Text a výklad:

„Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.“
Překlad 21. století, Matouš 5,33-37

Matouš 5,33-37 mluví o přísahách a slibech. Ježíš reaguje na tehdejší zvyky, kdy lidé často přísahali například „na nebe“ nebo „na Jeruzalém“, aby jejich slova vypadala důvěryhodněji. Problém byl v tom, že takové přísahy byly často falešné – lidé je obcházeli a ne vždy dodrželi, co slíbili.

Ježíš tuto praxi nekompromisně odmítá – křesťan by vůbec neměl přísahat. Říká, že pravdivost člověka by neměla záviset na přísaze, ale na jeho charakteru. Charakter je důležitější než slova:. Přísahy, náboženské rituály nebo vystupování nemají hodnotu, pokud vnitřní charakter člověka není upřímný.

„Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne“
Význam věty „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne“ je jasný: když řekneš ano, opravdu tím myslíš ano, a když řekneš ne, opravdu tím myslíš ne. Bez výmluv, kliček nebo dodatečných podmínek. Jde o jednoznačnost a upřímnost v tom, co říkáme. Křesťan by neměl mít dvojí tvář – měl by být upřímný a pravdivý, ne falešný nebo pokrytecký.

„Běda vám, písmaři a fariseové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, jež se sice zevně jeví krásnými, zevnitř však jsou napěchovány kostmi mrtvých a veškerou nečistotou.“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 23,27

Příklady:

Ano: „Ano, přijdu v 17:00.“ → skutečně dorazíš v tento čas, nebo včas dáš vědět, pokud to nevyjde.
Ne: „Ne, nepřijdu.“ → řekneš to upřímně, bez slibování něčeho, co nesplníš.

Ano: „Ano, tu věc ti vrátím v ten den.“ → opravdu ji vrátíš, nebo včas upozorníš, že to nebude možné.
Ne: „Ne, ten den nemohu.“ → vyjádříš se jasně a upřímně bez zbytečných výmluv.

Pokud lidé zjistí, že vaše slova nebo sliby nejsou upřímné, důvěra ve vás klesá. To platí v práci, ve vztazích, přátelstvích i v církvi. Kromě ztráty důvěry přichází i ztráta respektu. Lidé vás mohou začít vnímat jako nespolehlivého a neupřímného člověka, který říká jedno, ale dělá druhé. To může vést k tomu, že vás přestanou brát vážně, vyhýbat se vám a postupně se zhoršuje váš obraz mezi lidmi, jak v osobním životě, tak v práci.

Navíc lži a falešné sliby mohou způsobit emocionální zklamání druhých. Když lidé očekávají, že splníte to, co jste slíbili, mohou zažívat frustraci, smutek nebo pocit zrady. Takový přístup poškozuje mezilidské vztahy.

„Co je nad to, je od Zlého“
Druhá část výroku „Co je nad to, je od Zlého“ znamená, že všechno, co jde nad rámec jednoduchého a pravdivého „ano“ nebo „ne“ – tedy oblbování, zamlčování skutečnosti, falešné přísahy, manipulativní formulace nebo lež – má původ ve Zlu. Pravda se podle Ježíše neprojevuje složitými slovy a kličkami, ale je jednoduchá, přímá a bez manipulace.

„Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.“
Překlad 21. století, Jan 8,44

Ano, výrok „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.“ klade na člověka vysoký nárok: mluvit pravdu, nemanipulovat, nést odpovědnost za svá slova a neříkat „ano“, když ve skutečnosti myslím „možná“ nebo „ne“.

V běžném životě to znamená neslibovat něco, co nemohu nebo nechci splnit, nevyhýbat se přímým odpovědím, nebýt nejasný tam, kde je potřeba jasnost, a nestavět důvěryhodnost na slibech, ale na tom, že moje jednání je dlouhodobě stejné a spolehlivé.

Bůh je pravda a křesťan by měl milovat pravdu
V biblickém pojetí je Bůh chápán jako ten, kdo je sám pravda a jehož slovo je vždy spolehlivé, pevné a neměnné. To, co Bůh říká, platí bez výjimek. Když tedy člověk mluví přímo, otevřeně a pravdivě, přibližuje se tomuto božskému vzoru a odráží ve svém jednání Boží charakter.

Pravdomluvnost proto není jen otázkou osobní morálky nebo slušného chování. V biblickém smyslu je to projev vztahu k Bohu – důkaz toho, že člověk bere vážně pravdu, odpovědnost a důvěru. Slova mají váhu a jejich pravdivost ukazuje, zda člověk žije v souladu s tím, co vyznává. Mluvit pravdu znamená nejen nelhat, ale také neuhýbat, nemanipulovat a neskrývat skutečnost za složité formulace.

Nenechte se nutit do přísah a slibů
Dávejte si pozor na církve, které nutí své členy k přísahám a slibům bez ohledu na jejich svobodnou volbu. Takové církve mohou vyžadovat sliby, abyste pravidelně chodili na shromáždění, platili „desátky“ nebo se jinak zavazovali k určitým činům, které nejsou dobrovolné. I když může být dobré a správné podporovat svou církev, nátlak nebo manipulace k tomu, abyste splnili určité povinnosti, nejsou součástí Kristova učení.

Takové praktiky, které se zaměřují na vynucování povinností a vyžadování určitého chování pod hrozbou trestu nebo vyloučení, jsou známkami falešné církve. Ve skutečnosti Boží království je postaveno na svobodné vůli a osobní odpovědnosti – nikoli na nátlaku. Jak Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, nechť se vezme svůj kříž a následuje mě“, což ukazuje, že víra by měla být osobní volbou, nikoli vynucenou povinností.

Pokud církev požaduje věrnost skrze manipulativní sliby nebo přísahy, je to jasný signál, že se nacházíte na nepravé cestě, která neodpovídá tomu, co Ježíš učil o lásce, svobodě a upřímnosti.

Varování před Božím soudem
Někteří křesťané, aniž by si to uvědomovali, se kvůli svému podvodnému jednání, falešným slovům a pokrytectví dostávají pod Boží soud. Mnozí ze svých problémů obviňují jiné lidi, satana nebo okolnosti, ale skutečná příčina často spočívá v jejich vlastním chování. Neupřímnost, klamání a pokrytectví jsou faktory, které přivolávají Boží tresty. Místo toho, aby čelili svým vlastním chybám a přiznali svou vinu, hledají jiné viníky, což je vede k dalším duchovním problémům.

V listu Jakuba je jasné varování:

„Přede všemi věcmi však, bratří: nezapřísahávejte se, ani nebem ani zemí ani nějakou další přísahou, nýbrž nechť vaše ano je ano a vaše ne nechť je ne, abyste nepropadli soudu.“
Pavlíkův studijní překlad, Jakub 5,12

Tento verš nejen že varuje před neupřímností, ale také nás vyzývá k osobní zodpovědnosti za naše slova. Měli bychom být lidé, na které se ostatní mohou spolehnout a kteří žijí podle pravdy. Pokud mluvíme pravdu, nemáme se čeho bát. Naopak, pokud naše slova neodpovídají našim činům, může to mít vážné důsledky pro náš duchovní život a vztahy s druhými.

„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21. století, Zjevení 21,8

Závěr
Výrok „Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne“ nás vyzývá, abychom mluvili pravdu. Naše slova by měla být jasná a upřímná. Když řekneme „ano“, opravdu to myslíme, a když řekneme „ne“, také to myslíme vážně. Tímto způsobem se vyhneme lžím a manipulacím a naše jednání bude založeno na upřímnosti a zodpovědnosti.

Výrok „Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali“ nás učí, že bychom se neměli uchylovat k přísahám nebo slibům. Křesťan by měl mluvit upřímně a jednat podle toho, co říká, bez nutnosti potvrzovat své slovo přísahami. Tímto způsobem je naše slovo důvěryhodné samo o sobě.

Amen.