Biblický Bůh, v něhož věří praví křesťané, je:

• Věčný – nevznikl a nezanikne, vidí celek dějin najednou, zná konec od začátku.
• Vševědoucí – zná všechny myšlenky, plány a činy minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
• Všudypřítomný – není omezen místem a prostupuje celé stvoření (proniká jím), takže nic není mimo jeho dohled.
• Všemohoucí – může činit vše, co chce.
• Neměnný ve své podstatě – jeho podstata a charakter se nemění, a v tom máme jistotu a oporu.
• Láska a milosrdenství – miluje stvoření, projevuje milosrdenství a odpouští těm, kdo k němu přicházejí s pokáním.
• Trestající – Bůh nikdy netrestá bezdůvodně, ale vždy na základě Jeho spravedlivého soudu. Bůh trestá z lásky k lidem, protože je to pro jejich dobro, a to i tehdy, když je trest bolestivý. Jeho tresty mají vést k obrácení se od hříchu.
• Atd.

Je třeba věřit, že čas i prostor vznikly až stvořením – Bůh jim tedy nepodléhá:

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“
Překlad 21. století, Genesis 1,1

Bůh není omezen realitou, kterou sám stvořil. Není jednou z bytostí ve stvoření, ale jeho základem a zdrojem bytí. Všechno, co existuje, existuje pouze proto, že Bůh dává bytí a udržuje je svou vůlí. Stvoření na něm závisí v každém okamžiku, zatímco Bůh není závislý na ničem ani na nikom.

„Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí.“
Překlad 21. století, Koloským 1,16-17

„Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“
Překlad 21. století, Zjevení 4,11

„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.“
Překlad 21. století, Skutky 17,24-28

Jedna zásadní a varovná zpráva: někteří lidé, kteří si říkají křesťané, věří v omezeného boha!

Odkud se bere víra v omezeného Boha? Od satana a jeho démonů, jejichž cílem je omezit pravého Boha a důvěru v Něj.

1. Část křesťanů věří, že Bůh nemůže jednat bez lidského svolení, jako by jeho moc a rozhodování byly svázány lidskými skutky, vírou či modlitbami (Hnutí Víry). Podle tohoto pohledu Bůh nemůže zasáhnout ani uskutečnit svou vůli bez lidského souhlasu nebo splnění určitých podmínek.

Tato představa zahrnuje také víru, že Bůh je vázán údajnými duchovními zákony nebo množstvím a intenzitou lidských modliteb, tedy že když se pomodlí dostatečný počet lidí, Bůh musí jednat (že ho donutíme jednat). Boží vůle je tak redukována na pouhou reakci na lidské jednání, místo aby Bůh jednal svobodně, podle své vlastní moudrosti a plánu.

Takový pohled zásadně snižuje Boží svrchovanost a činí z něj omezeného boha – boha, kterému člověk přikazuje a poroučí, spíše pasivního vykonavatele lidských požadavků než všemohoucího a svrchovaného Boha.

Výrok známého falešného učitele a antikrista:

„Je-li tvá modlitba vyslyšena nebo není, záleží víc na tobě než na Bohu.“
Kenneth Hagin, kniha Co dělat, když víra slábne a vítězství se ztrácí

Citát K. Hagina představuje víru v omezeného boha. Hagin tvrdí, že výsledek modlitby je závislý na člověku – na jeho osobní víře, úsilí nebo duchovní síle. Bůh zde není prezentován jako svrchovaný a suverénní, ale jako pasivní vykonavatel lidských požadavků a přání, jehož jednání je limitováno lidským výkonem.

Jednoduše řečeno: Lidé jsou tím, kdo nutí Boha jednat a Bůh je musí za daných okolností poslechnout. Modlitba je páka na Boha a Jeho vůle se nepřipouští.

Víra, že vyslyšení modlitby záleží víc na člověku než na Bohu, vede k:

• Pocitu viny, pokud modlitba není vyslyšena.
• Mylnému dojmu, že Bůh je limitován lidskou vírou.
• Omezení Boží suverenity – místo všemohoucího Pána je Bůh redukován na toho, který čeká na lidské svolení.
• Víře ve falešného boha.

Pravda je taková, že Bůh není svázán lidskou vírou ani modlitbou. Správný biblický pohled je takový, že modlitba má smysl, protože zapojuje člověka do Boží vůle.

„Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás.“
Překlad 21. století, 1. Jan 5,14

Výsledek modlitby nezávisí na lidské dokonalosti, ale na Boží svrchovanosti a suverenitě. Je třeba si uvědomit, že pravý Bůh jedná ze své vlastní vůle, ne proto, že by musel nebo že by ho člověk mohl donutit. Bůh může vyslyšet naše modlitby, ale také nemusí, může nadpřirozeně uzdravit, ale také nemusí – vše záleží na Jeho suverénní vůli a plánu.

„Náš Bůh je přece na nebi, cokoli chce, to učiní!“
Překlad 21. století, Žalm 115,3

„Vzpomeňte na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není, jsem Bůh a není žádný kromě mne. Já od počátku oznamuji konec a odedávna, co teprv nastane. Říkám: „Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce.“
Překlad 21. století, Izaiáš 46,9-10

„Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.“
Překlad 21. století, Římanům 9,16

„Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly.“
Překlad 21. století, Job 42,2

2. Část křesťanů věří, nebo přímo či nepřímo tvrdí, že Bůh není všudypřítomný – že jeho přítomnost je omezená místem či situacemi, a že není schopen být současně přítomen ve všech částech stvoření. Tato představa omezuje Boží svrchovanost a odporuje biblickému učení, podle něhož Bůh prostupuje (proniká) celé stvoření a žádné místo není mimo jeho dohled či moc.

„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!“
Překlad 21. století, Žalm 139,7-10

„Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují.“
Překlad 21. století, Přísloví 15,3

Pravdou je, že Bůh proniká každou lidskou buňku, zná každou myšlenku i všechny naše pocity. I u člověka, který je vnitřně ovlivněn démony, Bůh prostupuje celou jeho bytostí, včetně přítomnosti démonů. Je falešnou a zavádějící představou, že Duch Svatý je ve fyzickém těle křesťana někde „schoulený“ a má jakési miniaturní rozměry, stejně jako představa, že démoni mají miniaturní rozměry. Stejně tak je mylné tvrzení, že Duch Svatý je vedle někoho či něčeho, neboť je všudypřítomný. Pravý křesťan se vůbec nezabývá úvahami o tom, zda Duch Svatý může být „vedle“ démona, protože ví, že je všudypřítomný.

„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť  moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.“
Kralická, 2. Korintským 12,7-10

Jako křesťané musíme vědět (brát vírou), že Boží přítomnost není omezená ani satanem a jeho démony, jinak bychom věřili v omezeného boha. Bůh prostupuje a proniká všemi démony, včetně samotného satana!

Někteří křesťané přímo nebo nepřímo tvrdí, že satan může jednat bez Božího vědomí, že Bůh nezná jeho myšlenky, že neví, co v budoucnosti učiní, že ho nemůže ovlivnit, nebo dokonce že Boží moc jím plně neprostupuje. Takový postoj je extrémní – ti, kdo ho zastávají, otevřeně odmítají skutečného všudypřítomného a všemohoucího Boha a dobrovolně se poddávají satanu a jeho démonům.

3. Ježíš jako stvořená bytost a víra v omezeného boha. V některých pseudokřesťanských směrech je Ježíš chápán pouze jako vzorový člověk nebo zvláštní stvořená bytost. Podle tohoto pohledu je Ježíš omezen časem, prostorem, vědomím a schopnostmi, nejedná všemohoucně ani nezná budoucnost. Takový pohled je typickým příkladem víry v omezeného boha, protože redukuje Krista na bytost, závislou na okolnostech stvořeného světa, místo aby byl svrchovaným Bohem a zdrojem všeho bytí.

Víra v omezeného boha staví Boží moc a svrchovanost na úroveň stvoření, místo aby uznala jeho nadčasovou, vševědoucí a všemohoucí podstatu, která je plně přítomná v Ježíši Kristu.

„Objevila se přece Boží milost, přinášející záchranu pro všechny lidi, vyučující nás, abychom si odepřeli bezbožnost a choutky světa a žili v nynějším běhu věcí rozumně, spravedlivě a pobožně, očekávajíce blaženou naději a objevení slávy našeho velikého Boha a Zachránce Ježíše Krista, “
Pavlíkův studijní překlad, Titus 2,11-13

„A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.“
Překlad 21.století, 1. Jan 5,20

4. Cesa­cionismus a víra v omezeného Boha. Cesa­cionisté, tzv. zastavovači, učí, že některé duchovní dary Ducha Svatého, například jazyky, proroctví či uzdravování, byly udělovány pouze v apoštolské době a dnes je Bůh již nedává. Takové pojetí nese znaky lidské snahy určovat, co Bůh smí a nesmí činit, jako by člověk mohl omezovat Boží svrchovanost podle vlastních představ.

Bible jasně a bez obalu svědčí o tom, že Duch Svatý (Bůh osobně) rozděluje dary podle své vůle, nikoli podle časového omezení stanoveného člověkem:

„Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 12,7-11

Apoštol Petr navíc cituje proroka Jóela a vztahuje zaslíbení vylití Ducha Svatého na celé období „posledních dnů“ (celá éra mezi prvním a druhým příchodem Ježíše Krista), nikoli pouze na jednu generaci:

„V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.“
Překlad 21.století, Skutky 2,17-18

Učení, podle něhož Duch Svatý dnes již nejedná v plné moci, tak ve skutečnosti vede k víře v omezeného, a tedy boha nepravého. Výsledkem je zúžené chápání Boží působnosti, oslabení role Ducha Svatého v životě křesťanů a potlačení očekávání zázraků, nadpřirozeného vedení i živého Božího jednání v současnosti. Přitom Písmo jasně říká, že Boží dary a povolání jsou neodvolatelná:

„Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné.“
Pavlíkův studijní překlad, Římanům 11,29

Satanovy snahy
Satanovým cílem je od počátku odvést člověka od pravého Boha. Dnes se mu to velmi účinně daří skrze vědu, zdravotnický systém, školství a další instituce, které často prezentují realitu způsobem, jenž Boha vytlačuje na okraj nebo ho zcela popírá.

Když se člověk začne o Boha zajímat a hledat ho, satan mu předkládá falešné podoby Boha – jeho náhražky a falzifikáty. Ty se objevují v různých náboženských systémech a hnutích, která sice používají biblické verše a náboženské rituály, avšak překrucují biblickou pravdu. Satan touží po tom, aby člověk pravého Boha nepřijal, ale aby místo něj přijal jeho falzifikát. Velmi často se jedná o pokřivený obraz Boha – Boha přizpůsobeného lidským představám, ambicím, touhám nebo kulturním zvykům.

„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy zločinci!“
Překlad 21.století, Matouš 7,21-23

Někteří lidé věří v jiného boha, než jakého zjevuje Bible. Může jít o boha, který je pouze láska a nikdy netrestá své děti, anebo o boha, o němž je řeč v tomto kázání – boha omezeného. Tito lidé se k tomuto bohu modlí, hovoří s ním a on jim začne odpovídat, dávat vize a ochotně je uvádět do klamu, což je může dovést až do ohnivého jezera.
Problém spočívá v tom, že nejde o Boha Bible, ale o boha falešného – démonického. Lidé, kteří věří v jiného boha, mají jiné evangelium a jiného ducha, a jejich snaha vstoupit do Božího království je marná. Pokud navštěvují církve, kde se v takové bohy věří a kde jsou takto vyučováni, setkávají se tam s démony a účastní se démonických rituálů (například tzv. „Večeře Páně“, která ve skutečnosti není Večeří Páně, ale démonickým rituálem). Nejedná se tedy o křesťanskou církev, ale o církev satanovu.

„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.“
Překlad 21.století, Lukáš 13,24

I v případě, že člověk pravého Boha skutečně přijme, satan nepřestává ve svém působení. Usiluje o to, aby se člověk postupně přestal Bohu podřizovat a začal uctívat boha jiného, například boha omezeného. Tento proces se často odehrává nenápadně a pozvolna, aniž by si toho člověk uvědomoval. K tomu satan využívá nejen duchovní pýchu a soběstačnost, ale také falešné proroky a učitele, kteří jsou spolčeni se satanem a jeho démony. Tito lidé používají biblické verše a náboženské rituály, avšak překrucují pravdu Písma a nabízejí lidem falešného boha.

„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21.století, 1. Jan 4,1

Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.
Překlad 21.století, 2. Jan 1,9-11

Satan si totiž velmi dobře uvědomuje, že spása je možná výhradně skrze pravého Boha, jak se dává poznat v Bibli a v osobě Boha Ježíše Krista. Právě proto jeho strategie nesměřuje pouze k otevřenému odmítnutí Boha, ale k nenápadné záměně pravdy za lež.

Závěr
Pro spásu je zásadní víra v pravého Boha – Trojjediného Boha, jak je zjeven v Bibli; Boha bez podmínek svrchovaného a nepodléhajícího žádným omezením. Omezený bůh = falešný bůh, skrze něhož není možná spása, protože postrádá pravou svrchovanost, moc a pravdu pravého evangelia.

Satan od počátku šíří různá falešná učení o Bohu a předkládá lidem nejrůznější obrazy a představy bohů, které se tváří jako pravé, ale ve skutečnosti odvádějí od pravého Boha. Tyto falešné obrazy a učení omezují jeho svrchovanost a svobodu a popírají jeho skutečnou podstatu.

Ve skutečnosti je to právě satan, kdo se skrývá za těmito falešnými bohy a klamnými učením. Jeho cílem není vždy otevřeně popírat Boha, ale nenápadně (skrytě) jej překroutit tak, aby lidé věřili v jiného „boha“, než jakého zjevuje Bible. Taková víra pak nevede ke spáse, ale k věčnému zatracení.

Mnoho lidí na tyto satanovi pasti naráží a nevědomky jim podléhá, často s upřímným úmyslem hledat pravého Boha. Právě proto je kriricky důležité pečlivě a Duchaplně zkoumat učení, porovnávat je s Písmem a pevně se držet pravdy o pravém Bohu, který jediný má moc zachránit.

Amen.