Jidáš Iškariotský byl jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. Jidáš byl pokrytec, zrádce a zloděj, který bral ze společné pokladny peníze a používal je pro vlastní potřebu.

„Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“
Překlad 21. století, Jan 12,1-8

Jidáš je symbol zrady, neboť zradil Pána Ježíše Krista. Jidáš byl během Poslední večeře identifikován jako zrádce. Jidáše přemohla touha po penězích. Jidáš Krista jednoduše prodal. Jidáš zradil Pána polibkem, což lze považovat za hraný projev lásky. Když Jidáš viděl, co zradou způsobil, pocítil výčitky, chtěl vrátit peníze velekněžím. Ti ho ale odmítli. Nechtěli zpět peníze. Jidáš peníze zahodil v chrámě. Potom se oběsil. Jidášova smrt je popisována téměř jednotně, rozkol je pouze v tom, zda „roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti“, nebo ne. Velký rozkol je však v těchto verších:

„Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole.“
Matouš 27. kap.

„(Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)“
Skutky 1. kap.

Ježíš předem věděl, že ho Jidáš ho zradí. Jidášova zrada tedy nebyla pro Ježíše žádným překvapením. Ježíš vždycky věděl, co je v každém člověku. Ježíš znal dokonale každého člověka (jeho minulost aj.), příčinu každé nemoci, příčinu démonického obsazení…

„Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.“
Překlad 21. století, Jan 2,25

„Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. (…) Večer, když byl za stolem s Dvanácti, uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“
„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“
„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.
Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“
Překlad 21. století, Matouš 26,14-16 a 20-29

„Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“
Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“
Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“
V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“
Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.“
Překlad 21. století, Matouš 26,45-56

„Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.
Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. „Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“
„Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“
On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.
Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:
„Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného, na kterou ho ocenili synové Izraele, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi uložil Hospodin.“
Překlad 21. století, Matouš 27,1-10

„V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl: „Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže, ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě.“
(Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)
„V knize Žalmů je psáno: ‚Jeho příbytek ať zůstane pustý a ať v něm nikdo nebydlí‘
a dále: ‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘
Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení.“
Navrhli dva – Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje. Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří.“ Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.“
Překlad 21. století, Skutky 1,15-26

Když Ježíš předem věděl, že ho Jidáš nakonec zradí, proč si ho vybral za svého učedníka? Ježíšova zrada se musela stát – aby se naplnila Písma. Další věc je, že zrada a následná vražda Ježíše, byl součástí Božího plánu spasení. Boží předurčení je na základě předzvědění (Bůh ví předem, co se stane, jak člověk bude jednat apod.). Boží předurčení a svobodná vůle člověka, lidská odpovědnost, jdou ruku v ruce.

„A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.“
Překlad 21. století, Skutky 4,27-28

„Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů. Ti zabili Pána Ježíše stejně jako proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a staví se proti všem lidem, když nám brání mluvit k pohanům o spáse. Tím stále jen dovršují míru svých hříchů, ale Boží konečný hněv už na ně dopadá.“
Překlad 21. století, 1. Tesalonickým 2,14-16

Další věc je, že Jidáš byl přítomen u Poslední večeře. Poslední večeře je odkaz na Večeři Páně.

„Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 11,23-29

Ježíš vyslal dvanáct učedníků vymítat démony, uzdravovat nemocné, probouzet mrtvé k životu… Jidáš byl jedním z nich. Nikde však v Písmu není psáno, že Jidáš něco takového dělal.

„Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. A toto jsou jména dvanácti apoštolů:
Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a výběrčí daní Matouš, Jakub Alfeův a Tadeáš, Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.
Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele. Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte.“
Překlad 21. století, Matouš 10,1-8

Jidáš byl Ježíšem nazván ďáblem (Jan 6,70). Písmo naznačuje, že Jidáš nebyl znovuzrozený. Jidáš patrně nevěřil, že Ježíš je Mesiáš, který měl přijít. Jidáš věřil v existenci Ježíše (vždyť ho znal osobně), ale nevěřil, že byl poslán od Boha. Pokud Jidáš nebyl znovuzrozený, neproběhlo u něj pravé pokání a proměna srdce. Víra začíná pokáním. Na rozdíl od Petra, který dokonce opakovaně zapřel Pána Ježíše, Jidáš nikdy v hlu­bokém zármutku neřekl: „Jsem jen hříšný člověk!“ (Lukáš 5,8). Když Jidáš řekl „Zhřešil jsem!“, litoval spíš sám sebe.

„Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: “To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?” Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: “To vás pohoršuje? Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.” Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. A říkal: “Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.”
Z toho důvodu mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: “I vy chcete odejít?” Šimon Petr mu odpověděl: “Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi [Kristus,] ten Svatý Boží.” Ježíš jim odpověděl: “Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.” To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z Dvanácti.
ČSP, Jan 6,60-71

Jidáš byl antikrist. Navenek byl Jidáš s Kristem, ale ve skutečnosti byl proti Kristu (antikrist). Antikrist je každý, kdo odmítá pravého Krista za Pána a Spasitele. Antikristové nejsou pouze nevěřící lidí, ale také falešní křesťané. Jidáš byl člověk bezzákonnosti/syn záhuby.

„Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo.“
ČSP, Jan 17,12

„Kdo není se mnou, je proti mně;“
Překlad 21. století, Matouš 12,30

O člověku bezzákonnosti/synu záhuby hovořil Pavel:

„Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne [jako Bůh] do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha.“
ČSP, 2. Tesalonickým 2,1-4

Pavel hovořil o tom, že člověk bezzákonnosti/syn záhuby odstartuje dobu Ježíšova návratu, prvního vzkříšení a uchvácení všech věrných do Nebe. Pavel zdůraznil, že Ježíšův návrat nemůže nastat, dokud nebude tento člověk veřejně zjeven. Na základě toho, někteří křesťané čekají v prvé řadě čekají na antikrista, ne na Krista. Pavel zjevně hovořil o člověku, který má přijít zevnitř církevního společenství (Jidáš chodil s Kristem), neboť s ním má přijít odpadnutí od pravé víry (pravého Kristova učení). Člověk bezzákonnosti/syn záhuby je myšlen člověk, který si říká „křesťan“, ale není jím. Je to trojský kůň a heretik, který hodlá rozvrátit církevní společenství. Člověk bezzákonnosti/syn záhuby byl zjeven už dávno! Pavel myslel heretiky, falešné proroky, falešné křesťanské učitele…

Doporučený článek k prostudování: Kdy přijde hlavní a konečný Antikrist?

Heretiky bylo možné spatřit už od počátku křesťanství. Jan o nich řekl:

„Děťátka, je poslední hodina, a podle toho, jak jste slýchali, že přichází antikrist, povstalo i nyní mnoho antikristů; odtud poznáváme, že je poslední hodina.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Jan 2,18

Jan hovořil o lidech, kteří původně patřili do církevního společenství spolu s Janem, ale oddělili se a patrně vytvořili vlastní společenství založené na svém falešném učení.

„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21. století, 1. Jan 4,1

„Psal jsem o tom vaší církvi, ale Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, nás neuznává. Proto až přijdu, připomenu, co dělá, když o nás šíří ty zlé nesmysly. A jako by toho nebylo dost, nejenže sám bratry nepřijímá, ale druhým to zakazuje a vyhání je z církve.“
Překlad 21. století, 3. Jan 1,9-10

Závěr
Jidáš byl zlý člověk. Byl to antikrist, pokrytec, podvodník, zloděj. Rozhodně je potřeba odmítnout učení, že to byl sám Ježíš, kdo způsobil zradu. Také je potřeba odmítnout tzv. Jidášovo evangelium. Jidášovo evangelium je jedním z gnostických evangelií. Jde o velmi nebezpečné učení démonů!

Jidáš byl člověk hříšný. Pěstoval si hřích. Díky tomu na něj satan mohl. Jidáš miloval peníze. Tak dlouho se poddával chamtivosti (hříchu), až ho satan ovládl. Jidáš byl posednut satanem během Poslední večeře.

„Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce. Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu. Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.“
ČSP, Lukáš 22,1-3

„Umrtvěte proto své pozemské sklony – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství),“
Překlad 21. století, Koloským 3,5

Jidáš měl mnoho příležitostí dělat pokání a své rozhodnutí změnit. Stejně tak je to s námi. Jestliže žijeme ve vědomém, pěstovaném hříchu, nemáme se dobře (fyzicky, duchovně, někdy i duševně), protože satan na nás může. Díky pěstovanému hříchu, může nastat démonické obsazení!

Doporučený článek k prostudování: Může mít křesťan démona? Ano!

„Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
Překlad 21. století, 1. Jan 1,9

„Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.“
Překlad 21. století, Židům 10,26-27

Mysleme na to, že satan nás chce dnes a denně nachytat!

„Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“
Překlad 21. století, 1. Petr 5,8

„Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.“
Překlad 21. století, 2. Korintským 2,11

Příběh Jidáše je varováním pro každého, kdo by chtěl zradit Pána Ježíše. Kdo miluje peníze, kdo praktikuje pokrytectví, kdo lže, kdo nějakým způsobem zrazuje Pána Ježíše (např. falešným křesťanským učením), neskončí dobře.

Dneska už není zas tak důležité, co Jidáš vykonal. Dneska je podstatné to, co pro nás vykonal Pán Ježíš. Ježíš zemřel za každého z nás! Sláva Pánu Ježíši! Amen.

Doporučené kázání: Může se člověk svobodně rozhodnout pro Krista?

„Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 2,5-6

„Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.“
Kralická, 1. Jan 2,1-2

„Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.“
Kralická, Židům 2,9