Úvod
Po čem ve svém životě žízníš? Je to Trojjediný Bůh, Boží slovo? Žízní tvé srdce dnes a denně po živém Bohu? Dychtíš od rána do večera po Boží přítomnosti? Není ve tvém životě jedna ubohá modlitba před spaním (aby se neřeklo)?
„Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože, má duše žízní po tobě! Po tobě dychtí tělo mé jak suchá země prahnoucí po vodě.“
Překlad 21.století, Žalm 63,2
Jestliže žízníš po věcech tohoto světa, jsi na velmi špatné cestě. Pokud máš Krista jako okrajovou záležitost, mohl jsi zůstat ve světě. Uvědomuješ si, že celý svět leží ve Zlu? Uvědomuješ si, že ďábel vytvořil iluzorní svět? Dnešní lidé mají nesprávnou představu o světě, v kterém žijí. Ďábel lidem všemožně zastiňuje Boha, Nebe… Víš přesně, kde je Nebe (Ježíš, andělé, serafíni, cherubíni…)? Velkým ďáblovým nástrojem, jak zastínit Boha, je věda. Spoléhání se na vědu, to je od ďábla. Pokud víc věříš světským informacím (které jsou plné lží) než Kristu, Božímu slovu, ďábel má ve tvém životě velké slovo. Důsledek toho je vnitřní nepokoj, modloslužba, inklinace k hříchu…
Doporučený článek k prostudování: Věda jako zdroj pravdy?
Žízni po Bohu
Pán Ježíš Kristus je jediný prostředník mezi člověkem a Bohem. Není to Marie, Stát Izrael nebo jiný falešný bůh!
„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas.“
Překlad 21.století, 1. Timoteus 2,5-6„Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!“
Překlad 21.století, Římanům 8,34„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“
Překlad 21.století, 1. Jan 2,1
Žízníš po Bohu Ježíši Kristu, který je Pán pánů a Král králů?
„Ti budou bojovat s Beránkem, a Beránek nad nimi zvítězí – neboť je Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“
Překlad 21.století, Zjevení 17,14„Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.“
Překlad 21.století, Zjevení 19,11-16
Ježíš vyzývá lidi: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij!“
„V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij!“
Překlad 21.století, Jan 7,37„Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)
Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)
Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“
„Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“
„Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“
Překlad 21.století, Jan 4,7-15
Ježíš cestoval Samařím, měl žízeň, proto požádal jednu Samaritánku, aby mu načerpala vodu. Samaritánku velmi udivilo, že ji Žid o něco prosí (Židé a Samaritáni se neměli rádi). Ježíš se Samaritánkou hovořil o „živé vodě“. O jaké vodě Ježíš hovořil? Ježíš nehovořil o fyzické vodě, kterou pijeme. Ježíš hovořil o sobě – že On je „zdroj živé vody“. Pouze Pán Ježíš může opravdově uhasit naši duchovní žízeň, duchovní vyprahlost. On je Živá voda. Kdo se napije této vody, nebude žíznit navěky.
„Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.“
Překlad 21.století, Jan 6,35
Kdo opravdově věří Kristu, nebude nikdy žíznit, a navíc:
„V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.) “
Překlad 21.století, Jan 7,37-39
Proud vody, o kterém hovořil Ježíš, je obrazem Letnic, kdy byl dán Duch Svatý učedníkům. Spolu s darem Ducha Svatého dostali Kristovi následovníci zaslíbení, že On bude řekou života, která v nich povstane.
Ďábel udržuje lidi ve strachu, protože strach je nejlepší nástroj k ovládání lidí. Kdo opravdově věří Kristu, kdo se ve všem na Něj spoléhá, kdo se neupíná na tento život a světské události, ten zažívá Boží pokoj v srdci. Kdo se upíná na svět, něco stvořeného, upíná se na ďábla. Dovol svému srdci žíznit po Bohu. Pij z bezedné studny Boží lásky. Pořád a upřímně dychti po Boží přítomnosti, po Živém Bohu. Choď s Bohem.
„A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.“
Kralická, Genesis 5,24
Dělej věci v Duchu Svatém. Pij z bezedné studny Boží lásky během modlitby. Modlitba, upřímný rozhovor s Bohem, je čas, kdy lze naplno pít z bezedné studny Boží lásky.
Stojí za to pustit Pána Ježíše do svého života, přijmout ho do srdce, nechat se sytit Jeho láskou, nechat se proměňovat… Stojí za to žíznit a toužit po Jeho blízkosti. Nejedná se o obyčejné žíznění jako u obyčejné vody, jedná se o žíznění, které trvá navěky. Amen.