Křesťanství nelze libovolně spojovat s učením jiných náboženství, duchovně závadnými rituály a současně tvrdit, že stále jde o čistou víru v Ježíše Krista a uctívání pravého Boha. Nejhorší je, když křesťan začne mít pocit, že Bible sama nestačí, a začne k jejímu učení přidávat různé lidské výklady, tradice, spisy a duchovní praktiky, které mu mají vysvětlit to, co mu údajně Bible nedokáže říct.
Římští katolíci mají Katechismus, adventisté se opírají o spisy Ellen G. Whiteové, Hnutí Víry a další směry mají rozsáhlou vlastní křesťanskou literaturu a učení svých autorů.
Jakmile člověk začne k biblickému učení přidávat něco i třeba nepatrně falešného nevzniká tím „obohacené křesťanství“. Vzniká nebezpečný náboženský mix, který už není čistým biblickým křesťanstvím, ale učením démonů.
Doporučený článek k prostudování: Pozor na kapku jedu v pravdě: Proč je 95 % pravdy a 5 % lži nejnebezpečnější forma lži?
Pravá víra v Ježíše Krista není směsí náboženství a ideologií. Mix náboženství nebo ideologií je ve finále uctívání falešných bohů.
Bible před uctíváním jiných bohů opakovaně varuje. Bůh Izraeli jasně říká:
„Neměj žádné bohy kromě mne.“
Překlad 21. století, Exodus 20,3
Člověk může tvrdit, že uctívá pravého Boha, a přitom současně sloužit jiným bohům (démonům):
„Uctívali sice Hospodina, ale sloužili také svým vlastním bohům podle zvyklostí těch národů, z nichž byli vystěhováni.“
Překlad 21. století, 2. Královská 17,33
Jenže takové jednání je před Bohem naprosto nepřijatelné a duchovně nebezpečné. Bůh nepřijímá uctívání, ve kterém se pravda míchá s falší. Nelze uctívat pravého Boha a současně dávat místo falešným bohům (démonům). Člověk tím pak ve finále uctívá pouze démony.
Biblická víra není založena na lži, že všechna náboženství ve skutečnosti uctívají téhož Boha a pouze používají jiná jména, tradice a náboženské zvyklosti. Stejně tak Bible nikde neučí, že pravé křesťanství lze bez následků smíchat s falešným učením a stále to vydávat za čistou víru v Ježíše Krista. Bible naopak staví jasnou hranici mezi pravým Bohem a falešnými bohy, mezi pravdou a bludem, mezi Kristovým učením a učením, které ho opouští. Proto také není biblické tvrdit, že jsme všichni automaticky „bratři a sestry“ bez ohledu na to, čemu člověk věří a koho uctívá.
„Na nebi i na zemi jsou sice různí takzvaní bohové (a takových „bohů“ a „pánů“ je celá řada), pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 8,5-6
A Pavel jde ještě dál. Evangelium nelze upravovat, doplňovat ani míchat s jiným učením. Nezáleží na tom, kdo takové učení přináší – dokonce ani kdyby se vydával za anděla z Nebe:
„Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! Znovu opakuji, co jsme už řekli: Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!“
Překlad 21. století, Galatským 1,8–9/Konstatování, že ten, kdo hlásá jiné evangelium, se vystavuje Božímu prokletí/
A Jan jasně ukazuje, že opuštění Kristova učení není žádná neškodná odlišnost ani jiná cesta k témuž Bohu:
„Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha.“
Překlad 21. století, 2. Jan 1,9
Dnes vidíme, jak ochotně někteří křesťané a některé církve přidávají k čistému biblickému učení prvky z jiných náboženství. To, že mluví o Ježíši, používají Bibli a označují se za křesťany, ještě neznamená, že jejich učení pochází od Boha. Přidání Ježíšova jména k falešnému učení z něj neudělá pravé křesťanství. Stejně jako když na falešné učení nalepíte křesťanskou nálepku, nestane se z něj pravda.
Právě zde je potřeba velká opatrnost. Falešné učení nemusí vždy otevřeně odmítat Ježíše Krista. Může používat Bibli, mluvit o Bohu, Kristu, lásce nebo spasení, ale současně do svého učení přimíchat něco, co je s evangeliem neslučitelné.
Ekumenismus může navenek působit velmi zbožně, láskyplně a tolerantně. Problém nastává tehdy, když se kvůli jednotě začnou přehlížet zásadní rozdíly a pravda se podřídí kompromisu. Člověk může říkat: „Mějme lásku a spojme se.“ Z pohledu Bible však láska neznamená přijímat blud a přehlížet falešné učení. Jednota za cenu kompromisu s Kristovým učením není biblickou jednotou.
Jakmile se k víře v Boha přidají prvky uctívání jiných bohů, výsledkem už není čisté biblické uctívání, ale uctívání falešného boha. Bible je v této otázce naprosto nekompromisní. Izrael byl opakovaně varován, aby neopouštěl Hospodina a nepřijímal bohy okolních národů.
Stejný princip nacházíme i v Nové smlouvě. Pavel píše:
„Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti?“
Překlad 21. století, 1. Korintským 10,21-22
Co konkrétně dnes vidíme:
1. Esoterika – astrologie, horoskopy, výklady karet, různé duchovní techniky nebo předměty, kterým je připisována nadpřirozená moc. Kolik lidí, kteří se označují za křesťany, tomu dnes skutečně věří? Někteří hovoří o Bohu, považují se za křesťany, a současně věří horoskopům nebo nosí amulety a talismany, kterým připisují ochrannou či nadpřirozenou moc. To už není víra a důvěra v Boha. Je to vědomé spojování křesťanství s cizími duchovními praktikami a otevírání dveří tomu, před čím Bible varuje. Z biblického pohledu nejde o nevinnou hru, ale o duchovní hazard.
„Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, zaříkávač, vyvolávač duchů, věštkyně ani ten, kdo se radí s mrtvými. Každý, kdo páchá něco takového, je pro Hospodina ohavný!“
Překlad 21. století, Deuteronomium 18,10–12
2. Římský katolicismus – víra v nadpřirozenou moc přívěsků, sošek a dalších předmětů. U části římských katolíků se setkáváme s připisováním ochranné nebo nadpřirozené moci údajné Marii, růženci, mariánským soškám, medailonkům, přívěskům a dalším náboženským předmětům. Pokud člověk věří, že ho konkrétní předmět nebo údajná moc, která v něm či skrze něj působí, ochrání před problémy, nemocí nebo zlými silami jednoduše proto, že jej nosí u sebe, nejde už o pouhý symbol víry. Jde o magické myšlení.
Žádný předmět sám o sobě nemá nadpřirozenou moc. Jakmile však člověk začne věřit, že mu určitý předmět poskytuje ochranu, odvrací zlo nebo přináší požehnání, přestává důvěřovat Bohu a sklouzává k magickému myšlení a modlářství. Tím otevírá prostor působení démonů, kteří se za tímto chytře skrývají.
Další zásadní problém představuje modlitba k zemřelým lidem, například k Marii. Bible velmi vážně varuje před vyhledáváním kontaktu se zemřelými a před obracením se k nim (spiritismus).
„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“
ČEP, 1. Timoteus 2,5„Jistě vám řeknou: „Ptejte se věštců a duchařů, kteří šeptají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Boha? To se má ptát mrtvých na živé?“
Překlad 21. století, Izaiáš 8,19
3. Někteří lidé, kteří se označují za křesťany, dnes nemají problém slavit Halloween, Noc čarodějnic (Beltin) apod. Oblékají se do kostýmů čarodějnic a dalších okultních postav, zdobí své domovy strašidly a symboly spojenými se smrtí a temnotou a účastní se různých oslav oslavující démony.
Je hrozné, když se křesťan vědomě účastní oslav, které romantizují a oslavují čarodějnictví, okultismus, vyvolávání duchů nebo démonické motivy. To je v přímém rozporu s biblickým varováním před čarodějnictvím, věštěním a vyvoláváním duchů!
„Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce, abyste se jimi poskvrňovali. Já Hospodin jsem váš Bůh.“
ČSP, Leviticus 19,31
Křesťan by proto neměl z okultismu dělat zábavu a následně tvrdit, že na tom nezáleží. To, co Bible označuje za duchovně nebezpečné, bychom neměli oslavovat jen proto, že se z toho v moderní společnosti stal komerční svátek.
„Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“
Překlad 21. století, Římanům 12,2„jako děti poslušnosti, nedávajíce se přizpůsobovat dřívějším choutkám ve vaší neznalosti,“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Petr 1,14„A já nechci, abyste měli co společného s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!“
Překlad 21. století, 1. Korintským 10,20-21
4. Víra v „božskou“ energii, léčivé krystaly nebo různé duchovní techniky. Někteří lidé se označují za křesťany, modlí se k Bohu a současně věří, že je mohou chránit krystaly, harmonizovat energie nebo ovlivňovat svůj život pomocí „vesmírných sil“. To už není biblická důvěra v Boha, ale směšování křesťanství s učením démonů.
5. Reinkarnace a karma – někteří lidé se hlásí ke křesťanství, ale zároveň věří v převtělování duší, karmu nebo opakované životy. Tyto představy pocházejí především z jiných náboženských a filozofických tradic a nejsou součástí biblického učení. Spojovat víru v Ježíše Krista s reinkarnací a karmou znamená vytvářet směs různých náboženských představ, nikoli přijímat pravého Boha.
6. Magické myšlení a pozitivní vyznávání za účelem zhmotnění svých představ a přání – Hnutí Víry. Někteří křesťané přebírají představu z okultismu, že správně vyslovená slova mohou měnit realitu, přivolávat zdraví, úspěch, peníze nebo jiné žádoucí výsledky. V Hnutí Víry se osobní víra mění v jakýsi duchovní mechanismus: člověk něco vyzná, a očekává, že tím přiměje (donutí) Boha, aby jeho slova uskutečnil. To už není důvěra v Boha, ale nebezpečné magické myšlení převlečené za křesťanskou víru. Křesťanská modlitba není zaklínadlo a Boží vůli nelze ovládat lidským vyznáváním.
Bůh není automat na lidská přání. Modlitba není způsob, jak Boha přinutit k tomu, co jsme si sami naplánovali. Křesťan má důvěřovat Bohu a podřizovat svou vůli jeho vůli, nikoli se pokoušet svou vírou ovládat duchovní realitu.
„Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás.“
Překlad 21. století, 1. Jan 5,14„Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“
Překlad 21. století, Lukáš 22,42
7. Náboženství „vesmírné boha“. Někteří „křesťané“ věří v jakéhosi „temného vesmírného boha“. Ve své podstatě jde o okultní představu, která nahrazuje Boha Bible falešným božstvem. Falešné božstvo = satan!
Ještě nebezpečnější je, když někdo tuto představu začne spojovat s pravým Ježíšem Kristem a křesťanstvím. Člověk může mluvit o Bohu, Ježíši a Bibli, a přitom si vytvořit vlastní představu boha, která nemá s Bohem Bible nic společného. Používat křesťanské výrazy ještě neznamená uctívat pravého Boha.
Biblický Bůh je světlo, nikoli tma. Proto nelze pravého Boha směšovat s temnými duchovními představami, kosmickými silami nebo falešnými božstvy.
„Bůh je světlo a není v něm žádná tma.“
Překlad 21. století, 1. Jan 1,5„Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
Překlad 21. století, Jan 8,12
8. Přijmout náboženský systém, který se skrývá za současnou ekologickou ideologií. Péče o Boží stvoření je v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy se z ochrany přírody stává ideologie, která člověku určuje, co má uctívat, čemu má věřit, jak má žít a co má považovat za nejvyšší morální hodnotu. Křesťan nesmí bez rozlišování přijímat duchovní představy jen proto, že jsou zabalené do slov jako „příroda“, „udržitelnost“, „globální oteplování“, „záchrana Země“.
Některé ekologické směry překračují praktickou odpovědnost za životní prostředí a začínají přírodě přisuzovat téměř posvátný charakter. Někteří dokonce hovoří o Matce Zemi (falešném bohu). Člověk je pak vykreslován především jako škůdce, zatímco příroda nebo Země dostává postavení nejvyšší hodnoty, čímž se může stát modlou. Pro křesťana je však nejvyšší autoritou Bůh, nikoli příroda, společnost ani jakákoli současná ideologie.
Bible člověka nevede k uctívání stvoření, ale ke Stvořiteli. Pavel varuje před lidmi, kteří „uctívali a sloužili stvoření místo Stvořiteli“ (Římanům 1,25). To je zásadní hranice: křesťan má chránit přírodu, starat se o zvířata a odpovědně zacházet se světem, který mu Bůh svěřil, ale nesmí ze stvoření udělat boha. A to dneska ve velkém rozsahu vidíme!
Jakmile se ekologická myšlenka začne měnit v duchovní systém, který nahrazuje Boha, vytváří vlastní morální pravidla a vyžaduje slepou poslušnost, musí křesťan zpozornět, neboť se může jednat o uctívání falešného boha. Nestačí, že takové učení používá vznešená slova a hovoří o „záchraně Země“. Rozhodující je, jaké hodnoty skutečně prosazuje a zda jsou v souladu s Božím slovem.
Křesťan nemá uctívat přírodu ani Zemi. Má uctívat jejího Stvořitele, který přírodu stvořil, udržuje ji a řídí její běh i počasí. Nemá proto slepě přijímat každou novou ideologii jen proto, že se označuje za morální, pokrokovou nebo vědeckou. Pro křesťana není nejvyšší autoritou žádná ideologie, společenský trend ani příroda, ale Bůh.
Dovětek k výše uvedeným bodům:
Buď člověk skutečně plně důvěřuje Bohu, nebo hledá duchovní pomoc jinde, čímž se vystavuje působení satana a jeho démonů. Mezi důvěrou v Boha a hledáním duchovní pomoci mimo něj není žádná neutrální zóna. To, co člověk považuje za „nevinnou spiritualitu“, je z biblického pohledu vážným duchovním problémem.
Závěr
Smíchat křesťanství s učením jiných náboženství neznamená vytvořit „lepší“ křesťanství. Znamená to vytvořit nové náboženské učení a nakonec i uctívání falešného boha. Biblický Bůh se nedělí o své místo s jinými bohy a nepřijímá kompromis mezi pravdou a lží.
Pro ďábla je ideální stav, když člověk zůstane přesvědčený, že stále uctívá Boha Bible, přestože do své víry postupně přimíchal prvky jiných náboženství, ideologií, okultismu, magie nebo uctívání jiných božstev. Člověk pak může používat jméno Ježíš, Bibli, ale jeho představa Boha už nemusí být představou Boha, o kterém čteme v Bibli. Může si vytvořit vlastního boha podle lidských představ a přitom být přesvědčený, že slouží Bohu Bible.
Proto je nutné držet se striktně Ježíše Krista, evangelia a Božího slova a nekompromisně odmítnout všechno, co je s nimi v rozporu. Křesťan nemá Boží slovo doplňovat podle vlastních představ ani k němu přimíchávat cizí duchovní nauky.
„Snažně vás však prosím, bratři, byste si všímali těch, kteří působí roztržky a léčky, proti nauce, již vy jste poznali, a odvracejte se od nich.“
Pavlíkův studijní překlad, Římanům 16,17
Víra v Krista není směs náboženství. Buď člověk následuje Krista, nebo si vytváří vlastní duchovní systém. A mezi těmito dvěma cestami není žádná neutrální třetí možnost.
Amen.