Křesťan má za sebou Boha, který je svrchovaným vládcem veškerého stvoření. Nic neexistuje mimo jeho moc – ani satan, který je mu podřízen a může jednat jen v mezích, jež mu Bůh dovolí. Kdo věří, že Bůh ve stvoření o něčem neví, něco plně neprostupuje, nebo něco nemá pod kontrolou, uctívá falešného boha.
„Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí.“
Překlad 21. století, Koloským 1,16-17„Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se nedotkneš!“
Překlad 21. století, Job 1,12
Uprostřed života křesťana by měl stát Bůh. Každý člověk se však sám rozhoduje, zda mu to dovolí. Tam, kde Bůh není středem, kde je okrajovou nebo druhořadou záležitostí, člověk vlastní vinou ztrácí pravý směr i oporu. Bez živé Boží přítomnosti jsou problémy těžší a složitější, rozhodování náročnější a pokušení přitažlivější. Člověk pak často hledá útěchu a oporu na nesprávných místech a může podléhat různým slabostem – hněvu, pýše, strachu, zoufalství…
„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
Překlad 21. století, Matouš 6,33-34
Bůh vnáší do našeho života radost, pokoj oporu a vedení. Pomáhá rozlišovat dobro od zla, pevně stát ve správných rozhodnutích a překonávat nástrahy, které úzce souvisí s hříchem. Když Boha vynecháme z každodenního života, z obyčejných maličkostí, jako je například příprava jídla, stáváme se zranitelnějšími vůči pokušením, chybným rozhodnutím a negativním vlivům okolí. Vědomí Boží přítomnosti a naprosté spoléhání se na Něj dává sílu, naději a pokoj, i tehdy, když se kolem nás děje zlo.
Jednoduše řečeno: když Bůh nestojí v centru našeho života, ztrácíme směr, jistotu i schopnost správně se rozhodovat. Právě proto je jeho přítomnost tak důležitá pro náš duchovní i každodenní život.
„Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost.“
Překlad 21. století, Přísloví 3,5„Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.“
Překlad 21. století, Žalm 16,8
Bůh vnáší do života člověka oporu, vedení a hluboký vnitřní klid. Když je skutečně středem našeho života, dává nám pevný základ, na němž můžeme stát i uprostřed zkoušek, a sílu čelit problémům, pokušením i nejistotám tohoto světa. Tam, kde je Bůh přítomen a kde mu člověk dovolí vést své myšlenky, slova i skutky, vzniká radost a pokoj.
„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět.“
Překlad 21. století, Jan 14,27
Nejen nevěřící, ale i někteří křesťané svými skutky žijí, jako by Bůh nebyl všudypřítomný (například v myšlenkách), nebo dokonce jako by neexistoval. V životě těchto lidí chybí Boží bázeň, která je počátkem správných rozhodnutích a Božího požehnání.
„Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.“
Překlad 21. století, Židům 4,13
Někteří křesťané dlouze a přesvědčivě hovoří o osobním a důvěrném vztahu s Bohem, avšak jejich každodenní život jejich slova popírá. Ovoce jejich skutků neodpovídá vyznání jejich úst. Místo pokory, lásky a poslušnosti se objevuje pýcha, sebestřednost a duchovní prázdnota. Takový život je poznamenán pokrytectvím a falešností.
„vyznávají, že o Bohu vědí, svými činy ho však zapírají,“
Pavlíkův studijní překlad, Titus 1,16
Některých v církvích vidíme, že hřích se stal běžným a tolerovaným. Smilstvo (fyzické i duchovní – smilnění s démony), které Písmo jasně označuje za hřích, je přehlíženo a nenapomínáno, jako by již nemělo žádnou váhu. V takových církvích mají démoni velký vliv. Slova i skutky jsou tam vedeny démony a vzniká skleslost a nepokoj.
„Ano, toto je Boží vůle: vaše posvěcení, byste se stranili smilstva;“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Tesalonickým 4,3
Hříšníci v podobě falešných proroků a učitelů (ty, kteří smilní s démony), ačkoli jsou na základě Božího slova usvědčováni ze svého zlého jednání, odmítají činit pokání. Místo skutečného odvrácení se od hříchu setrvávají ve svém jednání, které se postupem času nejen udržuje, ale dále se rozšiřuje a prohlubuje. Tito lidé jsou pod démonickým vlivem a kontrolou – jejich slova i skutky jsou řízeny démony.
„Milovaní, nevěřte každému duchu, nýbrž duchy ověřujte, zda jsou z Boha, protože do světa vyšlo mnoho nepravých proroků.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Jan 4,1
Tam, kde Bůh z nějakých důvodů (například hřích a neochota k pokání, špatné návyky a závislosti, sebestřednost a egoismus, nebo život ve strachu) přestává být středem života, člověk nevyhnutelně ztrácí tak důležitou oporu, radost i pokoj. Vzniklý prázdný prostor není neutrální – je zaplněn působením satana, který přináší zmatek, neklid a svádí člověka pryč od pravdy a pravé cesty. Jen návrat k Bohu, k pokání a k opravdovému podřízení se Jeho vůli může člověku znovu dát pevný základ.
„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.“
Překlad 21. století, Jan 10,10
Satan se často postupně (krůček po krůčku) snaží narušit a zničit náš vztah s Bohem. Začíná nenápadně – zasévá semínka pochybností, využívá touhy těla a „malé hříchy“ – a postupně odvádí člověka od důvěry, modlitby a čtení Božího slova. Když Bůh přestává být středem našeho života, ztrácíme pevný základ, stáváme se zranitelnými vůči pokušení a hledáme útěchu a oporu ve světských záležitostech, často spojených s marnostmi. Cílem satana je, aby naše srdce ochladlo k Bohu a abychom se vzdálili Jeho vedení, pokoji a radosti, které přináší Jeho přítomnost.
Ty se satanu musíš vzepřít!
„Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl. Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. ¹⁰Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.“
Překlad 21. století, Jakub 4,7-10
Duchovní boj má dvě strany: odvrátit se od satana a hříchu a zároveň vyhledávat Boha. „Vzepřete se“ znamená rozhodnout se vírou odmítnout hřích a jeho svody – tehdy satan ustoupí. „Přibližte se Bohu a přiblíží se vám“ znamená navázat blízký vztah s Bohem. Když Ho hledáme plnou důvěrou, modlitbou, čtením Písma a poslušností, Bůh se k nám přibližuje a posiluje nás.
Závěr
Křesťan má za sebou Boha – svrchovaného Pána všeho stvoření. Nic neexistuje mimo Jeho moc. Uprostřed našeho života by měl stát právě Bůh. Tam, kde je Bůh odmítán, kde je Bůh okrajová záležitost, člověk snadno ztrácí správný směr, oporu i pokoj a sklon k hříchu se stává silnějším.
Duchovní život není pasivní ani neutrální – vždy vyžaduje jasné rozhodnutí. Buď dáváme prostor Bohu, nebo jej přenecháváme satanu. Když Bohu patří první místo, zakoušíme radost ze života, pokoj, Boží vedení a pevný základ, který se nemění podle okolností. Bůh je stálý a věrný, a právě v Něm nacházíme jistotu i v nejistých časech. Když Ho upřímně hledáme v modlitbě, ve čtení Písma a v poslušnosti Jeho slovu, On nás posiluje, dává nám pocit bezpečí, sílu čelit problémům, pokušením i zkouškám každodenního života.
Naopak ten, kdo dává přednost takzvané „duchovní neutralitě“, se ve skutečnosti nevyhýbá rozhodnutí, ale otevírá prostor působení zla. Takový postoj nepřináší svobodu ani klid, ale stres, vnitřní napětí a nepokoj. Satan pak získává v životě těchto lidí velký vliv, což se projevuje zmatkem, oslabením víry, ztrátou radosti, vírou ve falešná učení atd.
Proto by každý křesťan měl denně aktivně a vědomě hledat Boha. Když Ho hledáme celým srdcem, Bůh se k nám přibližuje, obnovuje nás a naplňuje svým pokojem a radostí, které nejsou závislé na okolnostech, ale vycházejí z Jeho přítomnosti.
Amen.