Ďábel se od počátku snaží, aby lidé nepoznali pravé evangelium Ježíše Krista. Pokud se mu nepodaří člověka od Boha zcela odvést, usiluje o to, aby přijal jiné evangelium, falešné učení a tím uctíval falešnou představu Boha místo pravého Boha. Právě proto je falešné učení jednou z nejúčinnějších a nejnebezpečnějších satanových zbraní.
Doporučený článek k prostudování: Pozor na kapku jedu v pravdě: Proč je 95 % pravdy a 5 % lži nejnebezpečnější forma lži?
V tomto kázání se zaměříme na dvě skupiny lidí, kteří používají Ježíšovo jméno, ale přesto nejsou v Kristu. První skupinu tvoří lidé, kteří nikdy neprožili skutečné obrácení, přesto se považují za křesťany. Druhou skupinou jsou ti, kteří pravého Krista skutečně poznali, ale později pod vlivem falešného učení od pravdy odpadli a dobrovolně přijali jiné evangelium a jiného krista. Obě skupiny spojuje to, že používají Ježíšovo jméno, ale nenásledují Ježíše Krista tak, jak ho zjevuje Bible.
1. Neobrácení lidé
Sám Pán Ježíš upozorňuje, že mnoho lidí, kteří si říkají „křesťané“, veří ve falešného ježíše. V jeho jménu mohou vykonávat různé náboženské úkony a domnívají se, že slouží pravému Bohu. Ve skutečnosti však následují jiného krista, než jakého zjevuje Bible.
„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ ²³A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy zločinci!“
Překlad 21. století, Matouš 7,21-23
Tento text jasně ukazuje, že ke spasení nestačí používat Ježíšovo jméno, hlásit se ke křesťanství ani vykonávat náboženské činnosti. Mnozí budou až do posledního dne pevně přesvědčeni, že sloužili pravému Bohu, přesto je Kristus odmítne, protože ho ve skutečnosti nikdy nepoznali a nepatřili Mu.
„Mnozí“ – velký zástup lidí, kteří se považují za křesťany, Kristu ve skutečnosti nepatří. Ježíš výslovně říká, že mnoho těch, kdo se k němu hlásí, používají jeho jméno a považují se za jeho služebníky, bude nakonec zavrženo. Je to jeden z nejvážnějších výroků celé Bible. Podle samotného Krista bude těch, kdo skutečně naleznou věčný život, jen málo.
To však neznamená, že každý člověk, který dnes podle našeho poznání spadá do této skupiny, je již definitivně odsouzen. Dokud člověk žije, Bůh mu dává příležitost činit pokání, odvrátit se od falešného ježíše a vírou přijmout pravého Ježíše. O každém člověku nakonec rozhodne jedině Bůh, který zná lidské srdce a bude spravedlivě soudit každého podle pravdy.
2. Odpadlíci – od Krista k falešnému evangeliu
Jakmile člověk uvěří v pravého Boha a skutečně se obrátí ke Kristu, ďábel se ze všech sil snaží jeho víru zničit.
„Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě.“
Překlad 21. století, 1. Petr 5,8-9„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala.“
Překlad 21. století, Lukáš 22,31-32
Nejčastěji k tomu používá falešné učitele, falešné proroky a falešné církve, které překrucují Boží slovo, hlásají jiné evangelium a představují jiného boha, než jakého zjevuje Bible. Člověk pak může být upřímně přesvědčen, že slouží Bohu, ve skutečnosti však následuje lidské nauky, zhoubné bludy a falešné evangelium.
Bible jasně varuje, že za falešným učením, které se tváří jako křesťanské, stojí démonické působení:
„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí.“
ČSP, 1. Timoteus 4,1-2
Kdo přijímá falešné evangelium a falešný obraz boha vytvořený lidskými naukami, nestojí na Boží pravdě, ale stává se obětí satanova podvodu. To však nikoho neomlouvá. Bůh dal svému lidu Ducha Svatého (dále jen Duch), aby rozpoznával pravdu od lži, a dal mu také své Slovo jako měřítko každého učení. Každý křesťan proto nese odpovědnost zkoumat vše podle Bible a odmítnout každé učení, které odporuje evangeliu Ježíše Krista. Kdo slepě následuje falešné učitele, aniž by pečlivě zkoumal Bibli, nebude se moci před Bohem vymlouvat na svou nevědomost nebo na autoritu lidí.
Bible před tímto nebezpečím důrazně varuje:
„V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu. Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení. Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.“
Překlad 21. století, 2. Petr 2,1-3
Stejně jako v předchozím případě platí, že to neznamená, že každý člověk, který dnes podle našeho poznání spadá do této skupiny, je již definitivně odsouzen. Dokud člověk žije, Bůh mu dává příležitost činit pokání, opustit falešné učení, odvrátit se od falešného ježíše a vírou se vrátit k pravému Ježíši. O každém člověku nakonec rozhodne jedině Bůh, který zná lidské srdce a bude spravedlivě soudit každého podle pravdy.
Konkrétní příklady falešných nauk, které nevedou ke spáse
Bible opakovaně varuje, že víra ve falešného boha nevede ke spáse. Kdo vytrvá v jiném evangeliu a nebude činit pokání, zůstane pod Božím soudem a ve finále skončí v ohnivém jezeře. Následující příklady ukazují učení, která vytvářejí jiného boha, než jakého zjevuje Bible.
„Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.“
Překlad 21. století, 2. Jan 1,9-11
/Tento text je vážným varováním, že kdo opustí pravé učení Ježíše Krista, nemá pravého Boha, ale následuje satanův podvod a náhražku pravdy. Bible/Bůh proto přikazuje nekompromisně odmítnout každé učení, které překrucuje Krista, a nepodílet se na šíření bludu ani nepodávat pomocnou ruku těm, kteří svádějí lidi od pravdy Božího slova./
1. Hnutí Víry. Hnutí Víry učí, že člověk může svou osobní vírou, pozitivním vyznáváním a slovy manipulovat Bohem a přimět Ho, aby plnil Jeho přání. Bůh se tak stává prostředkem k naplnění lidských tužeb, nikoli svrchovaným Pánem.
Kristus je často představován spíše jako vzor úspěšného křesťana nebo člověk, který ukázal, čeho může dosáhnout každý věřící, než jako věčný Bůh, druhá osoba Trojice, hodná uctívání.
Také Duch bývá redukován na neosobní sílu, energii nebo duchovní moc, kterou lze používat, místo aby byl uznáván jako Boží osoba, která jedná podle své vlastní vůle.
Takové učení vytváří jiného (omezeného) boha, než jakého zjevuje Bible. Není to svrchovaný, svatý a všemohoucí Bůh, kterému se člověk podřizuje, ale bůh vytvořený podle lidských představ, kterého lze údajně ovládat vírou, slovy nebo duchovními technikami.
Doporučené články k prostudování: Kenneth Hagin a křesťanská magie: Když se z víry stává okultismus, Co Skutky apoštolů učí o uzdravení? Víra neovládá Boha!
2. Víra v omezeného boha. Někteří lidé věří v boha, který je nějakým způsobem omezený, například tvrdí, že satana a další démony svou přítomností neprostupuje. Taková představa však odporuje celé Bibli. Kdyby existovalo jediné místo nebo jediná bytost mimo Boží přítomnost, vládu a udržující moc, Bůh by přestal být všudypřítomným a všemohoucím Bohem.
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!“
Překlad 21. století, Žalm 139,7-8„jeden Bůh a Otec všech, jenž je nade všemi a skrze všechny a ve všech nás.“
Pavlíkův studijní překlad, Efeským 4,6
Bible učí, že Bůh je všudypřítomný, všeprostupující a svrchovaný Stvořitel, který udržuje celé stvoření v existenci. Proto neexistuje žádné místo ani žádná bytost, která by byla mimo jeho vládu a udržující moc – ani satan a démoni. Boží všudypřítomnost nelze oddělit od jeho všeprostupnosti. Kdyby Bůh některou část stvoření svou mocí neprostupoval a neudržoval, přestala by okamžitě existovat (zanikla by v nicotě). Víra v boha, který má „zakázaná území“ nebo místa, kam nemůže vstoupit, není vírou v biblického Boha, ale v omezené a falešné božstvo.
Doporučený článek k prostudování: Vybrat Boží svrchovanost, všudypřítomnost a všeprostupnost
3. Popírání jednoty Boha Staré a Nové smlouvy. Velmi často se popírá (přímo nebo nepřímo), že Bůh Nové smlouvy je totožný s Bohem Staré smlouvy.
Jedním z nejrozšířenějších falešných učení je tvrzení, že starosmluvní Bůh je přísný, soudící a krutý, zatímco Ježíš je pouze láska, milost a odpuštění. Nic takového však Bible neučí. Jde o umělé a drzé rozdělení Boha, které odporuje celé Bibli.
Bible jasně učí, že Ježíš Kristus je tentýž Bůh, který jednal již ve Staré smlouvě. Kristus je věčný Boží Syn, skrze něhož bylo všechno stvořeno (Jan 1,1–3; Koloským 1,16–17). O Bohu je řečeno: „Já Hospodin jsem se nezměnil.“ (Malachiáš 3,6) a o Kristu: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Židům 13,8).
Nová smlouva výslovně ukazuje, že Kristus jednal již ve Staré smlouvě. Apoštol Pavel píše, že Izrael na poušti „pil z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus.“ (1. Korintským 10,4). Ve stejné kapitole připomíná Boží soud nad neposlušností Izraele jako varování pro křesťany (1. Korintským 10,5–11).
Stejný Kristus je Bohem, který vykonal soud nad Sodomou a Gomorou (Genesis 19), a stejný Bůh vydal Izraeli příkaz vykonat soud nad některými kenaanskými národy, včetně jejich úplného vyhlazení (včetně žen a dětí) jako aktu Božího soudu (Deuteronomium 7,1–2; 20,16–18; Jozue 6,21). Není to jiný Bůh než ten, který se zjevil v Nové smlouvě.
Bůh se nezměnil. Nezměnil se jeho svatý, spravedlivý ani neměnný charakter. Změnil se způsob Jeho jednání v jednotlivých etapách dějin, nikoli jeho podstata. Ježíš Kristus není „mírnější verzí“ starosmluvního Boha. Je to tentýž svatý a spravedlivý Bůh, který zjevuje jak svou lásku a milost, tak svůj spravedlivý soud nad hříchem.
Popírání jednoty Boha Staré a Nové smlouvy – takové učení vytváří jiného boha, než jakého zjevuje Bible. Není to Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba ani Otec našeho Pána Ježíše Krista, ale falešný bůh vytvořený podle lidských představ.
A skrze tohoto falešného boha není možná spása!
4. Bůh, který nikdy nesoudí. Dalším velmi rozšířeným falešným učením dnešní doby je představa, že Bůh je pouze láska, a proto nikdy nikoho nesoudí, nepotrestá ani nepošle do ohnivého jezera. Takový bůh prý všem bezpodmínečně odpouští bez pokání, nic nevyžaduje a nakonec automaticky přijme každého člověka.
Bible však učí něco jiného. Bůh je sice láska, ale zároveň také svatý a spravedlivý soudce. Všimněte si, že sám Ježíš mluvil o Božím soudu a ohnivém jezeře v evangeliích velmi otevřeně – často dokonce více než kdokoli jiný v celé Bibli.
„Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
Překlad 21. století, Matouš 13,41–42„Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte.“
ČSP, Lukáš 12,5
Kdo věří v boha, který nikdy nesoudí, nevěří Bohu Bible, ale bohu vytvořenému podle lidských představ. Takový falešný bůh ve skutečnosti neodsuzuje hřích, nevyžaduje žádnou svatost a nevolá člověka k pokání.
Bible však varuje, že Bůh je láska, ale zároveň je spravedlivý soudce. Nabízí odpuštění každému, kdo činí pokání a věří v Krista, ale zároveň spravedlivě odsoudí každého, kdo Jeho milost odmítne.
Bůh bez spravedlnosti a soudu je falešný bůh, kterého Bible nezná!
„Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
Překlad 21. století, Jan 3,36
5. Cessationismus (z latinského cessare = přestat, ustat). Cessationismus (tzv. zastavovači) učí, že nadpřirozené dary Ducha, jako jsou proroctví, jazyky nebo působení zázraků, skončily se smrtí apoštolů nebo uzavřením biblického kánonu.
Bible však nikde neučí, že by Duch přestal rozdávat své dary nebo že by svou nadpřirozenou moc omezil pouze na první století. Naopak Duch jedná svrchovaně a „rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce“ (1. Korintským 12,11).
Pokud někdo tvrdí, že Bůh již dnes neuděluje některé duchovními dary, přestože to Bible nikde neříká, vytváří mimobiblického boha. Takové pojetí představuje jiného (nesvrchovaného a omezeného) boha.
Biblický Bůh není méně mocný než v době apoštolů. Je stále svrchovaný, živý a působí podle své vůle i dnes.
6. Římský katolicismus. Římsko-katolická církev vyznává víru v Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha. To je v pořádku. Jenže současně některé její nauky zastírají jedinečnost Kristova díla a vedou k jinému pohledu na Boha, než jaký představuje Bible. A tím se vzdávají pravého Boha.
Bible učí, že Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi (1. Timoteovi 2,5). Přesto římská církev přisuzuje významnou roli přímluvám Marie a „svatých“. Tak vzniká obraz Boha, ke kterému člověk nepřichází přímo skrze Krista, ale prostřednictvím dalších prostředníků, náboženských úkonů nebo církevních institucí. To je v rozporu s biblickým učením, že každý křesťan má skrze Krista přímý přístup k Bohu.
„Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.“
Překlad 21. století, Židům 4,14
Bible před takovým odchýlením od pravého učení důrazně varuje:
„Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.“
Překlad 21. století, 2. Jan 1,8–11
Tam, kde lidské tradice nahrazují nebo zastírají Kristovo učení, člověk přestává mít Boha tak, jak se zjevil v Písmu. Místo něj následuje falešný bůh vytvořený lidskou tradicí. Bible proto nevyzývá pouze k víře v Boha, ale k setrvání v čistém Kristově učení, protože jedině ten, kdo v něm zůstává, má život věčný.
Existuje mnoho dalších učení, která vedou člověka k víře ve falešného boha – k obrazu Boha vytvořenému lidskými představami, tradicemi nebo bludnými naukami, nikoli k Bohu zjevenému v Bibli.
Závěr
Největším nebezpečím pro člověka není jen otevřené odmítnutí Boha. Ještě zákeřnější je falešná víra, která se vydává za pravé křesťanství. Satan se nesnaží pouze přesvědčit lidi, aby Boha zavrhli. Často používá mnohem rafinovanější způsob: nabízí jim jiného boha, jiné evangelium a jinou cestu spasení – takovou, která vypadá pravě, ale ve skutečnosti vede do ohnivého jezera.
Proto Bible tak důrazně varuje před falešnými proroky a falešnými učiteli, kteří šíří učení inspirované démony. Písmo totiž říká, že falešná učení jsou učením démonů. Největší klam není ten, který vypadá jako lež, ale ten, který se oblékne do náboženského jazyka, používá jméno Ježíše, cituje části Bible apod.
Člověk může být přesvědčen, že slouží Bohu, může vykonávat náboženské činnosti, prožívat duchovní zkušenosti nebo dokonce činit mocné náboženské věci, a přesto nemusí znát skutečného Krista. Ježíš sám varoval, že mnozí v poslední den uslyší strašlivá slova: „Nikdy jsem vás neznal.“ (Matouš 7,23).
Pravý Bůh není výtvorem lidské představivosti. Není to Bůh vytvořený podle našich představ, přizpůsobený našim přáním ani zmenšený tak, aby nám vyhovoval. Nelze Ho omezit, zdegradovat ani přetvořit podle lidských představ o tom, jaký by Bůh „měl být“.
Pravý Bůh je svatý, spravedlivý a všemohoucí. Je Bohem lásky, ale zároveň dokonale spravedlivým Soudcem. Jeho láska není slabost, která přehlíží hřích, ani omluva pro vzpouru proti Němu. Bůh hřích nazývá hříchem a vzpouru vzpourou, a žádný člověk se před Jeho soudem neschová. Jeho milost není popřením spravedlnosti a Jeho trpělivost neznamená, že bude hřích tolerovat navždy.
Amen.