Odpuštění je klíčem k vnitřnímu pokoji, především pro nás samotné. Dotyčný o našem odpuštění, nebo případném neodpuštění, ani nemusí vědět. Když držíme v srdci křivdu, neseme tíhu, která nás vyčerpává. Ale když odpustíme, přichází úleva a pokoj. Bůh nám odpustil nekonečný dluh, proto máme odpouštět i my druhým.

„Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát.
Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů stříbra. Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
Překlad 21.století, Matouš 18,21-35

Odpuštění není souhlas se zlem
Když nám někdo ublíží (zradí nás, poníží nebo způsobí bolest) může se odpuštění zdát jako zlehčování toho, co se stalo. Máme pocit, že když odpustíme, dáváme tím najevo, že to vlastně nevadilo. Ale to není pravda. Odpustit neznamená schvalovat zlo. Znamená to rozhodnout se, že už nechceme být nadále svázáni hněvem, hořkostí nebo touhou po útoku. Odpuštění je cesta ke svobodě a vnitřní úlevě, ne k popření skutečnosti, ale k jejímu překonání.

Odpuštění neznamená, že souhlasíme se zlem nebo omlouváme hřích. Neznamená to, že to, co se stalo, bylo v pořádku. Naopak, právě proto, že si uvědomujeme vážnost ublížení, je odpuštění tak silné. Je to rozhodnutí neponechat minulosti moc nad naším srdcem.

Odpustit je povinnost
Odpuštění není vždy jednoduché, často vyžaduje sílu a pokoru, ale je to cesta k duchovní svobodě a pokojné mysli. Bůh nám skrze Písmo a Ježíšovo učení jasně ukazuje, že odpuštění není jen možností, ale povinností každého křesťana. Je to výraz pravé lásky, která překonává křivdy a bolest, a otevírá cestu k uzdravení vztahů i vlastního srdce.

Kolikrát máme odpustit?
Petr se ptá Ježíše: „Kolikrát mám odpustit?“ Odpověď Ježíše (70×7) ukazuje, že odpuštění nemá mít hranice. Nejde o počítání, ale o postoj srdce. Pravé odpuštění není o počítání křivd, ale o milosti, která plyne z pochopení, kolik bylo odpuštěno nám.

Odpustit ano, ale nemusíme se s dotyčnou osobou znovu stýkat
Ne vždy odpuštění znamená obnovu vztahu. Je to individuální – případ od případu. Můžeme odpustit a zároveň chránit sebe tím, že si stanovíme hranice. Odpustit znamená zbavit své srdce hořkosti, ne povinnost znovu vpustit do života ty, kdo nám ublížili, ať už v minulosti, nebo stále ubližují.

Odpustit bludařům, ale zachovat odstup
V listu Římanům (Římanům 16,17) je výzva vyhýbat se bludařům – lidem, kteří šíří falešné učení, falešná proroctví a vedou ostatní na scestí:

„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Překlad 21.století, Římanům 16,17

Těmto lidem je třeba odpustit, ale zároveň se oddělit od jejich zlého jednání. Udržení odstupu neznamená, že jsme neodpustili, naopak, je to krok k ochraně pokoje, uzdravení a duchovní svobody v našem životě.

Pozor, někteří z nich používají vinu jako nástroj nátlaku. Tvrdí například, že pokud ses od něj distancoval, znamená to, že jsi mu neodpustil. To je falešná logika a forma manipulace. Takový člověk nespravedlivě soudí druhého, a tím ve skutečnosti odhaluje a odsuzuje sám sebe.

Co se stane, když neodpustíme?
Pokud někomu neodpustíme co nejdříve (ideálně do dvou minut), vystavujeme se sebedestruktivnímu chování. Často si totiž ani ten druhý není vědom naší bolesti nebo zášti. Navíc tím dáváme prostor ďáblu, aby v našem životě působil.

„Hněváte-li se, nehřešte;“zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu.“
Překlad 21.století, Efeským 4,26-27

Neodpuštění je projevem tvrdosti srdce a má i reálné důsledky – ovlivňuje nejen naše emoce a vztahy, ale také naše zdraví a duchovní život.

Důsledky neodpouštění, které mohou ovlivnit různé oblasti života:

1. Emocionální důsledky:
Dlouhodobý stres a úzkost – zadržování zášti a hněvu způsobuje vnitřní napětí, tzv. křeč.
Hořkost a bolest – když neodpustíme, jako bychom si v sobě dál nosili ránu, která se nemůže zahojit.
Neschopnost radovat se a mít klid – negativní emoce brání vnitřnímu klidu.

2. Fyzické důsledky:
Zhoršení zdraví – stres a negativní emoce ovlivňují imunitní systém, zvyšují riziko srdečních onemocnění, vysokého krevního tlaku, problémů se spánkem apod.
Vyčerpání organismu – když neustále přemýšlíme o křivdě a zlobě, unavuje to naše tělo i mysl.

3. Duchovní důsledky:
Uzavření srdce vůči Bohu – neodpuštění zavírá srdce Bohu a může nás od Něho úplně oddělit.
Ztráta vnitřního pokoje a radosti v Pánu – člověk přestává prožívat hluboký klid a radost, které vycházejí z důvěrného vztahu s Bohem.
Překážka pro osobní růst a službu – těžko se žije a slouží, když v sobě člověk nese nevyřešené křivdy.

4. Neodpustit znamená vystavit se Božímu soudu. Ježíš v modlitbě Otče náš připomíná, že pokud neodpustíme druhým, ani my nebudeme mít odpuštěno! Bůh se nemstí, ale pokud neodpouštíme druhým, zavíráme si srdce i pro Jeho odpuštění – jako bychom si ho ani nevážili.

„Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“
Překlad 21.století, Matouš 6,14–15

Závěr
Odpuštění není slabost. Není to souhlas se zlem, ani popření bolesti, kterou jsme zažili nebo zažíváme. Je to vědomé rozhodnutí nenechat zlo zakořenit v našem srdci a zničit naši radost, víru a vztahy.

Bůh nám odpustil obrovský dluh, který bychom sami nikdy nemohli splatit. A právě tato Boží milost je základem, proč jsme povoláni odpouštět i my – ne proto, že si to druzí zaslouží, ale protože nám bylo odpuštěno jako prvním.

Odpuštění nutně nemusí znamenat pokračovat ve vztazích, které jsou nějakým způsobem problematické nebo nebezpečné. Můžeme odpustit a zároveň se chránit. Odpustit a přitom si zachovat odstup.

Ale pokud neodpustíme, stavíme bariéru mezi námi a Bohem. Jak říká Ježíš:

„Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“
Překlad 21.století, Matouš 6,15

Odpuštění zpravidla není snadné. Někdy bolí a vyžaduje odvahu. Ale právě skrze něj přichází svoboda, pokoj a duchovní pohoda. A když na to sami nemáme sílu, můžeme prosit Boha, aby nám pomohl. On nám dá milost, kterou potřebujeme.

Amen.