Kázání našeho společenství

Pýcha

Satan a jeho démoni vybízí lidi k sobectví, pokrytectví, ješitnosti, zlosti, pomstychtivosti, aroganci, soupeřivosti… Démoni také vybízí lidi k pýše. Pýcha je dávná ďáblova past, do které se lidé chytají celá staletí. Ďábel vybízí lidi pořád k tomu stejnému: „budete jako Bůh“.

„Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
Překlad 21. století, Genesis 3,5

Pýcha je jedním z hlavních problémů nás lidí. Pýcha se týká našeho srdce. Lidé jsou pyšní na své dovednosti, schopnosti, vzdělání, vzhled… Pýcha je hřích!

„Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
Překlad 21. století, Marek 7,19-22

„Povýšené oči a pýcha srdce, lampa ničemů, je hřích.“
ČSP, Přísloví 21, 4

Pýcha je lidská negativní vlastnost. Pýcha souvisí s „vlastní dokonalostí“, povýšeností, namyšleností, domýšlivostí, vychloubačností. Pyšný člověk netouží po pravdě, ale chce mít pravdu, což je podstatný rozdíl. Pyšný člověk nesnáší rady a kritiku. Debaty s pyšným člověkem vedou do nepokoje, hádek, neboť nevyhrává pravda, ale zkušenost a často i demagogie.

Pyšný člověk jedná na základě tělesnosti, ďáblova vedení. Z takového jednání mají démoni radost. Pýcha není vždy o nadhodnocení vlastní osoby, někdy člověk účelově vytváří pýchu a aroganci, aby tím zakryl vlastní problémy (např. psychické). To je tzv. „falešná pýcha“. Hodně pyšní a arogantní lidé jsou plni vnitřního nepokoje, mají duševní a duchovní problémy…

Pýcha se nevyhýbá ani křesťanům. Bohu se nelíbí křesťan, který setrvává v pýše a nebojuje s ní. Takový člověk sám sebe staví na roveň Bohu. Duchovně pyšný křesťan bývá odmítavý, zavřený a „jednosměrný“, nerad poslouchá něco, co se vymyká jeho „pravdě“. Toto pyšné elitářství ho vede do nepokoje.

Velký pozor na to, myslet si o sobě: mám velké poznání od Boha, tak jsem něco víc (víc než jiný člověk, Bůh mě má víc rád apod.); mám duchovní dary, tak jsem něco víc, jsem Žid „po krvi“, tak jsem něco víc… Lidé, kteří si o sobě myslí, že „jsou něco víc“, ty musí očekávat Boží soud.

Co byla příčina Pavlova démonického obsazení? Jeho pýcha. Co byl problém Sodomy, resp. obyvatel Sodomy? Blahobyt a pýcha.

„Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým.“
Překlad 21. století, Ezechiel 16,49

Co byla příčina pádu cheruba, z kterého se stal ďábel/satan? Jeho pýcha. Bible o ďáblu metaforicky:

„Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, pokrývaly tě všechny drahokamy: rubín, topas a jaspis, chryzolit, karneol a onyx, safír, malachit a smaragd i zlato. Zhotovení tvých bubínků a fléten pro tebe zajistili v den, kdy jsi byl stvořen. Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů. Byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud v tobě nebyla nalezena zvrácenost. Pro množství tvého obchodování se tvé nitro naplnilo násilím a zhřešil jsi. Tu jsem tě zbavil svatosti a vykázal z Boží hory a vyhladil jsem tě, zastírající cherube, zprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse, promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost. Svrhl jsem tě na zem před krále, dal jsem tě, aby se na tebe dívali.“
ČSP, Ezechiel 28,13-17

Tady vidíme, že i nebeská bytost může mít problém s pýchou. Cherub, z kterého se stal ďábel, neunesl svou důležitost, krásu a modrost. Tento cherub nebyl vděčný Bohu. Přestal se dívat na Boha a zaměřil se na sebe. Nezaměřujeme se někdy víc na sebe než na Boha? Pro některé křesťany není snadné unést velkou moc, slávu, bohatství, krásu, službu Bohu…

Bůh nemá rád pýchu:

„Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.“
Překlad 21. století, Přísloví 16,18

Co je protilékem na pýchu? Pokora.

„Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“
Překlad 21. století, Jakub 4,6

Bůh má rád pokorné lidi. Protiklady pýchy: pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost. Pýchu překrýváme Duchem Svatým (dále jen Duch). Lze nést ovoce Ducha nebo ovoce těla.

„Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
Překlad 21. století, Marek 7,19-22

„Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jsteli vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to [cizoložstvo,] smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, [vraždy,] opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“
ČSP, Galatským 5,16-23

Chtít se před lidmi zviditelnit, v tom je pýcha. Pýcha touží po uznání. Skutečný Boží muž se nechce zviditelňovat, nestrhává pozornost na sebe. Chlubit se tím, kolik lidí jsem přivedl ke Kristu, je pyšné jednání. Nedělejme se za nic zásluhy! Nedělejme si zásluhy za to, kolik lidí se během naší služby rozhodlo přijmout Krista za Pána a Spasitele. Člověk přijímá Krista díky Božímu vedení a díky vlastní volbě. Nedělejme si zásluhy za to, kolik lidí přišlo na shromáždění, na evangelizaci, kolik lidí bylo nadpřirozeně uzdraveno z nemoci… Je potřeba si uvědomit, že v těchto věcech jsme pouhými prostředníky a služebníky.

Někdo může být pyšný na dary Ducha. Toto je velmi nebezpečné jednání! Díky naší pýše nám může Bůh duchovní dar udejmout! Pokud k tomu dojde, milerád nastupuje falešný bůh (ďábel) a jeho falešné „dary“. Pokud to Bůh dovolí nebo přikáže, stane se to.

Někdo může být pyšný na poznání, které má od Boha. Pokud tak někdo činí (setrvává v tom), má problém s Bohem.

Pýcha je i v tom, že se nenecháme řídit Bohem (vést Duchem). Pýcha je v tom, že se nezajímáme o Boží vůli.

„A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“ Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé.“
Překlad 21. století, Jakub 4,13-16

„Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.
Překlad 21. století, 1. Petr 5,5-7

Někteří křesťané tvrdí, že neznají Boží vůli. Někdy si stačí přečíst Boží slovo:

„Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 4,3

Jsou křesťané, kteří jsou pyšní na své rétorické schopnosti, na „ukecevání“ lidí apod. Tito lidé se často dostávají do polopravd (polopravda je ve finále lež). Velký pozor na různá svědectví (jak jsem přišel ke Kristu, svědectví o nadpřirozeném uzdravení atd.) – pokud je v tom kapka nepravdy (něco si dotyčný tzv. přikrášluje), lže. Lidi, kteří lžou, máme odmítat!

„Při množství slov se člověk nevyhne přestoupení, kdo však ovládá své rty, je rozumný.“
ČSP, Přísloví 10,19

„Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.“
Překlad 21. století, Žalm 40,5

Někdo může být pyšný na své onemocnění. Jiný si díky své pýše onemocnění vsugerovává. Lidé, kteří takto jednají, chtějí být středem pozornosti, chtějí být opečováváni apod. Tyto stavy souvisí se sebelítostí. Onemocnění, smutek či pocity osobního zklamání nesmí přerůst v sebelítost! Sebelítost rámec „zdravého smutku“ překračuje. Sebelítost je emocionální droga, která odvádí pozornost od problému jako takového, jeho příčin či podstaty. Sebelítost často souvisí s hysterií. Hysterik chce být pořád středem pozornosti (žije z pozornosti druhých), proto teatrálně předvádí své emoce, aby upoutal pozornost okolí (smutek, předstírání, zveličování…). Hysterik se často uchyluje k citovému vydírání (já chudák – jsem osamocený, jsem nemocný, proč mě nikdo nemá rád, vydal jsem se z peněz, …). Hysterie je známka démonické aktivity.

Někdo může být pyšný na své pohybové schopnosti a dovednosti. V této souvislosti zmíním vrcholový sport, který je z velké části o pýše. Vrcholový sport není o radosti z pohybové aktivity, ale o co nejvyšším výkonu.

Děti jsou už od mala učeni pýše ve školce a škole. Školský systém, pýcha dokáže znemožnit kontakt s pravdou. Dneska vidíme vzdělané lidi, kteří se pyšní svým vzděláním, kteří dávají důraz na své dovednosti a schopnosti. Mít vzdělání není závadné, ale člověk na to nesmí být pyšný, nesmí si na tom zakládat, už vůbec nesmí své vzdělání vyvyšovat nad Boha. U některých hodně vzdělaných lidí lze spatřit pohrdání lidmi, kteří mají nižší vzdělání. Znevažování a ponižování lidí je pro Boha ohavnost! Kdo tak činí, Božímu soudu neujde (už tady v čase)! Před Bohem jsme si všichni rovni! Hodně vzdělaní lidé lidé (není to samozřejmě pravidlo) jsou často zcela odtrženi od poznání pravdy, neboť jsou pyšní na to, co všechno se velkým úsilím naučili. Tito lidé mohou žít v iluzorním světě, neboť berou školský systém za pravdu. Školský systém učí spoléhat se na vědu, poznat věci lidskou silou… Školský systém, věda silně vede k pýše.

Doporučený článek k prostudování: Škola, vzdělávací proces a ďábel

Apoštol Pavel upozorňuje na to, že se nemáme chlubit ničím z toho, co umíme, co dokážeme, co známe a máme. Je potřeba si uvědomit, že žijeme ve stvoření – nemáme nic, co bychom nedostali od Boha. Pavel hovoří o nejčastější příčině pýchy – o poznání. Nechtějte nikoho oslnit svým poznáním, schopnostmi, vzděláním apod. Pokud tě rozčilují lidi, kteří podle tvého názoru nemají takové poznání jako máš ty, podléháš ďáblu.

„Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého. Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?“
Překlad 21. století, 1. Korintským 4,3-4

„Pokud jde o maso obětované modlám: Ano, víme, že „všichni jsme došli poznání“. Poznání ovšem nadýmá, zatímco láska buduje. Kdo si myslí, že něco ví, ještě neví tak, jak by vědět měl. Kdo ale miluje Boha, ten má poznání od něj.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 8,1-3

Mít k dispozici větší množství peněz, vydělávat hodně peněz, to vede k pýše. Buďme spokojeni s tím, co máme.

„Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání. Ať se věnují dobročinnosti, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními. Tak si nastřádají dobrý základ pro budoucnost a chopí se opravdového života.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 6,17-19

Pokud někdo nepochybuje (nepřipouští si jinou alternativu) o tom, že jsme generace, která zažije návrat Ježíše a s tím související uchvácení do Nebe, je pyšný. Problém je, nepřipouštět si (umanutost) jinou alternativu (v tom je pýcha). Očekávat Ježíšův příchod, bdít, to je v pořádku. Myslet si, že zažiji Ježíšův návrat, to je v pořádku. Je potřeba myslet na to, že Bůh může všechno „zresetovat“ ekonomickou krizí, totálním válečným konfliktem a lidstvo pojede „od nuly“. Nevíme…

Pýcha velmi často souvisí s neodpuštěním. Čím vyšší je pýcha člověka, tím těžší pro něj je přijmout ponížení a odpustit.

„Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“
Překlad 21. století, Matouš 6,15

Ezechiáš onemocněl smrtelnou nemocí, když ho Bůh zázračně uzdravil, nebyl vděčný Bohu a zpychl. Buď jsme pokorní a vděční, nebo jsme nevděční a pyšní. Jiná možnost není.

„V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Modlil se ale k Hospodinu a ten k němu promluvil a udělal pro něj zázrak. Ezechiáš ale za prokázané dobrodiní nebyl vděčný a zpychl. Tak vzbudil proti sobě i proti Judovi a Jeruzalému Boží hněv. Potom se však z té pýchy kál, stejně jako obyvatelé Jeruzaléma, a tak je za Ezechiášových dnů Boží hněv nestihl.“
Překlad 21. století, 2. Letopisů 32,24-26

Boží služebník král Nabukadnezar propadl pýše a za to byl Bohem potrestán. Naše pýcha nám může přinést Boží soud!

„Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil.“
ČSP, Daniel 5,17-23

Závěr
Svět je plný pýchy, neboť svět poslouchá ďábla. Lidé s oblibou hledají boha „v sobě samém“. Ďábel je v tom popouzí. Takové počínání je velmi rouhavé. Další verše o pýše:

„Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.“
Překlad 21. století, Přísloví 18,12

„Domýšlivý pohled člověka bude snížen – skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.“
ČSP, Izaiáš 2,11

Ti, kdo jsou pyšní, mohou snadno padnout.

„Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 10,12

Pokud přijímáme život jako samozřejmost, jsme pyšní. Pýcha je v tom, že si myslíme, že se vlastní silou dokážeme nadechnout, že se vlastní silou dokážeme pohybovat… Je potřeba si uvědomit, že všechno co máme, je dar. Nezapomínejme na modlitby díkuvzdání! Pýcha nám zabraňuje hledat a poznával pravdu, radovat se z dobra… Nebuďme pyšní, buďme pokorní, pokojní, přejícní. Nechávejme se naplnit Duchem.

Pyšný člověk odmítá Boha, místo něho touží po marnostech. Pýcha v člověku je zábrana pokořit se před Bohem a prosit Ho o pomoc a spasení.

Boží láska byla lidem zjevena a dána skrze Ježíše Krista, který se ponížený a trpící nechal ukřižovat. Ve jménu Ježíše by měla ustoupit každá forma pýchy. Amen.

„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.“
Překlad 21. století, Matouš 11,29

Translate

Bible

Kazatel

L. Černý

Upozornění

Každé zde uvedené kázání je osnova ke kázání (poznámky ke kázání). Během kázání zaznívá mnoho dalšího z Ducha svatého.

Doporučujeme

• Žijte s Kristem každý den.

• Provádíme Biblické křty. I tebe pokřtíme!

• Vše o vymítání démonů.

• Biblická fakta o „vytržení“ církve.

TOPlist

Nejnovější

Archivy

Tento web používá pouze technické cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení