Duch Svatý (dále jen Duch) je Boží přítomnost v životě křesťana. Není jen „síla“ nebo „vliv“, ale osobní Bůh, který vede, proměňuje a uschopňuje křesťana k životu podle Boží vůle.

Duch dává nový život (znovuzrození)
Znovuzrození je duchovní proměna, která se děje skrze působení Ducha. Člověk není jen „vylepšen“, ale vnitřně obnoven, jako by se narodil znovu – tentokrát z Ducha.

„Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.“
Překlad 21.století, Jan 3,5-6

Duch působí v srdci člověka tak, že mu odhaluje pravdu o sobě samém, o jeho hříšnosti, o potřebě spasení, o Boží milosti a lásce. To vede ke změně smýšlení (pokání), k obrácení a k rozhodnutí následovat Krista. Znovuzrození ale není něco, co se děje automaticky nebo bez souhlasu člověka. Bůh nás volá ke svobodnému rozhodnutí – člověk odpovídá vírou, přijímá Krista jako Pána a tak vstupuje do nového života.

„Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“
Překlad 21.století, Jan 16,7-8

Křesťan je ten, kdo činil pokání, uvěřil v Ježíše Krista, přijal Ho jako svého Pána a Spasitele, a na základě této víry byl pokřtěn Duchem a vodním křtem. Křest Duchem není jen symbolický obřad, ale hluboká vnitřní duchovní proměna, kterou působí sám Duch. Každý opravdový křesťan je pomazán Duchem, což znamená, že v něm přebývá Boží přítomnost. Duch je tedy přímé zjevení Boží přítomnosti v životě křesťana. Duch nám dává vnitřní jistotu, že patříme Bohu – že jsme Jeho děti. Utvrzuje nás v Boží lásce a působí v našem srdci hluboký pokoj a důvěru, že jsme přijatí ne kvůli našim skutkům, ale z milosti.

„Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“
Překlad 21.století, Římanům 8,9

„Sám Duch svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti,“
Pavlíkův studijní překlad, Římanům 8,16

„Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 3,16-17

„Ve vás však zůstává to pomazání, které jste přijali od něj, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. To pomazání vás učí všemu a je skutečné – není to žádný klam! Jak vás naučilo, zůstávejte v něm. “
Překlad 21.století, 1. Jan 2,27

Zápas mezi tělem a Duchem
Ať už si to uvědomujeme nebo ne, ať se nám to líbí nebo ne, v každém věřícím každý den probíhá duchovní boj – mezi „tělem“ (tedy naší starou, hříšnou přirozeností) a Duchem. Duch nám nejen ukazuje pravdu, ale také dává sílu říct „ne“ hříchu, ovšem pokud se Mu poddáme. Tento vnitřní zápas není známkou selhání, ale naopak potvrzením, že Duch v nás skutečně působí.

Křesťan má chodit Duchem – to znamená vědomě se nechat vést Božím Duchem ve svém myšlení, rozhodování i každodenním jednání.

„Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli.“
ČSP, Galatským 5,16-17

Duch přináší radost a pokoj
Duch přináší do života radost a pokoj, které přesahují okolní okolnosti a naplňují srdce pokojem a vděčností.

„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“
Překlad 21.století, Jan 14,27

„a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Překlad 21.století, Filipským 4,7

„V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.“
Překlad 21.století, Římanům 14,17

Ducha můžeme odmítat
Ducha můžeme odmítat – máme možnost Jej umlčovat, potlačovat nebo neposlouchat Jeho vedení. Kdo Ducha z nějakých důvodů odmítá, zadělává si na velké problémy.

„Ducha neuhašujte.“
Překlad 21.století, 1. Tesalonickým 5,19

„Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.“
Překlad 21.století, Římanům 8,12-14

Duch učí, připomíná a vede
Duch pomáhá rozumět Bibli, připomíná slova Ježíše a dává moudrost v každodenním životě.

„Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“
Překlad 21.století, Jan 14,26

Duch dává sílu k překonávání překážek
Bůh nám neslíbil život bez překážek, ale zaslíbil, že v žádné zkoušce nebudeme sami. Skrze Ducha nám dává sílu vytrvat, bojovat, odpouštět, milovat, jít dál, a to i tehdy, když už sami nemůžeme.

„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“
Překlad 21.století, 2. Timoteus 1,7

Duch proměňuje charakter (ovoce Ducha)
Duch postupně formuje charakter křesťana, tedy pokud o to křesťan stojí a dává Mu prostor. Pomáhá růst v lásce, pokoji, trpělivosti, laskavosti…

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“
ČSP, Galatským 5,22-23

Duch pomáhá v modlitbě
Pomáhá se modlit, když nevíme, jak nebo co říct. Modlí se za nás i s námi.

„Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.“
Překlad 21.století, Římanům 8,26

Tento verš mluví o tom, jak se Duch v nás modlí a přimlouvá se za nás v těžkých chvílích, kdy nevíme, co Bohu říct. Nejde o mluvení v jazycích. Z tohoto verše vidíme, že Duch je s námi i v těch nejtěžších a nejintimnějších okamžicích. Tento verš nás uklidňuje a dává nám naději. Ukazuje, že i když nevíme, jak se modlit nebo co je Boží vůle, Bůh nám pomáhá. Když nemáme slova, Duch pro nás mluví k Bohu způsobem, který je hlubší než slova. Toto „úpění“ je něco, co nemůžeme úplně pochopit, ale je to jako kdyby Bůh cítil naši bolest a reagoval na ni.

Duch stojí za proroctvím
Duch dává prorokům slova a vhled. Proroctví je jedním z darů Ducha, který slouží k budování, povzbuzení a napomenutí.

„Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.“
Překlad 21.století, 2. Petr 1,20-21

„Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 14,1

Bible také varuje před falešnými proroky – tedy těmi, kdo mluví „z vlastního ducha“ nebo z démona. Je proto důležité být obezřetný vůči lidem, kteří často říkají: „To mi řekl Bůh…“ Ne každý si totiž uvědomuje vážnost takového výroku. Mnozí možná v dobré víře, ale bez duchovního rozlišení, neoprávněně vynášejí slova, která vydávají za Boží proroctví.

„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21.století, 1. Jan 4,1

Duch vybavuje duchovními dary ke službě
Duch uděluje každému určité dary, ne pro osobní prospěch, ale pro službu druhým a budování církve. Toto vše se děje podle Boží vůle a svrchovanosti. Člověk nemůže duchovní dar vlastnit tak, aby jej podle své vůle předával dalším. Pouze Bůh sám rozhoduje, komu co dá – někdy i skrze modlitbu nebo vkládání rukou, je-li to v souladu s Božím záměrem.

„Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 12,4-11

Vymítání démonů Duchem
Křesťan, ne svou vlastní silou, ale mocí Ducha vyhání démony. Tím potvrzuje, že Ježíš je Pán nad každou mocí, viditelnou i neviditelnou.

„Pakli však já démony vyháním skrze Božího Ducha, pak tedy na vás přišlo Boží království.“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 12,28

„Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.“
ČSP, Matouš 12,28

Závěr
Duch je Bůh osobně. Není to pouhá „činná síla“, kterou Bůh používá, je to živý a osobní průvodce každého křesťana. Není nám vzdálený. Duch proměňuje, vede, povzbuzuje, dává sílu i útěchu. Přináší nový život, usvědčuje z hříchu, vede ke Kristu, pomáhá nám žít podle Boží vůle, obdarovává k službě a utvrzuje nás v Boží lásce.

Díky Němu nemusíme víru žít jen z vlastních sil, ale v Boží moci.

Duch však působí tam, kde Mu dáváme prostor – kde Mu vědomě podřizujeme své myšlení, rozhodování i každodenní život. Můžeme Ho přijímat, ale také potlačovat, přehlížet nebo odmítat.

Otázka proto zní: Jaký prostor má Duch ve tvém životě?

Věřím, že odpověď zní: Mimořádný!

Amen.