Kdo popírá Trojici, popírá Bibli a má víru ve falešného boha. Učení o Trojici nevymyslel žádný člověk ani žádná pozemská církev (např. Římsko-katolická) – pochází přímo z Bible. Trojjediný Bůh je ten, skrze něhož je možná spása. Někteří Trojjediného Boha, vědomě či nevědomě, odmítají, a tím odmítají i spásu. Často jde o lidi, kteří upřednostňují různé výklady Božího slova (knihy, videa, kázání atd.) před Duchaplným a pečlivým studiem Bible. To je ukázkový příklad modloslužebného přístupu. Usilujte o poznání pravdy skrze Bibli a osobní vztah s Bohem, nikoli prostřednictvím něčeho či někoho jiného!
Trojjediný Bůh
Bible nás učí o Bohu, který je chápán jako jeden Bůh ve třech osobách. Otec, Syn (Ježíš Kristus) a Duch Svatý jsou tři různé osoby, které však sdílejí stejnou božskou podstatu – jde tedy o jednoho Boha. Mezi osobami Trojice můžeme rozlišovat, nesmíme je však oddělovat. Právě toto rozlišení bez rozdělování je klíčové pro správné pochopení učení o Trojici.
Trojice není tedy rozdělením Boha na tři oddělené bohy, ale zdůrazněním, že v Bohu je přítomnost tří odlišných osob, které jsou stále plně Bohem. Každá z těchto osob (Otec, Syn a Duch Svatý) není „jiný Bůh“, ale všechny jsou jedním a tím samým Bohem (jediný Bůh), jen ve formě, která je pro nás jako lidi lépe pochopitelná.
Tato víra v jednoho Boha ve třech osobách se jasně odráží také v biblických textech. Jedním z nejvýznamnějších je misijní příkaz Ježíše Krista, jehož vyvrcholením je vodní křest obrácených lidí:
„Byla mi dána veškerá pravomoc v nebi i na zemi; odeberte se (tedy) a všechny národy získávejte za učedníky, křtěte je ve jméno Otce a Syna a Svatého Ducha“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 28,18-19„A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,“
Kralická, Matouš 28,18-19
Tyto verše jsou pro křesťanské učení o Trojici klíčové. Ježíš zde mluví o jedné autoritě a jedné moci, která mu byla dána, a zároveň spojuje Otce, Syna i Ducha Svatého do jednoho společného jména. Nejde tedy o tři oddělené bohy, ale o tři osoby, které jednají v dokonalé jednotě a sdílejí tutéž božskou podstatu.
Text ukazuje, že Otec, Syn a Duch Svatý nejsou v rozporu ani hierarchickém soupeření, ale navzájem se doplňují a společně se podílejí na Božím díle spásy. Právě tato jednota v rozlišení je základem křesťanské víry v Trojici a odlišuje křesťanství od jakéhokoli polyteismu (víru ve více bohů) i od představ neosobní božské síly.
Kdo věří v hierarchii Otce, Syna a Ducha Svatého, vyznává víru v falešného boha!
Matouš 28,18-19 – Pokud by někdo chtěl argumentovat tím, že Pavlíkův studijní překlad nebo Bibli kralickou přeložila Římsko-katolická církev, tak je úplně mimo. A pokud by dokonce někdo tvrdil, že všechny Bible na světě jsou v této souvislosti špatně přeložené či zmanipulované, měl by Bibli jako celek zahodit – a tím i spásu.
Další verše. Bible dosvědčuje realitu Trojjediného Boha velmi konkrétním způsobem. Apoštol Jan spojuje víru v Ježíše Krista, svědectví Ducha a jednotu Božího působení:
„Kdo je ten, kdo vítězí nad světem, leč ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn? Toto je ten, jenž přišel ve spojení s vodou a krví, Ježíš Kristus – nejen s vodou, nýbrž s vodou a s krví, a Duch je ten, jenž svědčí, protože Duch je pravda, protože ti, kteří svědčí, jsou tři, Duch a voda a krev, a ti tři jsou v jedno.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Jan 5, 5-8„Kdo jest, ješto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží? Toť jest ten, kterýž přišel vyznamenán jsa skrze vodu a krev, totiž Ježíš Kristus, ne u vodě toliko, ale u vodě a ve krvi. A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda. Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, jenž svědectví vydávají na zemi: Duch, a Voda, a Krev, a ti tři jedno jsou.“
Kralická, 1. Jan 5, 5-8
Apoštol Jan zde ukazuje jednotu Božího svědectví: Otec, Syn a Duch Svatý nejsou tři oddělení bohové, ale jeden Bůh. Víra v Ježíše jako Božího Syna, svědectví Ducha pravdy a Boží působení ve světě tvoří nerozlučný celek. Právě tato jednota v rozlišenosti osob je jádrem biblického učení o Trojici.
Trojice tedy není o třech různých bozích, ale o tom, jak Bůh může být v sobě rozpoznáván ve třech formách, které se navzájem neoddělují, ale tvoří jednotu.
Blud tří bohů
Někteří lidé, kteří se označují za křesťany, chybně chápu Trojici a věří ve tři různé bohy. Toto je možné pozorovat například v některých moderních hnutích a pseudokřesťanských směrech. Tito lidé často rozlišují „přísného Boha Otce“ a „laskavého Ježíše“ a tvrdí, čímž tvrdí, že Otec je jiný Bůh než Ježíš.
Pravdou je, že Ježíš je tentýž Bůh, který se ve Staré smlouvě zjevil izraelskému národu – ten, který zničil Sodomu a Gomoru, vysvobodil svůj lid z Egypta a prokazoval svou moc po celou Starou smlouvu.
„I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán (pozn. Trojice) sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil.“
Překlad 21. století, Juda 1,5
Tento Bůh přišel v lidském těle a dal se poznat jako Boží Syn. Ježíš byl označován za Syna Božího až po svém vtělení, ale jeho božská podstata byla vždy stejná.
„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.“
Překlad 21. století, Lukáš 1,35
Všechny zázraky, které Ježíš dělal na Zemi, dělal ze své vlastní božské moci, ne pouze skrze Ducha Svatého. Měl plnost Božství – byl Bohem a zároveň jednal s pomocí Ducha. Jinými slovy, Ježíš je plně Bůh, který se zjevil v lidské podobě.
Někteří silně narušují obraz Trojice
Tzv. zastavovači (cesacionisté) narušují biblický obraz jednoty Trojice – nejednají společně a v harmonii, protože Duch přestává dávat své dary, zatímco Otec stále povolává a Syn nadále buduje svou církev. To je obraz falešného boha.
V Hnutí Víry je Duch často vnímán jako činná síla (energie) ovladatelná (aktivovaná) lidskou vírou, Ježíš je redukován na příklad (model) víry a zcela vyřazen z Božích soudů, zatímco Bůh Otec je považován za jediného soudce. To je také obraz falešného boha.
Někteří dokonce věří, že Ježíš je pouze stvořenou bytostí. Takové pojetí, podle něhož je Otec Bohem, Duch Svatý Bohem, ale Ježíš je jen stvoření, zásadně narušuje chápání Trojjediného Boha. Ježíš rozhodně není stvořená bytost ani „něčím méně“ než Bůh Otec ani Duch Svatý – všichni tři jsou plně a rovně Bohem. Ježíš v je v plném smyslu Bohem a zároveň je odlišný od Otce a Ducha Svatého tím, že se stal člověkem, když přišel na svět, aby vykoupil lidstvo.
„Objevila se přece Boží milost, přinášející záchranu pro všechny lidi, vyučující nás, abychom si odepřeli bezbožnost a choutky světa a žili v nynějším běhu věcí rozumně, spravedlivě a pobožně, očekávajíce blaženou naději a objevení slávy našeho velikého Boha a Zachránce Ježíše Krista, “
Pavlíkův studijní překlad, Titus 2,11-13„A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.“
Překlad 21.století, 1. Jan 5,20„Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“
Překlad 21. století, Micheáš 5,1
„Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.“
Překlad 21. století, Židům 13,8
/včera – v době svého pozemského života i ve Staré smlouvě; dnes – v přítomnosti jako živý Pán církve; na věky – jako věčný Král a Soudce. Tento výrok je odkazem na Ježíšovu neměnnost, která je v Písmu přisuzována samotnému Bohu. Text nepřímo, avšak zcela jasně, svědčí o Kristově božství.
Další verše usvědčují bludaře, kteří odmítají Ježíše za Boha:
„Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“
Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.
Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“
Překlad 21. století, Skutky 7,54-59„…než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.“
Překlad 21. století, Kazatel 12,7
Ježíš jako Bůh přikazoval přírodním živlům a tišil bouři. Bylo to znamení, že je Mesiášem a Bohem, neboť vládnout počasí a stvoření nepřísluší žádnému člověku, ale jedině Bohu.
„Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Překlad 21. století, Marek 4, 35-41
Víra tzv. zastavovačů, Hnutí Víry a těch, kteří redukují Ježíše na stvořenou bytost, vede k falešnému obrazu Boha a navádí člověka na cestu do ohnivého jezera!
„Nenechte se unášet všelijakým podivným učením.“
Překlad 21. století, Židům 13,8-9„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí.“
ČSP, 1. Timoteus 4,1-2
Závěr
Trojice není lidský výmysl, ale učení Bible. Trojjediný Bůh je biblický základ křesťanské víry. Biblickým faktem je, že Otec, Syn a Duch Svatý (všechny tři osoby) jsou jeden Bůh a sdílejí stejnou božskou podstatu. Ačkoli jsou mezi sebou rozlišeni jako Otec, Syn a Duch Svatý, žádné z nich nechybí Boží přirozenost; žádná z nich není „méně Bohem“ než druhá. V pravé Trojici není hierarchie.
Jednoduše řečeno:
Božská podstata je to, co dělá Boha Bohem. Patří k ní jeho vlastnosti, jako jsou věčnost, všemohoucnost, všudypřítomnost, moudrost, spravedlnost a moc. Tyto vlastnosti má stejným způsobem Otec, Syn i Duch Svatý.
Trojice je proto jednotná: Otec není „jiný“ Bůh než Syn nebo Duch svatý. Všechny tři osoby jsou plně Bohem a sdílejí jednu a tutéž božskou podstatu. Ježíš (Syn) tedy není méně Bohem než Otec a Duch Svatý není méně Bohem než Otec ani Syn.
Amen.