„Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal, co je v očích Hospodina, jeho Boha, zlé a nepokořil se před Hospodinovým slovem v ústech proroka Jeremiáše. Nakonec se vzbouřil i proti králi Nabukadnezarovi, který ho před Bohem zavázal slibem věrnosti. Byl tvrdošíjný a zatvrzele se odmítal vrátit k Hospodinu, Bohu Izraele. Také všichni hodnostáři, kněží i lid vršili jednu zradu za druhou. Řídili se všemožnými pohanskými ohavnostmi, a poskvrnili tak Hospodinův chrám v Jeruzalémě, který on posvětil.
Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku. Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci. Přivedl na ně babylonského krále, který pobil jejich mladíky mečem přímo ve svatyni. Neušetřil mládence ani panny, starce ani kmety; všichni mu padli do rukou. Všechno vybavení Božího chrámu, velké i malé předměty, poklady Hospodinova chrámu stejně jako poklady krále a jeho velmožů, to vše bylo odvezeno do Babylonu. Boží chrám vypálili, jeruzalémské hradby rozbořili, všechny paláce zapálili a všechny cennosti v nich zničili. Zbytek těch, kdo unikli meči, král odvlekl do Babylonu, kde pak jemu a jeho synům otročili až do nástupu Perské říše.“
Překlad 21. století, 2. Letopisů 36,11-20

Ve staré smlouvě na mnoha místech čteme, že izraelité uctívali falešné bohy. Například:

„Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.“
Překlad 21. století, Skutky 7,43

„Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Nenaléhej na mě, já tě nevyslyším. Copak sám nevidíš, co páchají v judských městech a na jeruzalémských ulicích? Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro Královnu nebes.Také přinášejí úlitby cizím bohům, aby mě uráželi. Urážejí tím ale mě? praví Hospodin. Neurážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“
Překlad 21. století, Jeremiáš 7,16-19

Z výše uvedených veršů vidíme, že lidé jsou pořád stejní – vyhledávají cizí bohy a uctívají je. Dodnes se je doslova uctívána tzv. židovská hvězda (hexagram, okultní symbol, který symbolizuje číslo 666), falešně Davidova hvězda. Dodnes se uctívá Královna nebes („Panna Maria Královna“). Dneska také vidíme novodobé modly, jednou z nich je např. blahobyt. Blahobyt je obrovská dnešní modla! Drtivá většina lidí si chce za každou cenu (půjček atd.) udržet určitý životní standart. Další velkou dnešní modlou je strach. Lidé, tím že se nadměrně upínají na politiku, média a vědu, zažívají obrovské strachy.

„Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.“
Překlad 21. století, Izaiáš 41,10

Každá modla je pro Boha velký problém! Každá modla nás od Boha odděluje. Modlou je vše, co v životě člověk dává před Boha. Modla je náhražka za Boha. Modlou se může stát člověk, peníze, vzdělání, dovednosti, poznání, záliby… Ďábel rád vidí modly, které nesou známky křesťanství. Pro někoho je modlou křesťanské učení, pro jiného evangelizace. Oba tyto křesťanské prvky jsou Bohu milé, ale nesmí se z toho stát modla. Je totiž rozdíl dělat věci pro Boha, nebo s Bohem (podle Boží vůle).

Problém je, když člověk nemá celé srdce pro Boha. Problém je, když se křesťan plně nepoddává Bohu. Bůh ano, ale něco si nechám pro sebe, a tam Boha nepustím. Král Šalamoun ve stáří sklouzl k uctívání falešných bohů. Proč to nastalo? Jeho srdce plně nepatřilo Bohu. Ano, byl tam Bůh, ale ještě něco k tomu – něco závadného. Pravý Bůh a k tomu nějaký falešný bůh = uctívání falešného boha. Uctívání falešných bohů, to je široká cesta.

„Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen – Moábky, Amonky, Edomky, Sidoňanky, Chetejky – z národů, o nichž Hospodin synům Izraele řekl: „Nespojujte se s nimi a oni ať se nespojují s vámi, aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům.“Šalomoun k nim ale přilnul a velmi je miloval. Měl sedm set urozených manželek a tři sta konkubín. A jeho ženy mu odvrátily srdce. Když zestárl, odvrátily mu srdce k cizím bohům. Jeho srdce totiž nepatřilo tak cele Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. Šalomoun chodil za sidonskou bohyní Aštartou a za amonskou ohavností Molochem. ⁶Šalomoun dělal, co bylo v Hospodinových očích zlé, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.“
Překlad 21. století, 1. Královská 11,1-6

„Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka: Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.“
Kralická, Matouš 15,7-8

„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“
Překlad 21. století, Matouš 7,13-14

Křesťan je Bohu vzdálen, když smilní s démony. Každé falešné učení, které se prezentuje jako křesťanské, je učení démonů. Víra ve falešné křesťanské učení odnímá (!) pravého Boha a nastupuje cizí bůh – ďábel. Ne každý, kdo hovoří o Bohu, Kristu, hovoří o pravém Bohu, o pravém Kristu!

„A já nechci, abyste měli co společného s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů;“
Překlad 21. století, 1. Korintským 10, 20-21

Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí.“
ČSP, 1. Timoteus 4,1-2

„Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.“
Překlad 21. století, 2. Jan 9-11

Velice vzdálen od Boha je vlažný křesťan. Vlažný křesťan se přizpůsobuje lidem (svému okolí), chce se zalíbit lidem, ne Bohu. Pro vlažného křesťana je křesťanství rutina. Vlažný křesťan žije ve  lži. Vlažnost ve víře se Bohu doslova hnusí!

Doporučené kázání k prostudování: Nejsi vlažný křesťan?

„Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý. Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.“
Překlad 21. století, Zjevení 3,15-19

Bohu je vzdálen ten, kdo se spoléhá na něco ze světa, kdo má zálibu v nějaký světský prostředek. Kdo tak činí, dobrovolně se vydává ďáblu.

„Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.“
Překlad 21. století, Jakub 4,4

„Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,15-17

Křesťan by se měl plně upnout na Boha. Křesťan by měl dávat Bohu to nejlepší. Věnuješ Bohu během dne ten nejlepší čas?

„Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“
Překlad 21. století, Marek 12,30

Co čeká křesťana, který je Bohu dlouhodobě vzdálen? Bůh nejprve takového člověka napomíná (skrz svého Ducha, Božího slovo, kázání atd.). Pokud se křesťan z nějakých důvodů odmítá zpátky k Bohu, přijde Boží soud.

„Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku. Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci.“
Překlad 21. století, 2. Letopisů 36. kap.

„Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium? „Je-li spravedlivý stěží spasen, co bude s bezbožným a hříšníkem?“
Překlad 21. století, 1. Petr 4,17-18

Pokud je křesťan z nějakých důvodů (modloslužba, smilnění s démony, milování něčeho ze světa…) Bohu vzdálen, měl by se co nejdříve vrátit k Bohu. Jak? Pokáním (hřích poznat, vyznat ho Bohu v pokojíku a opustit). Amen.

„Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“
Překlad 21. století, Římanům 12,2

„Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.“
Kralická, 2. Korintským 7,10

„Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.“
Překlad 21. století, Skutky 26,20