Někteří křesťané věří, že určité dary Ducha Svatého (dále jen Duch), jako jsou prorokování, uzdravování, zázraky a mluvení jazyky, přestaly existovat ihned (z minuty na minutu) po smrti apoštolů. Tyto dary byly dány pro založení církve a dnes již nejsou platné, neboť měly dočasnou funkci, především pro potvrzení autority apoštolů a Ježíše.
Hlavní argumenty:
- Korintským 13,8 – „proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine…“ – vykládají to tak, že to nastalo ihned po uzavření Nové smlouvy (Bible je kompletní).
- Korintským 13,10 – „jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne“ („dokonalé“ je chápáno jako uzavření Nové smlouvy, dokončení apoštolské éry – apoštolské doby).
- Dostatečnost Bible – Bible je plně dostačující pro vedení církve bez potřeby dalších zjevení.
Zmíněné verše v kontextu:
„Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 13,8–13
Definice slov:
Proroctví – proroctví je určitá zpráva od Boha. Boží prorok je tedy ten, kdo od Boha dostane nějaké sdělení a předá ho dalším lidem v církvi. Toto je malá část proroctví. Proroctví hlavně zahrnuje kázání a vyučování.
„Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.“
Překlad 21. století, 2. Petr 1,20–21
Nadpřirozené uzdravování, zázraky – nadpřirozené uzdravení skrze modlitbu, vkládání rukou, vymítání démonů. V Bibli čteme, že Ježíš a jeho učedníci prováděli mnoho zázračných uzdravení.
Mluvení jazyky – existují různé druhy jazyků (1. Korintským 12,10).
Glosolálie – mluvení v nadpřirozeném, pro člověka neznámém a nesrozumitelném jazyce, který neodpovídá jazyku žádné známé národnosti.
Xenolálie – nenaučené mluvení jazykem jiných národností, který je pro člověka srozumitelný. Jde o schopnost mluvit skutečnými jazyky za účelem porozumění, například během evangelizace.
„Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 12,4–11
K zamyšlení:
Opravdu dnes neexistuje (na globální úrovni) ani jeden věřící, který má dar Ducha kázání či vyučování? Opravdu dnes neexistuje (na globální úrovni) ani jeden věřící, který má dar uzdravování? Opravdu dnes neexistuje (na globální úrovni) ani jeden věřící, který má dar Ducha nenaučeného mluvení jazykem jiné národnosti (např. za účelem evangelizace)?
Pravda:
Učení o tom, že určité dary Ducha, jako jsou prorokování, uzdravování, zázraky a mluvení jazyky, přestaly existovat ihned po smrti apoštolů, je falešné. Každé falešné učení, které si říká křesťanské, pochází od démonů. Kdo tomuto učení věří, na určité úrovni spolupracuje s démony. Takový člověk by se měl nechat bez odkladu zkontrolovat na démonické obsazení.
Satan rozšířil toto falešné učení, protože nechce, aby křesťan posiloval (budoval) svou víru. Satan nechce, aby byla posilována Církev.
„Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 14,4
Satan nechce, aby byl Boží lid uzdravován skrze mocné činy, vkládání rukou. Satan nechce, aby se dělo vymítání démonů. A někteří křesťané mu věří a ochotně slouží! Všimněte si, že jde zejména o lidi bázlivé, ustrašené. Zpravidla jde o lidi, kteří snadno podléhají vlastnímu strachu, kteří prožívají duchovní bolesti… Křesťan nemá žít ve strachu, nemá žít v duchovních bolestech. Křesťan má obětovat své pohodlí pro Boha. Kde je opravdová víra, tam člověk ochotně a rád, i za cenu nějakých ztrát, koná skutky pro Boha.
„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21. století, Zjevení 21,8„Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.“
Překlad 21. století, Jakub 2,26
„Jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne,“ „Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.“ – Nová smlouva hovoří o tom, co se stane v budoucnosti, nehovoří o minulosti ani přítomnosti. Tím je smetený výklad o omezených darech Ducha, neboť hovoří o minulém čase. „Jakmile však přijde dokonalé“ – tento verš hovoří o omezeném, neúplném poznání pravdy – že poznáváme jakési „kousky pravdy“. Je také řeč o Kristově návratu, věčnosti. Při návratu Krista nastane pro spaseného plnost poznání, tehdy přestaneme potřebovat dočasné prostředky jako proroctví nebo poznání – protože budeme vědět vše plně, přímým způsobem.
Bible je pro každou generaci křesťanů. Bible je považována za Boží slovo, které má nadčasovou hodnotu a je relevantní v každé době. Odpůrci jazyků a dalších duchovních darů tvrdí, že tyto dary nejsou platné pro dnešní církev. Jenže v Bibli čteme, jak je mají křesťané používat. To je důkaz toho, že je Bůh křesťanům uděluje i v současnosti a bude je udělovat až do ukončení věku Církve.
Bible nikde přímo neříká, že duchovní dary přestanou ihned po smrti apoštolů. Dary Ducha stále trvají a působí i dnes. Duch (Bůh osobně) stále udílí zázračné projevy, jaké známe z apoštolské doby. Kdo má nějaký dar Ducha, ten se jím nechlubí. Opravdový křesťan ví, že všechny dary Ducha jsou vlastnictvím Boha. Duchovní dary jsou křesťanům dány k službě druhým, ne k vyvýšení, oslavení a prosazení sama sebe. Duchovní dary jsou dary „milosti“ – člověk si je ničím nezasloužil. Duchovní dary nemusí být měřítkem naší duchovnosti, poznání atd. Ani nejsou znamením spasení.
„Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu.“
Překlad 21. století, Galatským 6,14
To, že někdo falzifikuje duchovní dary a duchovní zážitky (ve velkém rozsahu tzv. hypercharismatici – Hnutí Víry), neznamená, že neexistují (že je Bůh dnes neuděluje).
„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21. století, 1. Jan 4,1
Osobně beru jako neuvěřitelnou drzost (vůči Bohu) vynucovat (prosazovat silou, bez souhlasu Boha) si dary Ducha. To je přímo proti Písmu: „Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce“. Další věc je, že někteří křesťané (opět tím myslím zejména hypercharismatiky) si neuvědomují, že například dar uzdravování nemusí být platný vždycky a všude! Dar uzdravování může být i jednorázová záležitost – záleží na Bohu.
Stejní drzouni, kterým chybí bázeň před Bohem, jsou ti, kteří tvrdí, že některé dary Ducha Bůh již neuděluje. Oba druhy lidí nepřímo tvrdí, že mohou Bohu poroučet (diktovat Mu). Jedni tím, že chtějí, aby jim Bůh dal něco bez Jeho souhlasu (ignorace Boží vůle), druzí, že Bůh něco nemůže udělat. Toto jednání silně zavání ve víru v nesvrchovaného, omezeného boha. Omezený bůh není bůh křesťanů. To je bůh antikristů! Každý antikrist má vypálené znamení (značku, cejch, pečeť) na vlastním svědomí (v mysli). To znamená, že z jejich strany došlo k svobodnému rozhodnutí věřit ve falešného boha. To mohlo nastat i přes víru ve falešné učení. Buďto lze přijmout Boží znamení, nebo antikristovo znamení.
„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí.“
ČSP, 1. Timoteus 4,1–2„Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“
Překlad 21. století, Zjevení 7,3
Závěr – shrnutí
„Jakmile však přijde dokonalé“ (1. Korintským 13,10), „Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář.“ (1. Korintským 13,12) – jde o odkaz na to, že křesťan poznává Boha částečně a zprostředkovaně, ale jednou (v budoucnu) ho pozná naplno, přímo. Také jde o odkaz na eschatologickou budoucnost – když přijde Kristus znovu a nastane plnost Božího království. „Dokonalé“ označuje plnost, naplnění, kdy spasený člověk pozná Boha úplně, dokonale. Tehdy nastane plné Boží zjevení, konečné sjednocení s Bohem, a neúplné prostředky, kterými teď poznáváme Boha, přestanou být potřeba.
Bůh samozřejmě může dát dar jazyků a další dary i dnes. Bůh může nadpřirozeně uzdravit nebo činit velké zázraky i dnes, a prostředníkem může být věřící. Bůh něco nemůže – to je duch antikrista. Bůh je svrchovaný. To znamená, že může cokoliv, nikdo Mu nemůže něco překazit, nikdo Mu nemůže v něčem bránit ani Mu nic nařizovat. Pozor na lidi, kteří mají potřebu omezovat svrchovaného Boha!
Nevěřte falešnému učení o omezených duchovních darech, o omezeném bohu. Falešným učením se křesťan vzdaluje Bohu. Můžeme se mýlit, ale pokud někdo umanutě a dlouhodobě věří bludu, přestane přistupovat k pravému Bohu a začne (vlastní vinou) uctívat boha falešného (ďábla).
„Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha.“
Překlad 21. století, Jan 1,9
Apoštol Pavel (Bůh) nás povzbuzuje k hojnému používání duchovních darů:
„Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ (1. Korintským 14,1)
„Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali.“ (1. Korintským 14,5)
„Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.“ (1. Korintským 14,18)
„Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích.“ (1. Korintským 14,39)
Amen.