Fyzické smilstvo
Fyzické smilstvo není drobným selháním ani slabostí doby, ale vážným a destruktivním hříchem, který Boží slovo jednoznačně odsuzuje. Zahrnuje jakýkoli sexuální styk či sexuální chování mimo manželství mezi mužem a ženou: cizoložství (nevěru), homosexualitu, prostituci, sexuální zneužití, incest i jakoukoli jinou formu pohlavního jednání mimo Bohem ustanovený a požehnaný manželský svazek. Kdo tyto hranice překračuje, staví se proti Božímu řádu a znevažuje dar, který Bůh svěřil člověku.
Smilstvo představuje přímý hřích proti Bohu i proti vlastnímu tělu, a tím i proti tělu partnera, jelikož manželé tvoří jedno tělo. Je to hřích, který zasahuje samotnou podstatu člověka, protože sexualita se dotýká hloubky těla, duše i ducha.
„Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 6,18-20
Je potřeba si uvědomit, že tělo křesťana není jeho osobním majetkem. Bylo vykoupeno krví Ježíše Krista a stalo se chrámem Ducha Svatého. Zneuctít tělo znamená zneuctít Boha!
Boží slovo neříká diskutujte o smilstvu, zvažujte smilstvo ani hledejte kompromis. Říká jasně a nekompromisně: „Utíkejte před smilstvem!“, „Vyhýbejte se smilstvu“
„Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě, nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha.“
Překlad 21.století, 1. Tesalonickým 4,3
Boží slovo jde však ještě dál a ukazuje, že smilstvo nezačíná až skutkem, ale v srdci člověka. Ježíš Kristus odhaluje jeho skutečný kořen a zbavuje člověka všech výmluv:
„Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Překlad 21.století, Matouš 5,27-28
Tím Ježíš jasně ukazuje, že Bůh nehodnotí pouze fyzické činy, ale i vnitřní postoje, myšlenky a žádosti člověka. Smilstvo tedy nezačíná v těle, ale v mysli – v pohledu, v žádosti, která je přijata a dále rozvíjena. Kdo si pohrává s nečistými myšlenkami, ten už vstoupil na cestu hříchu, i kdy když navenek může působit mravně a čistě.
Za smilstvo lze považovat i intimní nebo nevhodné dopisování s jinou osobou, protože už samo o sobě zasahuje do oblasti myšlení, úmyslů a vnitřních postojů člověka. Hřích se tak neodehrává jen na tělesné rovině, ale začíná v srdci, kde se probouzí žádostivost a narušuje se řád, k němuž je člověk povolán. U lidí žijících v manželství takové jednání podkopává věrnost partnerovi a ohrožuje jednotu manželského svazku, u nesezdaných pak deformuje chápání čistoty, vztahů a správného směřování touhy a může představovat i formu sexuálního uspokojení mimo manželství. I bez fyzického aktu tak vzniká prostor pro duchovní hřích.
Proto je výzva „utíkejte před smilstvem“ výzvou k bdělosti nad myšlenkami, pohledem a vnitřními postoji. Nejde jen o skutky, ale o celý vnitřní postoj člověka.
S lítostí konstatuji, že v dnešní době je smilstvo běžné a považované za normu. Často není napomínáno, ale naopak tolerováno nebo dokonce obdivováno, což představuje obrovský problém. Společnost, která takový stav přijímá, směřuje ke svému úpadku – podobně jako Sodoma.
„Svědčí o nich výraz jejich tváře a svůj hřích oznamují jako Sodoma – netají jej. Běda jim, protože na sebe uvedli zlo.“
ČSP, Izaiáš 3,9
Izaiáš zde poukazuje na paralelu se Sodomou. Hřích není skrýván ani nazýván hříchem, ale je veřejně vystavován, obhajován a normalizován. To představuje vrchol morálního úpadku: nejenže se hřeší, ale hřích je otevřeně hlásán. Tato paralela se Sodomou slouží jako vážné varování – společnost, která se přestane stydět za hřích, stojí na prahu vlastního sebezničení!
Pokud člověk i společnost setrvávají ve smilstvu (ve fyzickém nebo duchovním), nelze se divit příchodu nejtvrdších Božích soudů. Příčinou každého Božího soudu je sám člověk a jeho zlé jednání. Potom se nedivme, když Bůh způsobí, aby Evropu plně ovládlo cizí náboženství či ideologie (např. islám), aby přišla destruktivní živelná pohroma, anebo aby na základě Božího příkazu povstala vojenská moc, která přinese zkázu. Dějiny, včetně druhé světové války, jsou pro ty, kdo chtějí vidět, vážným svědectvím.
Doporučené kázání k prostudování: Jsou války od ďábla?
„Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo!“
Překlad 21.století, Genesis 6,7„Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, z konce země, který poletí jako orel, národ, jehož jazyku nerozumíš, národ surový, který nebere ohled na starce a nad chlapci se neslitovává. Bude jíst plody tvé zvěře a plody tvé země, dokud nebudeš vyhlazen.“
ČSP, Deuteronomium 29,49-51
Duchovní smilstvo
Po fyzickém smilstvu Boží slovo varuje také před duchovním smilstvem. Stejně jako tělesné smilstvo je i duchovní hřích útokem proti Bohu a zasahuje celou bytost člověka – jeho mysl, vůli i ducha. Duchovní smilstvo je vážný hřích, který začíná v srdci a mysli člověka. Nejde pouze o vnější nebo fyzické činy, ale především o vnitřní orientaci vůle – o to, kam směřuje naše srdce, pozornost a úcta. Ve chvíli, kdy místo pravého Boha začneme uctívat něco stvořeného, dochází k duchovnímu smilstvu. Když se srdce odvrací od Boha a přilne k něčemu, co jím není, porušuje se věrnost, ke které jsme povoláni.
Tento hřích se může projevovat mnoha způsoby. Patří sem uctívání jiných lidí nebo sebe sama, zaměření na vlastní potřeby, touhy a ego, přehnané připoutání ke vztahům (partnerům, dětem či přátelům) i vyvyšování světských hodnot, jako je kariéra, úspěch, majetek, blahobyt, pohodlí nebo pocit bezpečí. Stejně tak může jít o uctívání tradic, rituálů, moci či kontroly, pokud zaujmou místo, které náleží Bohu.
Duchovní smilstvo znamená věrnost a podřízení se jiným bohům než pravému Bohu. Často se pojí s falešným učením, modloslužbou, okultismem nebo zapojením do démonických praktik, jako je například „svazování démonů“, srážení lidí na znak rádoby křesťanem atd. Každý takové jednání otevírá prostor působení démonů, jejichž cílem je narušit a zničit naši víru i osobní vztah s Bohem.
Falešné učení – forma duchovního smilstva
Falešné učení patří k nejzávažnějším formám duchovního smilstva, protože odvádí víru člověka od pravého Boha k falešným bohům, za nimiž stojí démoni, s nimiž lidé vstupují do duchovního kontaktu a jimiž jsou vedeni. Tím se otevírá cesta k modloslužbě a k duchovnímu spojení s démony. Bible přímo spojuje falešné učení, stejně jako ty, kdo mu podléhají nebo je šíří, s působením démonů, neboť přijetí falešné nauky znamená duchovní nevěru a oddanost tomu, co není od Boha.
„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21.století, 1. Jan 4,1„Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!“
Překlad 21.století, 1. Korintským 10,20-21„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí.“
ČSP, 1. Timoteus 4,1-2„Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.“
Překlad 21.století, 2. Korintským 11,13-15
Kdo přijímá falešné učení, podporuje ho, dovoluje jeho šíření, má duchovní svazky s démony. Takový člověk se staví do přímého odporu proti Bohu a zcizoložil s Ním ve svém duchovním životě. Písmo nás opakovaně a velmi důrazně varuje: pravý křesťan nesmí mít s falešným učením ŽÁDNOU spojitost, nesmí mu podléhat, zlehčovat ani ho dále šířit. Musí se ROZHODNĚ a NEKOMPROMISNĚ oddělit od všech, kdo šíří blud, protože každý kontakt s klamem je zároveň kontaktem s démony, představuje duchovní nebezpečí a krok na cestu odvrácení od Boha. Každý duchovní hřích, stejně jako hřích tělesný, ničí jednotu s Bohem a vede na širokou cestu, která končí ztrátou spásy.
„Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. Nemějte s takovými nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Rozlišujte, co se líbí Pánu; neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte.“
Překlad 21.století, Efeským 5,6-11„Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu. Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!“
Překlad 21.století, 2. Korintským 11,2-4„Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 5,11„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Překlad 21.století, Římanům 16,17
Duchovní smilstvo se někdy zhmotňuje a stává se viditelným
Fyzické modly jsou konkrétními projevy duchovního smilstva. Mohou to být sošky, obrazy, symboly nebo jiné předměty, které člověk uctívá či jim připisuje velkou hodnotu. Tyto modly slouží jako prostředek, skrze který se duchovní smilstvo zhmotňuje a stává se viditelným.
Například pokud někdo učiní z určitého státu nebo jeho symbolu svého boha, například ze Státu Izrael, a klade jej na/nad pravého Boha, dopouští se duchovního smilstva. Takový člověk často uctívá symboly spojené s tímto státem, například vlajku Izraele (satanistický hexagram), a tím připisuje stvořenému předmětu hodnotu, která náleží pouze Bohu, a zároveň vyvyšuje satanovu moc. V duchovní perspektivě se takto člověk smilní s démony, protože jeho srdce je odvráceno od Boha a připoutáno k něčemu menšímu než On.
„Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující.“
Překlad 21.století, Exodus 20,3-5
Tyto verše jasně ukazují, že uctívání čehokoli stvořeného místo Boha je duchovní smilstvo, a že fyzické modly jsou prostředky, skrze které se toto smilstvo projevuje a zhmotňuje.
Kam nakonec vede jakékoli smilstvo?
Ze začátku k vlivu démonů, odnětí Božího požehnání (ztráta Boží ochrany a přízně, což má duchovní i praktické následky), ve svém konečným důsledkem je soud a věčné odsouzení.
„Můžete si být jistí, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.“
Překlad 21.století, Efeským 5,5„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21.století, Zjevení 21,8
Život podle těla vylučuje dědictví Božího království. Tyto činy jsou opakem ovoce Ducha:
„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“
ČSP, Galatským 5,22-23
Jak se zachránit?¨
Pokání ze smilstva, ať už fyzického, nebo duchovního, je zásadním krokem k obnovení vztahu s Bohem a k odmítnutí spolku se satanem a jeho démony. Bůh je spravedlivý a věrný a nabízí odpuštění každému, kdo se k Němu upřímně obrátí a zanechá svých hříchů. Pokání není jen lítost nad hříchem a vyznání hříchu Bohu, ale také rozhodnutí hřích opustit a žít v souladu s Boží vůlí. Skutečné pokání zahrnuje nejen přiznání viny, ale také ochotu se odvrátit od špatného jednání a věrně následovat Krista. Když se rozhodneme hřích opustit, Bůh nám dává milost k nové cestě – cestě, která vede k radosti a pokoji v Duchu Svatém.
„Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.“
Překlad 21.století, 1 Jan 1,8-10„Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání,“
Překlad 21.století, Lukáš 3,8
Závěr
Smilstvo, ať už fyzické nebo duchovní, je závažným prohřeškem. Je to vážný hřích proti Bohu, který miluje a žádá si věrnost. Je to hřích, který zasahuje celou bytost člověka – tělo, mysl i ducha. Fyzické smilstvo ničí jednotu s Bohem a zneuctívá dar, který nám byl svěřen, zatímco duchovní smilstvo odklání srdce od Boha k falešným uctíváním, modlám a démonům.
„Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté.“
Překlad 21.století, Efeským 5,3
Život ve smilstvu (odmítání pokání) vede k odnětí Božího požehnání, k vlivu démonů a nakonec k ztrátě spásy. Odmítání pokání a setrvání v hříchu nás odděluje od Boží milosti a znečišťuje naši duši. Naopak život v čistotě a posvěcení, kdy ovládáme tělo i mysl podle Boží vůle, je cestou k Božímu požehnání a k skutečné svobodě. Tato svoboda spočívá v tom, že tělo i duch jsou zachovány v jednotě s Božím Duchem a Jeho vůlí. Když žijeme v souladu s Boží vůli, zakoušíme pokoj a ochranu, kterou jedině On může dát.
Amen.