důvěřuj Mu. Buď pokorný před Bohem! Pak se tě budou démoni velmi obávat. Pak budeš stát ve velké Boží moci. Pak budeš zažívat obrovský Boží pokoj. Pak bude docházet k nadpřirozenému uzdravení z fyzických nemocí. Kde není pokoj, mírnost, láska, pokora k Bohu, tam mají démoni volné působiště!
„Ukaž mi, Hospodine, cesty své, svým stezkám nauč mě. Veď mě a uč mě pravdě své, vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce, na tebe spoléhám každý den!“
Překlad 21. století, Žalm 25,4-5„Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“
Překlad 21. století, 1.Petr 5,6-7
Hledej Boha, poznávej Ho, měj s Ním velmi důvěrný vztah. To je hlavní důvod, proč žiješ! Amen.