Křesťan je občanem Božího království, které se nachází „tam nahoře“ – v Nebi.

„my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista.“
Překlad 21.století, Filipským 3,20

Ačkoli je křesťan občanem nebeského království, žije v tomto světě a musí v něm fungovat. Přesto je volán k tomu, aby se tomuto světu nepřipodobňoval, nepřizpůsoboval.

„Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“
Překlad 21.století, Římanům 12,2

„A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“
Kralická, Římanům 12,2

„a nedávejte se přizpůsobovat tomuto světu, nýbrž přeměňovat obnovením [vaší] mysli, takže budete umět posuzovat, co je dobrá a příjemná a dokonalá Boží vůle.“
Pavlíkův studijní překlad, Římanům 12,2

Výraz „nepřipodobňujte se tomuto světu“ lze v češtině přeložit také jako „nepřizpůsobujte se tomuto světu“ nebo „nenechte se formovat tímto světem“. Všechny tyto varianty vyjadřují stejnou myšlenku, avšak slovo „nepřipodobňujte“ klade důraz na vnější i vnitřní přejímání podoby – tedy napodobování, přijímání stejné formy, přizpůsobování se způsobu života, smýšlení a hodnotám tohoto světa.

Význam „nepřipodobňovat se“:

• Neformovat se podle tohoto světa.
• Neutvářet své myšlení a životní styl podle světských vzorců.
• Nenechat se vtlačit do „formy“ nebo „šablony“ tohoto světa – nebýt jeho kopií ani obrazem (šelmy).
• Nepřejímat hodnoty, normy, způsob myšlení či životní styl, které odporují Boží vůli.

Křesťan se nemá řídit tím, co je zrovna moderní, populární nebo výhodné, pokud to vede pryč od pravdy evangelia. Nemá smýšlet jako nevěřící, protože je nové stvoření.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“
Překlad 21.století, 2. Korintským 5,17

„Nepřipodobňujte se tomuto světu“ lze propojit s výrokem z Jakubova listu:

„Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.“
Překlad 21.století, Jakub 4,4

Tyto verše společně vyjadřují vážné varování před duchovním kompromisem. Křesťan by se neměl přizpůsobovat hodnotám a způsobu života, které jsou v rozporu s Božím slovem. Přizpůsobování se „tomuto světu“ znamená podléhat myšlení, postojům a prioritám, které má svět.

Přátelství se světem v biblickém smyslu neznamená mít vztah k lidem nebo zájem o dění kolem sebe, ale stav, kdy člověk přijímá světské hodnoty a způsoby života jako normu – na úkor poslušnosti Bohu. Takový postoj Boží slovo označuje jako nevěrnost, protože křesťan je povolán žít jako „nové stvoření“ (2. Korintským 5,17), nikoli jako součást duchovně padlého systému.

„Nepřipodobňujte se tomuto světu“ (Římanům 12,2) a varování před přátelstvím se světem (Jakub 4,4) můžeme vztáhnout také na používání lidských tradic, jako jsou pověry a různé rituály (pro štěstí atd.). Takové praktiky nejenže odvádějí člověka od důvěry v Boha, ale zároveň otevírají prostor pro působení temných duchovních sil – ďábla a jeho démonů. Když člověk nahrazuje víru v Boží moc slepou důvěrou v předměty, rituály nebo lidové zvyky, vystavuje se duchovnímu nebezpečí a nevědomky se vydává vlivu Zlého.

Mezi světské, zavádějící pověry a rituály patří například:

• halloween,
• pálení čarodějnic,
• držení palců za účelem přinesení štěstí, ochrany…,
• nošení talismanů a amuletů (např. čtyřlístek, podkova, předmět růženec),
• klepání na dřevo, které má zabránit přivolání smůly,
• víra v šťastná či nešťastná čísla (např. víra v „nešťastné“ číslo 13),
• kýchnutí, které bylo ve starověku považováno za znamení, protože se věřilo, že duše může při kýchání opustit tělo, a proto lidé říkali „Na zdraví!“ jako požehnání a ochranu,
• velikonoční hodování (pomlázka).

Víra by měla být založena na evangeliu a živém vztahu s Bohem, nikoliv na lidských zvycích, které často vznikly bez spojení s pravým poznáním Boží vůle.

Kdo nebo co je „tento svět“? „Tento svět“ v biblickém smyslu označuje padlý, hříšný systém, který se staví proti Bohu – například skrze materialismus, egoismus, povrchnost, manipulaci, pýchu či vypočítavost. Je to svět, který svádí, klame a vzdaluje člověka od Boha.

Ďábel, bůh tohoto světa (falešný bůh), který často přichází jako hlas rozumu, nabádá křesťana, aby přijal pohodlná, ale nepravdivá řešení. Svádí nás tím, že bagatelizuje naše pochybení, selhání a slabosti, a přesvědčuje nás, že nejsou ničím závažným. Zároveň nás pobízí, abychom se přizpůsobili tomuto světa a šli s jeho proudem – širokou cestou.

Jeho rady zní:

• „Bůh samozřejmě ano, ale hlavně se musíš finančně zabezpečit.“
• „Tohle je normální. Všichni to dělají.“
• „Běž tam, prostředí tě nemůže formovat ani svádět.“
• „Proč bys měl trpět, když můžeš mít pohodlí?“
• „Není to žádná katastrofa, když uděláš kompromis.“
• „Život je tvrdý, musíš myslet hlavně na sebe.“

Takové rady nás svádějí k tomu, abychom se vzdali vyšších hodnot a přizpůsobili se světu kolem nás, i když to znamená ztrátu pravdy a vnitřní svobody.

Na výzvu „nepřipodobňujte se tomuto světu“ navazuje slova „raději se nechte proměňovat obnovou své mysli“. Znamená to být otevřený změně, dovolit Bohu, aby proměňoval naše srdce, způsob myšlení, hodnoty i postoje. Jde o to, abychom nepřejímali hodnoty tohoto světa, ale učili se myslet nově – v souladu s Boží pravdou a vůlí.

Obnova mysli znamená:

• proměnu pohledu na sebe, druhé i svět ve světle Kristova učení,
• zanechání starých, škodlivých způsobů uvažování, jako jsou pýcha, strach a obavy, sobectví, závist, soupeření či sebelítost,
• růst v dobrých vlastnostech, např. v lásce, trpělivosti, laskavosti a pokoře.

To vše se děje skrze působení Ducha, kterému vědomě dáváme prostor ve svém životě.

Jde o proces, kdy se Boží pravda postupně stává měřítkem našich rozhodnutí, názorů i reakcí. Takto proměněná mysl nás vede k rozpoznání Boží vůle.

Na slova „raději se nechte proměňovat obnovou své mysli“ navazuje: „abyste dokázali rozpoznat, co je Boží vůle“. Smyslem této proměny tedy není izolace od světa, ale schopnost v něm rozeznat a naplňovat Boží vůli, tj. co je dobré, Bohu milé. Jinými slovy: máme být světlem světu, ne jeho zrcadlem.

„Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.“
Překlad 21.století, 1. Jan 2,15-17

A na slova „abyste dokázali rozpoznat, co je Boží vůle“ navazuje: „co je dobré, náležité a dokonalé“.
Dobré je to, co odpovídá Božímu charakteru a nevede ke zlu.
Náležité (Bohu milé) je to, co se líbí Bohu – co je v souladu s Jeho vůlí.
Dokonalé je to, co je úplné a vede k naplnění Božího záměru s naším životem.

Závěr
Křesťan žije ve světě, ale nepatří tomuto světu. Jeho pravá identita a občanství jsou v Nebi – v Božím království. Tento svět (satan), se svými hodnotami a způsoby, se nás neustále snaží tlačit do svých forem a nabízí pohodlí výměnou za přizpůsobení se. Ale Boží volání je jiné – volá nás k proměně, k obnově mysli, k životu, který vychází z poznání Jeho vůle.

Nejde o útěk ze světa, ale o jiný způsob bytí ve světě. Ne napodobovat, ale zářit a být plný důvěry v Toho, kdo přemohl svět. Ne přejímat hodnoty světa, ale žít podle pravdy evangelia. To znamená nechat Ducha formovat náš charakter, proměňovat naše smýšlení a vést nás k tomu, co je dobré a Bohu milé.

„Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“
Překlad 21.století, Jan 16,33

Takový život není snadný, vyžaduje odvahu, vytrvalost a proměnu. Je to cesta proti proudu, často nepohodlná, ale je pravdivá a vede ke spáse. Právě skrze takový život může křesťan skutečně být světlem světu a solí země – ne kopií (obrazem) světa (šelmy), ale jeho svědomím: tichým, ale neústupným hlasem, který připomíná Boží pravdu, volá k obrácení a ukazuje cestu naděje.

Amen.

„Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen, a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Překlad 21.století, Matouš 5,13-16