„Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, dorazil k Jobovi posel: „Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice,“ řekl, „když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se:
„Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!“
V tom ve všem Job nezhřešil a neobvinil Boha z ničeho špatného.“
Překlad 21. století, Job 1,13-22

Boží služebník Job byl bohabojný, pokorný a čestný. Satan si u Boha vyžaloval, aby byl vystaven zkoušce věrnosti Bohu. Job navdory všem nepříznivým okolnostem nepřestal Bohu dobrořečit. Ze všech zkoušek vyšel jako vítěz a jeho víra se neoslabila. Satan prohrál. Job znal Boha, moc dobře věděl, že Bůh je svrchovaný a může komukoliv dát soužení bez příčiny. Job věděl, že Bůh vysoce převyšuje všechno stvořené včetně satana.

„A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil.“
Překlad 21. století, Job 2,3

„I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.“
Kralická, Job 2,3

Každý křesťan by měl brát vírou, že celé stvoření včetně člověka je vlastnictvím Boha. Bůh je tvůrce života. Bůh stojí nad vším stvořeným, tedy i nad životy všech lidí. To, že někdo zemře „předčasně“, může být někdy milost. Vševědoucí Bůh tak někdy lidi ochraňuje před utrpením, které  mělo v budoucnu nastat.

„Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí. Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší.“
Překlad 21. století, 1. Samuel 2,6-7

„Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím! Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí! Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!“
Překlad 21. století, Žalm 39,5-8

„Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.“
Překlad 21. století, Ezechiel 18,4

„Hospodinova je země se vším, co je na ní, celý svět i s jeho obyvateli – vždyť ji sám založil nad oceány, nad vodními proudy ji ustavil!“
Překlad 21. století, Žalm 24,1-2

„Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe.“
ČSP, Žalm 100,3

„Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš! Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách! Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.“
Překlad 21. století, Žalm 139,13-16

„Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“
Překlad 21. století, Jeremiáš 1,5

„jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.“
Překlad 21.století, Římanům 9,5

Hospodin dal, Hospodin vzal…

Je potřeba si uvědomit, že všechno, co činíme, je na Boží milosti. Zítřek pro nás už nemusí být! Nejen další den je Boží milost, ale také další vteřina, minuta… Všechen čas (odpočítávání času) je na Boží milosti.

„A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“ Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé. Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.“
Překlad 21. století, Jakub 4,13-17

„Každý člověk je jako tráva, všechen jeho půvab jako polní květ. Usychá tráva, kvítí uvadá, jak na něj zavane Hospodinův dech. Lidé jsou zajisté ta tráva. Usychá tráva, kvítí uvadá, slovo našeho Boha však věky přetrvá.“
Překlad 21. století, Izaiáš 40,6-7

Buďme vděční za každou chvilkou, kterou můžeme strávit na tomto světě. Buďme vděční, že můžeme konat bohoslužbu každý den (chválit Boha, kázat evangelium, vymítat démony, podporovat slabé ve víře…). Člověk je určen k tomu, aby dnes a denně hledal Boha, aby s Ním žil… Člověk není určen k tomu, aby žil svévolným životem.

„Ve vašich srdcích ať vládne Kristův pokoj – právě k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte vděční.“
Překlad 21. století, Koloským 3,15

„Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 5,18

„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. „Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.“
Překlad 21. století, Skutky 17,24-28

„Bůh nikomu nestraní, ale každého soudí podle jeho skutků. Jestliže jej nazýváte svým Otcem, hleďte, abyste svůj dočasný pobyt zde prožili v posvátné úctě. Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, ale vzácnou krví Kristovou!“
Překlad 21. století, 1. Petr 1,17-19

Je to satan, kdo se nás snaží držet strachem z tělesné smrti. Nepodléhej tomu zlému a umlčuj ho (a všechny jeho nohsledy) Božím slovem – je psáno…

„Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má,“ namítl satan Hospodinu.“
Překlad 21. století, Job 2,4

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.“
Překlad 21. století, Jan 11,25

Satan nám chce vnutit, ať si ukládáme poklady tady na zemi, ať se spoléhají na něco stvořeného… Od těchto marností ruce pryč!

„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou. Vždyť tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.
Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Překlad 21. století, Matouš 6,19-24

Někteří křesťané mají na modlářské úrovni uzdravení z nemocí, svůj život. Tito lidé se potřebují odprostit od svého hříšného jednání pravým pokáním. Tito lidé někdy žijí v takové křeči, že zažívají ve svém životě velké nepokoje. Můžeme chtít nadpřirozené uzdravení od Boha, máme žít vírou, že Bůh může nadpřirozeně uzdravit z nemoci, ale nikdy se z toho nesmí stát modla. Už vůbec to není tak, že na uzdravení máme nárok, právo (jak učí pseudokřesťanský směr Hnutí Víry). Stejné je to s tělesnou smrtí. Máme pud sebezáchovy, Bůh nám ho dal, ale z našeho života se nesmí stát modla.

„Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.“
Překlad 21. století, Galatským 5,19-21

Závěr
Křesťanská víra je o plné důvěře Bohu. Křesťan bere vírou, že svrchovaný Bůh má naše životy pevně ve svých rukou. Křesťan má prvé řadě máme žít pro věci budoucí, ne pro tento život. Žádný křesťan nemá mít panickou hrůzy z nemocí a tělesné smrti. Pokud se někdo nadměrně obává nemoci nebo tělesné smrti, měl by se zamyslet nad svou vírou (komu a čemu věří). Pro žádného křesťana by neměl být problém, když by mu Bůh řekl, že ho čeká brzká tělesná smrt.

„Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, brzy ulehneš ke svým otcům.“
Překlad 21. století, Deuteronomium 31,16

Křesťan, který opravdově žije s Bohem, kdo má s Ním dnes a denně obecenství, se neobává nemocí, tělesné smrti. Křesťan má denně zažívat Boží pokoj přesahující všechno chápání.

„O nic nemějte starost,ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Překlad 21. století, Filipským 4,6-7

Křesťan ví, že Ježíš Kristus přemohl svou smrtí na kříži smrt a svým vzkříšením dal všem, kteří v Něho věří, věčný život. Nejdůležitější je to, co se bude odehrávat po tomto věku! Bůh dává jako projev své milosti věčný život.

„Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
Překlad 21. století, Římanům 6,23

Po ukončení tohoto života, který přináší radost i utrpení, čeká na křesťany vzkříšení a život věčný na nové Zemi. Buďme jako Job. Zachovejme si klid, Boží pokoj a víru v Boha. Nestresujme se ničím stvořeným a těšme se Domů. Amen.

„Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.“
Překlad 21. století, Filipským 3,18-21

„Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti. Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“
Překlad 21. století, 1. Korintským 15,50-54