Význam slova shromáždění
Obecně znamená slovo shromáždění setkání lidí na jednom místě za určitým účelem – například k diskuzi, vykonání nějakého úkonu či jinému společnému cíli. V křesťanském kontextu pak označuje společenství křesťanů, kteří se scházejí k uctívání Boha, modlitbám, vyučování, společnému duchovnímu růstu atd.
Křesťanská shromáždění
Křesťanské shromáždění je setkání křesťanů, které má duchovní účel. Křesťanské shromáždění tvoří minimálně dvě osoby. Pokud se sejdou dva křesťané, už to je považováno za shromáždění křesťanů. Křesťan proto nemusí nutně vyhledávat velká společenství, aby se účastnil života církve – i malé setkání může mít hluboký duchovní význam.
„Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
Překlad 21.století, Matouš 18,20
Účast na křesťanském shromáždění má být vždy dobrovolná. Nemá vycházet ze strachu, vnějšího nátlaku ani ze snahy zalíbit se lidem, ale z vnitřního přesvědčení, víry a touhy po obecenství s Bohem i s ostatními věřícími. Zdravé křesťanské společenství nevytváří pocity viny (to je znak manipulátorů), ale prostor přijetí, důvěry a duchovního růstu. Tam, kde vládne Kristova láska, panuje i svoboda.
Velký pozor na společenství (vyhýbejte se jim), která vytvářejí sebemenší nátlak na své členy. Křesťanská víra má být postavena na maximálním svobodném rozhodnutí a lásce, nikoli na strachu, manipulaci nebo pocitu viny. Vynucovaná účast na shromážděních, povinné desátky atd., nejsou projevem vedení Duchem, ale nástrojem sektářské kontroly. Takové jednání odporuje Božímu slovu, otevírá dveře démonickému vlivu a přináší otroctví místo svobody, kterou dává Kristus.
„V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil,pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.“
Překlad 21.století, Galatským 5,1
Pozor na spojování se s lidmi, kteří uctívají falešného boha! Falešného boha lze uctívat skrze víru ve falešné učení, které překrucuje pravdu evangelia. Taková víra nevede k Bohu, ale klame a svádí – ve svém důsledku může vést až k uctívání ďábla, který se tváří jako anděl světla (2. Korintským 11,14). Pokud se křesťan na duchovní úrovni spojuje s člověkem, který přistupuje k falešnému bohu, nejde už o křesťanské shromáždění. Takové spojení je nebezpečné – může odvádět od pravdy, oslabovat víru a významně narušit vztah s Bohem.
Doporučená kázání k prostudování: Pravý a falešný bůh, Pravý a falešný ekumenismus
„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Překlad 21.století, 21, Římanům 16,17„Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.“
Překlad 21.století, 2. Jan 1,9-11
Křesťanská shromáždění se mohou konat na různých místech – v modlitebnách, domácnostech, ale i venku v přírodě. Nezáleží tolik na místě, jako spíše na tom, že se lidé scházejí ve jménu Ježíše Krista, aby společně uctívali Boha, modlili se, četli Boží slovo a vzájemně se povzbuzovali ve víře. Důležitější než budova je duchovní jednota a opravdová víra.
„Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.“
Překlad 21.století, Skutky 5,42„Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.“
Překlad 21.století, Skutky 2,46„Pozdravují vás církve v Asii. Velmi vás v Pánu pozdravuje Akvila s Priscillou i církev u nich v domě.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 16,19„Pozdravte sourozence v Laodikeji i Nymfu a církev v jejím domě.“
Překlad 21.století, Koloským 4,15„Poté, co jsme ve městě strávili několik dní, ¹³vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit.“
Překlad 21.století, Skutky 16,12-13
Křesťanské shromáždění může mít různou podobu:
1. Kázání (konaná na různých místech).
Druhy kázání:
Výkladové – Cílem je vysvětlit určitý biblický text. Důležité je vykládat verše v kontextu.
Tematické – Cílem je kázat, co říká Bible k určitému tématu, např. víra, odpuštění, manželství.
Evangelizační – Cílem je kázat evangelium nevěřícím. Obsahuje zvěst o hříchu (pokání), Boží milosti, spasení skrze Krista a výzvu k důležitému rozhodnutí.
„Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 9,16-17„Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“
Překlad 21.století, Marek 16,15
Pastorační – Cílem je posílit, potěšit nebo povzbudit přítomné v jejich duchovním životě.
Prorocké – Cílem je oslovit církev Boží výzvou ke změně, pokání a návratu k Němu. Prorocké kázání neslouží k předpovídání budoucnosti, ale k naslouchání Bohu a oznámení Jeho vůle do konkrétní situace.
Druhy kázání se často vzájemně kombinují, prolínají. V praxi nebývá kázání čistě jen jednoho typu. Díky tomu jsou kázání srozumitelná a zároveň živá a aktuální.
Například:
Výkladové + pastorační. Dochází k výkladu biblického textu a zároveň je kladem důraz na povzbuzení, útěchu…
Výkladové + evangelizační. Dochází k výkladu biblického textu (např. Jan 3,16) a následně dojde k výzvě k víře v Ježíše Krista.
A tak dále.
2. Čtení z Bible a výklad biblického textu
Křesťanské shromáždění může být zaměřeno výhradně na čtení z Bible a výklad textu – říká se tomu biblické studium nebo biblická hodina se zaměřením na výklad. Jde o setkání, kde se společně čte a probírá určitá část Bible. Cílem je porozumět Božímu slovu, diskutovat o jeho významu a hledat, jak ho uplatnit v životě. Lidé mohou klást otázky, říct názor, hledat souvislosti s jinými biblickými verši atd. Tady platí, že by žena by neměla vyučovat muže (1. Timoteus 2,12).
„To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo,“
Překlad 21.století, Efeským 4,11„Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se [mu]; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: “Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte [tedy] a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. [Amen.]”
ČSP, Matouš 28,16-20
3. Modlitební shromáždění
Modlitební shromáždění je setkání křesťanů, jehož hlavním cílem je společná modlitba. Může být zaměřeno na konkrétní témata: nemocní, uzdravení, rodiny, manželství, politická situace, pronásledovaní křesťané, šíření evangelia, potřeby místního sboru atd.
„Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti.“
Překlad 21.století, 1. Timoteus 2,1-2
Součástí motlitebního shromáždění může být modlitba při vkládání rukou.
„I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho.“
ČSP, Skutky 28,8
4. Vymítání démonů
Křesťané se mohou sejít „pouze“ k vymítání démonů. Vymítání démonů je duchovní úkon, při kterém křesťané vyhánějí démony v Kristově jménu. Ježíš sice často vymítal démony na veřejnosti nebo venku (např. posedlý v hrobech – Lukáš 8,27 a násl.), mimo chrámy či oficiální náboženské prostory, nicméně je možné tento úkon vykonávat i jinde, například v uzavřených prostorách.
„Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
Překlad 21.století, Marek 16,17-18
5. Vodní křty
Křesťané se scházejí, aby křtili nové věřící podle Kristova příkazu.
Uvedené typy shromáždění je možné vzájemně kombinovat. Například setkání zaměřené na kázání evangelia může zároveň zahrnovat i službu osvobozování (vymítání démonů).
Součástí každého křesťanského shromáždění může být Večeře Páně. Pokud jsou např. vodní křty, může nastat také Večeře Páně.
„Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“
Překlad 21.století, Lukáš 22,19-20„Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.“
Překlad 21.století, Skutky 2,46
Křesťanská shromáždění mají velký význam. Proč?
Připomínka: Křesťanské shromáždění se rozumí setkání alespoň dvou křesťanů – a to bez ohledu na místo, kde se scházejí.
1. Společenství víry (církev je tělo Kristovo)
Shromáždění věřících vytváří živé společenství, které je podle Nové smlouvy nazýváno tělem Kristovým. Každý člověk je jeho jedinečnou součástí. Společné setkávání posiluje jednotu, vzájemnou podporu a lásku mezi křesťany.
„Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.
Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha. Kdyby noha řekla: „Když nejsem ruka, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? A kdyby ucho řeklo: „Když nejsem oko, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich? Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo? A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo.
Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost, kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším, aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.
Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 12,12–27
2. Uctívání Boha
Křesťané se společně scházejí, aby uctívali Boha skrze modlitbu, chvály, zpěv… Takové uctívání má mimořádný význam, když probíhá ve společenství (Matouš 18,20 – „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři…“).
3. Vyučování a duchovní růst
Shromáždění jsou místem, kde se křesťané učí z Bible, diskutují o problémech, rostou ve víře a získávají hlubší porozumění Božímu slovu. Toto posiluje jednotlivce i celou církev.
„Slovo Kristovo ať ve vás přebývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte. S vděčností v srdci zpívejte Bohu žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.“
Překlad 21.století, Koloským 3,16
4. Povzbuzování a nesení břemen
V těžkých časech (v souženích) je společenství důležitým zdrojem útěchy, modlitby a podpory.
„Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům ²⁵a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku.“
Překlad 21.století, Židům 10,24–25
5. Večeře Páně
Ve shromáždění se slaví Večeře Páně. Tento úkon má hluboký duchovní význam a upevňuje víru jednotlivce i celé komunity. Večeři Páně nemůže křesťan vykonávat sám.
Doporučené články k prostudování: Musí křesťané vykonávat Večeři Páně vždy, když se sejdou?, Večeře Páně „vzdáleně“ (přes internet)? Nic takového!
Závěr
Křesťanské shromáždění by nemělo být pouhou událostí nebo formálním rituálem. Má to být živý, duchovní akt, kde se projevuje Boží přítomnost a zároveň jednota těla Kristova. Každé takové setkání, i když se sejdou „jen“ dva věřící, má hluboký duchovní význam. Ať už v domácnosti, na louce, u řeky nebo v modlitebně – pokud se křesťané shromáždí kvůli Kristu, stávají se součástí něčeho většího: Kristova těla.
Křesťanská shromáždění mají mnoho podob – kázání, modlitby, studium Bible, chvály, vodní křty, Večeře Páně, evangelizace… Všechny tyto formy mají mj. posílit víru, což se má projevovat v každodenním životě.
Bez osobního setkávání, společných modliteb může víra ochabnout. Proto je důležité nezanedbávat společná shromáždění.
„Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.“
ČSP, Židům 10,25
Nejde o počet křesťanů, velikost budovy… Jde o dychtivé srdce, které touží po Bohu. Křesťanské shromáždění je místem, kde Boží děti dychtí po Boží přítomnosti.
Ať jsou naše shromáždění místem pokoje, pravdy, lásky a moci Ducha. Ať to jsou živá shromáždění, kde zní Boží slovo a roste víra. Ať každý, kdo uctívá pravého Boha, je duchovně posilněn. Amen.
„Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.“
Překlad 21.století, 1. Korinstkým 14,33