„Toto je jistá pravda: Jestli jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít. Jestli vytrváme, budeme s ním kralovat. Jestli jej zapřeme, i on nás zapře. Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný – nemůže přece popřít sám sebe!“
Překlad 21.století, 2. Timoteus 2,11-13„To slovo je spolehlivé; ano, umřeli-li jsme s ním, budeme i spolu žíti, snášíme-li trpělivě, budeme i spolu kralovati, zapíráme-li, zapře nás i on, jsme-li nevěrni, on zůstává věren – nemůže přece zapříti sám sebe.“
Pavlíkův studijní překlad, 2. Timoteus 2,11-13
Apoštol Pavel píše Timoteovi v době, kdy se mnoho křesťanů kvůli pronásledování od víry odvracelo. Někteří se za evangelium styděli a jiní ho opouštěli pod tlakem svého okolí. Pavel zde mluví o lidské slabosti a zároveň ukazuje, jak veliká je Boží věrnost. Ta totiž nezávisí na našem chování – Boží charakter se nemění podle toho, jak se měníme my.
Co znamená být Bohu nevěrný? Petr, když zapřel Ježíše, byl Bohu nevěrný. Šlo však o impulzivní jednání, kterého později litoval. Nevěra je často projevem lidské slabosti a selhání. Nejde o trvalou vzpouru proti Bohu, ale o lidské pochybení. Lidé selhávají – někdy zhřešíme, ale nežijeme v hříchu, protože činíme pravé pokání.
„Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
Překlad 21.století, 1. Jan 1,8-9
Někdy propadáme strachu, někdy nežijeme vírou a nedůvěřujeme Bohu tak, jak bychom měli. Někdy také neděláme to, k čemu nás Bůh povolává – žít ve víře a lásce, nechat se vést Duchem, bez průtahů křtít obrácené lidi (vodní křest), sloužit tam, kde Bůh chce, atd.
Na rozdíl od nás je Bůh naprosto věrný a stálý. Je věrný svému charakteru – nemění se, a proto je stejný ve Staré i Nové smlouvě. Je kriticky důležité si uvědomit, že Bůh Staré smlouvy není jiný než Bůh Nové smlouvy. Bůh Ježíš je ten samý Bůh Staré i Nové smlouvy. Každý, kdo je odděluje, nevychází z biblického pojetí Boha. Bůh je také věrný svým zaslíbením, protože co slíbil, to splní. Je věrný své smlouvě – nikdy ji neporuší. A je věrný i ve své lásce: miluje nás, i když my někdy selháváme. Boží věrnost nezávisí na našem chování, vychází z toho, kým Bůh je. Věrnost patří k Jeho samotné podstatě. Proto Bůh nikdy nejedná v rozporu sám se sebou a jeho věrnost je jistá a neměnná, i když my lidé jsme nevěrní.
Boží věrnost neznamená slabost ani to, že by Bůh hřích přehlížel. Naopak – Bůh jedná spravedlivě a trestá hřích právě proto, že je věrný svému slovu, svým zákonům, své svatosti a pravdě.
„Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh. Je to věrný Bůh, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těch, kdo jej milují a dodržují jeho přikázání. Těm, kdo jej nenávidí, však odplácí osobně, aby je vyhubil. Nebude váhat – tomu, kdo jej nenávidí, odplatí osobně.“
Překlad 21.století, Deuteronomium 7,9-10
Tento verš zdůrazňuje, že Boží věrnost zahrnuje spravedlivý soud i milosrdenství, a že jeho charakter zůstává neměnný bez ohledu na lidskou nevěrnost.
Pokud někdo tvrdí, že ho Bůh žádným způsobem nevychovává ani netrestá a že takové jednání připisuje výhradně ďáblu, pak podle Písma nejedná jako skutečné Boží dítě a spása se ho netýká, protože věří v boha falešného.
„Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna. Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.“
Překlad 21.století, Židům 12,6-11„Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 11,32
Pravý Bůh je láskyplný, milosrdný a odpouštějící, zároveň je však stálý a neměnný, spravedlivý, poučující a trestající. Bůh, který je pouze láskou bez spravedlnosti, není pravý Bůh, ale falešný obraz Boha. Takový falešný obraz se často objevuje v esoterických naukách. Buďte proto opatrní na esoteriky, kteří si říkají křesťané!
To, že je Bůh milující, ještě neznamená, že se vyhneme důsledkům svých činů. Podívejme se na Izraelity: Bůh byl s nimi (vedl je přes Rudé moře, chránil je a prokazoval svou moc), a přesto byla poušť poseta jejich těly. Celá generace Izraelců, která vyšla z Egypta, podle Božího rozhodnutí zemřela v poušti, protože byla nevěrná, reptala a odmítla vstoupit do zaslíbené země. Pochybovali o Bohu, i když viděli jeho moc, a za svou nevěru nesli důsledky.
„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici!“
Překlad 21.století, Exodus 14,21-22„Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: „Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají! Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli: Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše,nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost. To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“
Překlad 21.století, Numeri 14,26-35
To, že je Bůh s někým, ještě neznamená, že se vyhne důsledkům svých činů ani že je to automatický znak spásy! Bůh je s námi, vede nás a ochraňuje, ale zároveň je spravedlivý. Naše zlé skutky si nesou následky – pokud selháváme, nevěříme, neposloucháme nebo odmítáme pokání (žijeme ve vědomém hříchu), nese to své důsledky, i když Bůh zůstává věrný a milující. Jeho přítomnost nás neochrání před výsledky našich špatných rozhodnutí, ale poskytuje vedení, sílu a naději, abychom se poučili a napravili svou cestu skrze pokání.
„Pán se se svým příslibem neomeškává, jak to někteří za omeškávání považují, nýbrž je vůči vám shovívav, nechtěje, by někteří zahynuli, nýbrž by všichni dospěli k pokání.“
Pavlíkův studijní překlad, 2. Petr 3,9„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.“
Překlad 21.století, Galatským 6,7-8
Závěr
Pravý Bůh je láskyplný, milosrdný a odpouštějící, zároveň je stálý a neměnný, spravedlivý, poučující, trestající a absolutně věrný. I když selháváme, pochybujeme o Něm, nevěříme nebo hřešíme, Bůh zůstává naprosto věrný. Díky tomu se na Něj můžeme plně spolehnout. Jeho věrnost není závislá na našem chování, ale vychází z Jeho samotného charakteru – Bůh se nikdy nemění.
On je s námi, vede nás, chrání nás a poskytuje sílu a vedení, abychom se poučili a napravili svou cestu skrze pokání. Přítomnost Boží však neznamená, že se vyhneme důsledkům svých činů, naše rozhodnutí a hříchy mají své následky, a to i přesto, že Bůh zůstává milující a věrný.
Boží věrnost a láska jsou stálé, ale hřích neopomíjí – každý sklidí, co zasel. Kdo jedná podle Boží vůle a důvěřuje Mu, sklízí ovoce života a požehnání, kdo se od Boha odvrací, žije v nevěře nebo hříchu, sklidí následky svých činů. Boží věrnost se tím nijak nesnižuje – zůstává s námi, vede nás a poskytuje nám příležitost k pokání a napravování našich zlých skutků.
Takže, buďme věrní Bohu ve svém každodenním životě. Nejen slovy, ale především skutky a rozhodnutími ukazujme, že Mu důvěřujeme a chceme kráčet Jeho cestou. Nechme se vést Duchem, který nám poskytuje moudrost, sílu a odvahu jednat správně, i když čelíme těžkostem, pokušením nebo tlakům okolí.
Amen.