Bůh je láska
Láska patří mezi významné Boží atributy.

„Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska.“
Překlad 21. století, 1. Jan 4,8

Tento verš někteří křesťané záměrně nebo z neznalosti překrucují tak, aby si vytvořili boha podle vlastních představ – boha, který všechno přehlíží, všechno schvaluje, nic neodsuzuje a člověku dovoluje žít, jak se mu zachce. Takový Bůh však není Bůh Bible.

Boží láska není omluvenkou pro hřích, výmluvou pro neposlušnost ani razítkem schvalujícím jakýkoli způsob života. Kdo používá větu „Bůh je láska“ jako štít, za který schová svůj hřích, odmítá pokání a nechce se podřídit Boží pravdě, ten biblickou Boží lásku nepochopil. Používá ji pouze jako záminku k ospravedlnění toho, co Bůh odsuzuje.

Bůh je láska, ale není pouze láska podle lidské představy. Je také svatý, spravedlivý a soudící. Poučuje, napomíná, vychovává a trestá (věřící i nevěřící). Zlo nenazývá dobrem a hřích neprohlašuje za přijatelný jen proto, aby se člověk necítil nepříjemně.

Boží láska nevylučuje napomenutí, kázeň ani soud – právě naopak. Kdo z Boží lásky odstraní pravdu, spravedlnost a svatost, vytvořil si falešného boha, který existuje pouze v jeho představách.

V čem se Boží láska projevuje?

1. Největším projevem Boží lásky k člověku je Ježíš Kristus. Boží láska se tedy projevuje v Kristově oběti a v nabídce smíření s Bohem.

„V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.“
Překlad 21. století, 1. Jan 4,9

„Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby se, kdokoli v něho věří, neztratil, nýbrž měl věčný život. “
Pavlíkův studijní překlad, Jan 3,16

2. Bůh odpouští hříchy. Boží láska se projevuje také v odpuštění. Bůh nabízí člověku milost a očištění od hříchu skrze Ježíše Krista. Boží láska není lhostejná k hříchu. Právě proto, že Bůh člověka miluje, volá ho k pokání a odvrácení od hříchu.

„Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
Překlad 21. století, 1. Jan 1,9

3. Bůh nás miluje i tehdy, když jsme byli hříšní. Boží láska není založena na tom, že si ji člověk nejprve zaslouží. Kristus zemřel za člověka nikoli proto, že by byl člověk dokonalý, ale právě proto, že byl hříšník a potřeboval záchranu.

„Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“
Překlad 21. století, Římanům 5,8

4. Boží láska vede člověka k pravdě. Skutečná Boží láska nikdy nestojí proti pravdě ani ji nezamlčuje. Bůh člověka miluje, a právě proto mu neříká příjemné lži. Nezastírá hřích, nezlehčuje soud a neodstraňuje potřebu pokání. Boží láska člověka neukolébává v jeho hříchu, ale volá ho k pravdě a k pokání.

„Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.“
Překlad 21. století, Efeským 4,15

5. Boží láska vede k poslušnosti. Člověk nemůže tvrdit, že Boha skutečně miluje, a současně žít v hříchu, např. ve smilstvu, strachu nebo ve lži. Láska k Bohu není pouze emocionální prožitek, zpěv, modlitba nebo náboženské vyznání. Skutečná láska k Bohu se projevuje poslušností a pokáním.

„Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;“
ČEP, Jan 14,15

6. Bůh své děti vychovává. Boží láska neznamená, že Bůh člověku všechno dovolí a nikdy ho nenapomene. Právě naopak, Bůh jako Otec své děti vychovává. Boží výchova může být nepříjemná, ale jejím cílem není člověka zničit. Bůh vede své děti k poslušnosti a duchovnímu růstu.

„Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“
Překlad 21. století, Židům 12,6

„Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.“
Překlad 21. století, Zjevení 3,19

7. Boží láska zahrnuje Boží spravedlivý soud. Pro člověka může být nepříjemné slyšet o spravedlivém Božím soudu. Bible však neukazuje Boha jako někoho, kdo všechno přehlédne jen proto, že je „láska“. Bůh je láska, ale zároveň je spravedlivý soudce. Právě proto Bible opakovaně varuje před hříchem a finálním soudem.

Doporučený článek k prostudování: Kdo jsou „psi“ ve Zjevení 22,15? Pravý význam vás možná překvapí

„Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města. Psi, čarodějové, smilníci, vrahové a modláři však zůstanou venku stejně jako každý, kdo miluje a provozuje lež.“
Překlad 21. století, Zjevení 22,14-15

8. Dává věčný život těm, kteří zůstanou věrní pravému Kristu. Věčný život není zaslíben těm, kteří se pouze nazývají „křesťany“, ale zároveň se nechávají vést modloslužbou, smilstvem, falešným učením nebo jiným evangeliem. Bible nevede člověka k pohodlnému křesťanství bez věrnosti a vytrvalosti. Naopak zdůrazňuje, že je třeba zůstat věrný Kristu a vytrvat až do konce.

„Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. ⁷Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká vavřín spravedlnosti, který mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“
Překlad 21. století, 2. Timoteus 4,6-8

„Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem.“
Překlad 21. století, Zjevení 21,6-7

Boží láska v srdci křesťana
Každý křesťan má Boží lásku ve svém srdci skrze Ducha Svatého (dále jen Duch). Boží láska tedy není pouze lidským citem nebo přirozenou schopností milovat druhé. Je darem od Boha a působením Ducha v životě křesťana.

Problém však nastává tehdy, když člověk působení Ducha ve svém životě uhašuje (potlačuje). Bible varuje, abychom Ducha neuhášeli. Člověk může svým způsobem života, neposlušností, hříchem nebo odporem vůči Božímu vedení jeho působení v praktickém životě potlačovat. Boží láska v něm přesto je a není lidským výtvorem – je darem, který Bůh dává skrze svého Ducha.

Závěr
Bůh je láska. Bible to potvrzuje naprosto jasně. Ale pokud z tohoto jediného Božího atributu uděláme celé své pojetí Boha a odsuneme stranou jeho svatost, spravedlnost, pravdu a soud, nevytváříme si Boha Bible, ale boha podle vlastních představ – boha falešného.

Boží láska není bezmezná tolerance. Není souhlasem s hříchem ani ujištěním, že člověk může žít v neposlušnosti, odmítat pokání a přesto být před Bohem v pořádku. Takové pojetí lásky není biblické. Je to překroucení Božího charakteru.

Bůh člověka miluje, ale právě proto ho volá k pokání. Volá ho k pravdě, poslušnosti, svatosti a víře v Ježíše Krista. Boží láska člověka neudržuje v hříchu – vede ho ven z něj. Nenamlouvá mu, že je všechno v pořádku, když není. Napomíná, usvědčuje, vychovává a vede ke Kristu a pokání.

Boží lásku proto nepřekrucujme a nepoužívejme ji jako výmluvu pro hřích. Nesnižujme Boha na laskavého toleranta, který všechno přehlíží. Bůh je láska, ale je také svatý, spravedlivý a soudící. Jeho láska zachraňuje, ale také napomíná. Přijímá člověka, ale zároveň ho volá k pokání a věrnosti Kristu.

„Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. [Amen.]“
ČSP, 2. Korintským 13,13