Duch Svatý (dále jen Duch) se podle Bible též nazývá: Duch, Duch Boží, Pánův Duch, Duch Kristův, Duch slávy, Duch milosti… Ohledně Ducha koluje mnoho nejasností. Pro některé je Duch pouhá činná neosobní moc nebo síla (ne Bůh), která plní příkazy Boha Otce. Tuto „sílu“ stvořil Bůh Otec. Problém je v tom, že Bible nám na mnoha místech sděluje úplně něco jiného. Bible nám sděluje, že Duch má vůli (chtění, záměr, úmysl), mysl (intelekt), cit (cítění, emoce).
Duch je Bůh, neboť má vlastnosti Boha. Duch je všudypřítomný, proniká vším stvořeným (lidmi, lidskými myšlenkami, zvířaty, démony…). Jedině Bůh je všudypřítomný. Duch/Bůh není omezen časem ani prostorem.
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,“
Překlad 21, století, Žalm 139,7-9
Duch je vševědoucí (o všem ví). Jedině Bůh je vševědoucí.
„Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.“
Překlad 21, století, 1. Korintským 2,10
Petr vyčetl Ananiášovi, že lhal Duchu a v této souvislosti řekl, že nelhal lidem, ale Bohu. Tady je doslovně psáno, že Duch je Bůh osobně, ne pouhá činná síla…
„I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole? Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.“
Kralická, Skutky 5,3-4
Následující verše hovoří o věčném Duchu. Jedině Bůh je věčný (existoval vždycky).
„Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?“
Překlad 21, století, Židům 9,13-14
Duch je roven Otci i Synu. Následující verše ukazují na rovnocennost všech Božích duchovních Osob a jednoho Boha („jméno“) ve třech duchovních Osobách. Pokud bych chtěl někdo namítnout, že Trojici do Bible vtěsnala Římsko-katolická církev, tak by si měl ověřit, kdo stojí za níže uvedenými překlady:
Doporučené kázání k prostudování: Trojjediný Bůh. Bůh Ježíš Kristus ve Staré a Nové smlouvě
„Jděte [tedy] a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. [Amen.]“
ČSP, Matouš 28,19-20„Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.“
Kralická, Matouš 28,19-20„Kdo jest, ješto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží? Toť jest ten, kterýž přišel vyznamenán jsa skrze vodu a krev, totiž Ježíš Kristus, ne u vodě toliko, ale u vodě a ve krvi. A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda. Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, jenž svědectví vydávají na zemi: Duch, a Voda, a Krev, a ti tři jedno jsou.“
Kralická, 1. Jan 5, 5-8
Duch hovoří k lidem. To pouhá síla nemůže činit.
„Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Saula pro dílo, k němuž jsem je povolal.“
Překlad 21, století, Skutky 13,2„Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky.
Překlad 21, století, 1. Timoteus 4,1„Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti.“
Překlad 21, století, Židům 3,7
Duch má vůli (chtění, záměr, úmysl), jedná podle své vůle. To je znak jednání duchovní osoby.
„Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.“
ČSP, 1. Korintským 12,4-11
Duch hovoří a slyší. Duch uvádí člověka do pravdy, učí nás žít pravdivě.
„Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.“
Kralická, Jan 16,13
Duch miluje. Projevovat city, lásku, to pouhá síla, která má vykonat Boží příkaz, nedokáže.
„Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu,“
Překlad 21, století, Římanům 15,30
Duch je Utěšitel, který křesťany vyučuje.
„Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.“
Kralická, Jan 14,26
Duch se za nás přimlouvá (jako Ježíš). To pouhá činná síla bez vůle, činit nemůže.
„Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.“
Překlad 21, století, Římanům 8,26
Ducha je možné potupit – zneuctít, zostudit (jako duchovní osobu).
„Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti!“
Překlad 21, století, Židům 10,29
Duch člověka proměňuje k Božímu obrazu. To je znak osobního jednání.
„My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“
Překlad 21, století, 1. Korintským 3,18
Duch dává křesťanům duchovní sílu.
„Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“
Kralická, Skutky 1,8
Máme mít společenství s Duchem. Takový vztah předpokládá osobní komunikaci.
„Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.“
Překlad 21, století, 2. Korintským 13,13
Konkrétně proti Duchu je možné se rouhat – proviňovat se proti Němu. Z toho je patrné, že Duch je Bůh, duchovní osoba.
Doporučené kázání k prostudování: Co je rouhání proti Duchu Svatému?
„Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude.“
Překlad 21, století, Matouš 12,31
Ducha je možné zarmucovat (rozesmutnět). Duch tedy prožívá emoce.
„A nezarmucujte Ducha svatého Božího,“
Kralická, Efeským 4,30
Duch učí a dává poučení.
„Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat. Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“
Překlad 21, století, Lukáš 12,11-12„Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: „Hledají tě tři muži. Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám.“
Překlad 21, století, Skutky 10,19„Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“
Překlad 21, století, Jan 16,7-8
Je možné, aby stvořená činná síla, která jedná na základě příkazů, měla vůli, vlastní sebeuvědomění, aby milovala? Není. Boží slovo nám na mnoha místech ukazuje jednání Ducha jako duchovní osoby. Duch je Bůh osobně.
Víte o tom, že některé pasáže Staré smlouvy, kde se hovoří o Bohu, jsou v Nové smlouvě použity přímo ve vztahu k Duchu? Například:
„V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. Jeden ke druhému přitom volali:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!“
Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem.
Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“
Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“
Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“
„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.
Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:
‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte, hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘
Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi jim uši a zavři oči, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, aby nebyli uzdraveni.“
Překlad 21, století, Izaiáš 6,1-10„Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: „Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:
„Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.“
Překlad 21, století, Skutky 28,25-26
Co z toho plyne? Co se týče Staré smlouvy, označení „Bůh, Hospodin, Pán, Král, Panovník“ náleží vždy Bohu Otci. Často se jedná o označení Trojjediného Boha. Trojjediného Boha (Otce, Ježíše, Ducha) je potřeba vidět i ve Staré smlouvě – v celé Bibli! Pokud někdo věří, že Bůh Staré smlouvy je krutý, přísný a trestající, kdežto bůh Nové smlouvy je jiný – láskyplný a odpouštějící, věří v nestálého (falešného) boha. Pravý Bůh je neměnný, stálý. Pravý Bůh je láska, zároveň je také poučující a trestající. O tomto Bohu čtu od Genesis až po Zjevení.
„Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.“
Překlad 21, století, Jakub 1,17
Závěr
Není pochyb o tom, že Duch je Bůh osobně, ne pouhá stvořená síla, která jedná na základě příkazů Boha Otce. Písmo o tom hovoří jasně na mnoha místech. Duch je roven Otci i Ježíši – jde o Boží (nestvořené) duchovní Osoby, resp. o jednoho Boha ve třech duchovních Osobách.
Věřte v pravého Boha! Amen.
„Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.“
Překlad 21, století, 2. Korintským 13,13