V Matoušovi 24,6-8 Ježíš jasně říká, že že války musí nastat – jsou tedy nevyhnutelné a nezbytné, jinými slovy není jiná možnost. Zároveň však zdůrazňuje, že to ještě není konec. Ježíš dále mluví o hladomorech a zemětřeseních a říká, že jsou pouze počátkem porodních bolestí. Ježíš upozorňuje, že lidé budou slyšet o válkách a konfliktech mezi národy. V dějinách lidstva se takové události objevují stále – po celou dobu posledního času (období mezi oběma Ježišovými příchody). Podle Ježíše však tyto věci samy o sobě neznamenají konec světa. Hladomory znamenají nedostatek jídla a velké utrpení lidí. V Bibli jsou často spojeny s krizemi společnosti, válkami nebo přírodními katastrofami.
Zároveň Ježíš říká, aby se křesťané nebáli a nepropadali panice, když o takových věcech uslyší nebo je uvidí. Tyto události jsou podle jeho slov součástí dějin, ale ještě neznamenají úplný konec.
„Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. ⁷Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. ⁸To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.“
Překlad 21.století, Matouš 24,6-8„Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne ihned bude konec. Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou morové a hladové a zemětřesení po místech. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.“
Kralická, Matouš 24,6-8
/Tyto verše nebyly určeny jen učedníkům, kterým Ježíš mluvil – je zjevné, že mají časový přesah a platí i pro nás dnes/
Pokud mají tyto verše časový přesah, varování se vztahuje nejen na fyzické války, ale také na kybernetické, informační a psychologické války, ekonomické i hybridní konflikty.
Ježíš používá obraz porodních bolestí, aby vysvětlil, že těžké události ve světě přicházejí postupně a mohou se zesilovat – podobně jako bolesti před narozením dítěte. Porodní bolesti přicházejí ve vlnách, sílí a nakonec vedou k narození nového života. Tím Ježíš naznačuje, že utrpení a krize světa jsou dočasné a připravují cestu k něčemu novému a věčnému:
„Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.“
Překlad 21.století, Římanům 8,22-23„Potom jsem spatřil nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže.
Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. ⁴On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“
Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“
Překlad 21.století, Zjevení 21,1-5
Tyto katastrofy nejsou projevem Božího zalíbení v lidském utrpení, ani důkazem, že Bůh chce válčit nebo ničit. Naopak, jsou to důrazná varování, že pokud se lidi neobrátí k Bohu, pokud nebudou činit pokání a neodevzdají svůj život Ježíši Kristu, budou čelit tvrdému Božímu soudu. Boží spravedlnost je neúprosná a nevyhnutelná! Každý, kdo se odvrací od Boha, odmítá Jeho milost a nabízí místo toho život v hříchu, ponese následky. Katastrofy, války a utrpení nejsou náhodné – jsou to mimořádná volání k obrácení, k návratu k spáse v Kristu, který je jedinou pravou cestou k věčnému životu. V každém utrpení se skrývá šance k přehodnocení, k zastavení se, k upřímnému volání k Bohu.
Je velice důležité pochopit, že Ježíš neříká, že války a násilí jsou žádoucí, ani že Bůh v nich nachází potěšení. Tyto věci musí nastat, protože jsou důsledkem Božího soudu na zvrácené lidstvo, které se odvrátilo od Boha a nahradilo pravdu lží. Stejně jako Sodomě, která byla zničena za její zkaženost a hříchy, i dnešní svět čelí nevyhnutelným důsledkům za své vlastní odvrácení od Boha. Hříchy, které vedly ke zkáze Sodomy, byly výrazem hlubokého morálního rozkladu společnosti. Podobně i dnešní svět čelí důsledkům svých vlastních rozhodnutí. Pokud se lidstvo neobrátí zpět k Bohu, budou se tyto důsledky stále více projevovat.
„Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze,“
Překlad 21.století, 2. Petr 2,6
Války, nepokoje a katastrofy jsou přímým důsledkem vzpoury člověka proti Bohu. Lež, podvody, chamtivost, sledování pornografie, potraty, ideologie LGBT, stavění zvířat na stejnou nebo dokonce vyšší úroveň než člověka a další zvrácenosti představují vzpouru proti Bohu. Jsou to činy, které Bůh ve své spravedlnosti nekompromisně odsuzuje a které přivolávají na svět Jeho soud.
Stejně závažné je šíření falešného učení, které se navenek tváří jako křesťanské, ale překrucuje evangelium – například římský katolicismus, adventismus, Cesacionisté, Svědkové Jehovovi, Hnutí Víry a další pseudokřesťanské směry a hnutí, která se obracejí k falešnému bohu. Každé takové falešné učení vede člověka k falešné jistotě spásy a stává se příčinou nejtvrdších Božích soudů – válek, nepokojů, přírodních katastrof…
„Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.“
Překlad 21.století, 2. Jan 1,9-11
Pro Boha je ohavný hřích evangelium prosperity – nauka, která spojuje víru v Boha s materiálním bohatstvím a úspěchem, klade důraz na placení „desátků“ a vynucování si uzdravení z nemocí. Ohavné je klanění se sochám místo Němu. Ohavní jsou falešní proroci a ti, kdo ohýbají Boží slovo k vlastnímu prospěchu nebo přání. Strašní jsou ti, kteří s drzostí jdou za světem a ptají se, zda církev může být státem uznanou institucí nebo spolek v obchodním rejstříku (z.s.). Všichni zmínění jsou velkými nepřáteli Boha, zvou satana mezi sebe a zároveň se významně podílejí na příchodu válek, nepokojů a dalších katastrof.
„Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.”
ČSP, Jakub 4,4
V Evangeliu podle Lukáše 13,23–24 Ježíš Kristus říká, že mnozí se budou snažit vejít do Božího království, ale neuspějí. Takový člověk se tak podílí na celkovém duchovním rozkladu světa. A právě tento rozklad je podle tohoto pohledu jedním z hlavních důvodů, proč přicházejí války, nepokoje a těžké Boží soudy nad lidstvem.
„Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“
Tehdy jim řekl: „Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.“
Překlad 21.století, Lukáš 13,23-24„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.“
Překlad 21.století, Galatským 6,7-8
Pozor tedy na život v hříchu! Dávejte pozor na spolčení s démony, zejména pokud jde o falešné učení. Boží soud je neodvratný pro všechny, kdo znají pravdu a odmítají pokání.
„Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.“
Překlad 21.století, Židům 10,26-27
Všechny vládní moci jsou od Boha
V tomto kontextu musím připomenout, že VŠECHNY (bez výjimky) vlády a autority dává lidstvu Bůh a jsou pod Jeho vedením. Máme tady už možná tisícátý Nový světový řád. Ačkoliv se některé vládní moci mohou zdát suverénní, Bůh je ten, kdo má konečnou moc a slovo. I v časech války a krutých destrukcí je Bůh stále na trůnu, vykonává svůj spravedlivý soud nad národy a používá i zkažené lidi jako součást svého většího plánu.
Jak říká Boží slovo:
„Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest.“
Překlad 21.století, Římanům 13,1-2„On mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí.“
Překlad 21.století, Daniel 2,21„Zde je tedy výklad, Výsosti; zde je výrok Nejvyššího o mém královském pánu: Budeš odehnán pryč od lidí a budeš bydlet mezi zvířaty. Budeš jíst trávu jako býk a nebeskou rosou se napojíš. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí. Onen rozkaz, že stromu má být ponechán pařez i s kořeny, pak znamená, že své království znovu dostaneš, až uznáš vládu Nebes.“
Překlad 21. století, Daniel 4,21-23„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele. Toto vyřiďte svým pánům: Já jsem svou velikou mocí a vztaženou paží učinil zemi i s lidmi a zvěří na ní a já ji svěřuji, komu se mi zlíbí. Nuže, teď všechny tyto země svěřuji do rukou svého služebníka, babylonského krále Nabukadnezara. Svěřuji mu do služeb dokonce i polní zvěř. Všechny národy budou sloužit jemu, jeho synovi i jeho vnukovi, než přijde čas i pro něj a pro jeho zemi – tehdy si ho mocné národy a velicí králové podrobí do služby.“
Překlad 21. století, Jeremiáš 27,4-7„Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“
Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídal.
„Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“
Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“
Překlad 21. století, Jan 19,7-11
Pro hůře chápající nebo pro ty, kteří neznají Boží slovo: VŠECHNA mocenská uspořádání, ať už vlády národů, ekonomické struktury nebo vojenské síly, jsou od Boha a plně pod Božím vedením. I když se mohou zdát silné a nezastavitelné, jsou dočasné a podléhají Boží suverenitě. Bůh si používá i nečisté a zkažené mocnosti k naplnění soudu nad lidstvem – stačí se podívat na zlo nacionálně socialistické a komunistické moci během druhé světové války. Konflikty, války a nepokoje, které probíhají a budou probíhat, nejsou náhodou, ale součástí širší Boží spravedlnosti a soudu nad světem.
Je tedy třeba se otevřeně ptát: Proč je tolik utrpení? Proč je na světě tolik zla? Odpověď je jasná: Příčinou jsou hříšní lidé – antikristé, nevěřící nebo ti, kteří si říkají křesťané, ale klanějí se falešným bohům. Lidé se odklonili od Boží cesty, jejich srdce jsou zkažená a Boží soud není možné přehlížet. Tento svět (pod který spadají také falešné církve) je mocně zasažen hříchem, ať už jednotlivci nebo národy, a dokud lidé neuznají svou vinu a neobrátí se k Bohu v pokání, toto bude nejen pokračovat, ale dokonce zesilovat. Války, hladomory a přírodní katastrofy jsou důrazné připomínky, že lidstvo čelí důsledkům svého odvrácení od Boha. Ať už je to ve formě válek, nemocí nebo přírodních katastrof, je to znamení, že čas na záchranu a obrat k Bohu se krátí.
„Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem!“
Překlad 21.století, Žalm 104,32„Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.“
ČSP, Žalm 104,32„Tak praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší.“
Překlad 21.století, Ageus 2,6„To proto, že otřesu nebem a země se pohne v základech horlením Hospodina zástupů v den, kdy vzplane jeho hněv.“
Překlad 21.století, Izaiáš 13,13„I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se,“
Kralická, Zjevení 6,12
Bůh je láska i spravedlivý soudce
Pravý Bůh je láska, ale také spravedlivý soudce. Bůh, o kterém čteme v Bibli (od Genesis až po Zjevení), je nejen milosrdný a láskyplný, ale také spravedlivý a svatý, což znamená, že nemůže ignorovat hřích. Pokud někdo věří, že Bůh netrestá hřích nebo že jeho tresty nejsou spravedlivé, věří v boha falešného.
Spatřil jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje.
Překlad 21.století, Zjevení 19,11Víme přece, kdo řekl: „Má je pomsta, já zjednám odplatu,“ a dodal: „Hospodin bude soudit svůj lid. Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!
Překlad 21.století, Židům 10,30-10
Ve Staré smlouvě najdeme příklady Božího soudu, který je vždy vykonáván na základě Boží spravedlnosti. Když Trojjediný Bůh přikázal zničení celých národů, včetně žen, dětí a zvířat (1. Samuel 15,3; Jozue 6,21; Deuteronomium 20,16), nebylo to projevem nějaké krutosti, ale nevyhnutelného trestu za těžké hříchy, kterých se tyto národy dopustily. Byly to národy, které se dopustily nepředstavitelného zla, jako je modlářství, vraždy, sexuální nečistota, násilí a zkaženost ve všech formách, které Bůh nemohl přehlédnout. Neuposlechly Jeho opakované výzvy k pokání a pokračovaly ve své zkaženosti, a proto se staly objektem Jeho spravedlivého soudu. Tento soud byl nezbytný důsledek Boží svatosti, která nemůže tolerovat zlo. Boží svatost neumožňuje, aby trvalý hřích zůstal nepotrestán.
Nová smlouva a Boží soud (například):
„Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, jak řekl šestému andělu s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!“ Tehdy byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. Jejich vojsko čítalo dvě stě milionů jezdců – zaslechl jsem totiž jejich počet.
Ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce s pancíři v barvě ohně, hyacintu a síry. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim vycházel oheň, dým a síra. Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, jež jim vycházely z tlam, byla pobita třetina lidí. Moc těch koní je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou jako hadi s hlavami, a těmi šíří zkázu.
Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarování, ze svého smilstva ani ze svých krádeží.“
Překlad 21. století, Zjevení 9,13-21
Hlas ze čtyř rohů oltáře symbolizuje Boží přítomnost a autoritu, která vykonává spravedlivý soud. Na Boží příkaz budou vypuštěni čtyři velící padlí andělé, kteří povedou démonické vojsko k zabití třetiny lidí. Tato zkáza je důsledkem Božího trestu za zkaženost a modlářství. Třetina lidí bude na Boží příkaz zabita jako ukázka rozsahu Božího soudu, který přichází na svět za hříchy, jež si lidé přivolali odmítnutím pokání. Na tom je vidět absolutní Boží suverenita a spravedlnost.
Je potřeba zdůraznit, že Bůh tento soud vykoná na základě vytrvalého hříchu a odmítání pokání. Lidé, kteří nečiní pokání a soustavně se klanějí démonům a modlám, ať už jsou to internet, peníze, zvířata, rodina nebo dokonce falešné učení, které se vydává za křesťanské, budou čelit velké zkáze. Uctívání čehokoliv jiného než pravého Boha, nebo dávání nadměrné úcty, důležitosti či oddanosti něčemu, co není Bůh, je ve svém důsledku smrtelně nebezpečné. Takové jednání vede k duchovní zkáze, oddělení od Boha a ve finále do ohnivého jezera.
„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21.století, Zjevení 21,8
Boží soudy, ať už v Staré nebo Nové smlouvě, ukazují na nekompromisní Boží spravedlnost a nezbytnost trestu za hřích. Je to varování pro všechny, kteří si myslí, že Bůh je pouze milostivý a nevyžaduje pokání. Pravé pokání (hřích vyznat Bohu a opustit) je klíčovým prostředkem, jak se vyhnout těmto soudům.
Příkladem je město Ninive:
„Jonáš vešel do města a už prvního dne, kdy jím začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.
Když se ta zpráva donesla ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, svlékl si plášť, zahalil se pytlovinou, usedl v popelu ⁷a nechal v Ninive vyhlásit toto:
Výnosem krále a jeho velmožů se nařizuje:
Lidé ani zvířata, skot ani brav ať neokusí žádnou potravu; ať nejedí ani nepijí. Lidé i zvířata ať se zahalí pytlovinou a volají ze vší síly k Bohu. Každý ať se odvrátí od svých zlých cest a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví? Třeba se Bůh rozmyslí, slituje se a upustí od svého planoucího hněvu, takže nezahyneme.
A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.“
Překlad 21.století, Jonáš 3,4-10
Bůh je svatý a spravedlivý, nemůže ignorovat hřích. Proto Boží soud je nevyhnutelný pro všechny, kteří nečiní pokání a místo pravého Boha uctívají boha falešného nebo věci tohoto světa. Boží volání k pokání je naléhavé, a to pro všechny ty, kteří si libují v hříchu!
Nesvádějte nic na Boha
Bůh neposílá zlo proto, aby trápil lidstvo – On chce pokání a obrácení. Věřte, že nikdo se Mu nebude beztrestně vysmívat, Bible to potvrzuje na mnoha místech. Většina utrpení, bolestí a katastrof nevzniká náhodou, ale jsou přímým důsledkem lidských nesprávných rozhodnutí, hříchu a odmítnutí pokání. Každý konflikt, každá nespravedlnost a každá katastrofa je důsledkem lidského odvrácení od Boha.
Pokud jednotlivec systematicky žije ve smilstvu, lži, podvodech a hříchu, nepřivolává soud jen na sebe, ale i na celý národ. Hřích v mnoha případech není soukromá záležitost – jeho důsledky se šíří a mohou zasáhnout celou společnost. Kdo odmítá pokání a setrvá v hříchu, připravuje cestu k zkáze a utrpení, někdy i pro celý národ. Národ, který odmítá Boha, si sám připravuje bolest, chaos a destrukci. Není to vina Boží, je to důsledek vlastních hříchů lidí a jejich odvrácení od spravedlnosti.
Takže nesvádějte nic na Boha! Války, utrpení, katastrofy a zkáza nejsou Boží vina. To, co lidstvo zaseje, to také sklidí.
Závěr
Když lidé slyší o válkách nebo je sami zažívají, měli by si uvědomit, že nejde jen o náhodu nebo zlo, které si dělá, co chce. Jsou to volání milujícího Boha, který vyžaduje odvrácení se od hříchu. Tyto události jsou důrazným varováním a připomínkou, že lidský život je krátký a hřích má fatální důsledky.
„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“
Překlad 21.století, Marek 1,15„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Překlad 21.století, Jan 14,6„A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
Překlad 21.století, Jan 12,32
Ať to víme, nebo ne, ať se nám to líbí, nebo ne, bez výjimky všechny vlády, včetně těch, které se podílejí na válkách a zničení, jsou od Boha a v konečném důsledku Božími nástroji. Stejně jako Babylonského krále Nabukadnezara, diktátora a zločince, Bůh nazývá svým služebníkem, tak i všechny vlády, bez ohledu na jejich zkaženost, Bůh považuje za své služebníky. I v těch nejtemnějších obdobích, kdy se mocnosti zdají zkažené a zlé, Bůh nad nimi stále vládne a používá je k naplnění svého vyššího plánu. Jak vůbec může někdo v takového Boha nevěřit?!
„Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova, hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnesarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště.“
Překlad 21.století, Jeremiáš 25,8-9
Je třeba si uvědomit, že Bůh je absolutní vládcem, který stvořil všechno a má vládu nad světlem i tmou, pokojem i zlem. Bůh neovládá jen jednu část světa, ale má vládu nad vším, co se děje, a to i nad tím, co je pro nás nepochopitelné nebo těžko přijatelně. Když Bůh říká, že tvoří tmu a zlé (Izaiáš 45,5-7), neznamená to, že se Bůh raduje z utrpení nebo zla, ale že zlo je nakonec přináší dobro. Bůh dovoluje zlu nebo mu přikazuje, aby bylo nástrojem pro vykonání Jeho spravedlnosti, ale i z toho, co vypadá jako zlo, může Bůh vytvořit dobro. To je základ Boží suverenity – že i v temnotě je aktivní a přítomná Jeho moc, která nakonec vede k konečnému vítězství nad zlem.
„Hospodin činí, cokoli se mu zachce, jak v nebi, tak i na zemi, v mořích i v každé hlubině!“
Překlad 21.století, Žalm 135,6
/Tento verš potvrzuje Boží všemohoucnost a autoritu nad vším stvořeným/
„Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. Přepásám tě, ačkoliv mě neznáš, aby poznali od východu slunce i ti od [jeho] západu, že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není. Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.“
ČSP, Izaiáš 45,5-7
/Tady je zřetelně vidět, že Boží suverenita je absolutní – vše, co se děje, je plně pod Jeho kontrolou, ať už jde o dobro, nebo o soud a trest./
Bůh miluje člověka a volá ho k pokání. Pokud lidstvo Boží volání neslyší, pokud se křesťané díky falešnému učení obracejí k falešnému bohu a pokud jsou církve plné světského myšlení a prvků, přicházejí události, které nesou Boží soud. Když slyšíte o válkách, krizích a katastrofách, je to Boží volání k nápravě, k obrácení a k návratu k Němu.
„Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!“
Překlad 21.století, Zjevení 14,7
Amen.