Modlitba je duchovní komunikace člověka s Bohem. Člověk v ní Bohu vyjadřuje své myšlenky, pocity, potřeby, vděčnost, chválu, prosby atd. Modlitba může být tichá v srdci, vyslovená slovy, zpívaná i psaná.
Bible mluví o modlitbě víry:
„Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne,“
Překlad 21. století, Jakub 5,14-15
Modlitba víry není žádná magická formule. Není to duchovní technika, pomocí které křesťan Boha přinutí, aby udělal přesně to, co si člověk přeje. Pravý křesťan ví, že Bůh není podřízen lidským představám ani lidským slovům. Falešný křesťan hledá způsob, jak Bohem manipulovat.
„Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: „Co to děláš?“
ČEP, Daniel 4,32
Modlitba víry znamená důvěřovat Bohu, Jeho slovu, Jeho moci a Jeho vůli. Křesťan může věřit, že Bůh může uzdravit, zachránit, změnit situaci nebo zasáhnout tam, kde člověk už žádnou možnost nevidí. Modlitba víry rozhodně neznamená, že Bůh něco musí udělat. Věříme Bohu, že může. Neříkáme Bohu, že musí.
Víra není a nesmí být rozkaz Bohu. Víra neznamená, že člověk uvěří v určitý výsledek a tím Boha zaváže k tomu, aby jej uskutečnil. Bůh nemusí nic. Bůh není služebníkem lidských přání, není podřízen lidské víře a člověk nemá žádné právo Bohu přikazovat, co má udělat.
Ježíš učil své učedníky modlit se:
„Vy se tedy modlete takto: Náš Otče, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno, přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, i na zemi;“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 6,9-11
To je pravý postoj víry. Člověk prosí, důvěřuje a očekává Boží jednání, ale zároveň se podřizuje Boží vůli. Skutečná víra tedy neznamená pouze věřit ve výsledek, který si člověk přeje. Znamená důvěřovat Bohu i tehdy, když nevíme, jak odpoví a zda odpoví způsobem, který jsme si představovali.
Bible zároveň říká:
„Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.“
Překlad 21. století, Jakub 1,6-8
Prosit ve víře znamená přicházet k Bohu s důvěrou, nikoli s pochybovačností, pokrytectvím nebo pouhou náboženskou formalitou. Člověk může vyslovit stovky modliteb a mnoho vznešených slov, ale pokud Bohu skutečně nedůvěřuje, samotná slova z něj člověka víry neudělají.
Víra není moc člověka nad Bohem. Víra je důvěra člověka v Boha – důvěra, že Bůh slyší, že je mocný a že může jednat. Modlitba je duchovní komunikace člověka s Bohem a víra je právě tato důvěra v Boha. Modlitba víry je tedy modlitba, která vychází z této důvěry v Boha.
Kdo z víry udělá nástroj, kterým chce Boha přinutit k určitému výsledku, neprojevuje větší víru. Naopak převrací samotný smysl víry.
Modlitba víry a Hnuti Víry
Hnutí Víry zásadně překrucuje biblickou víru. Z víry se dělá nástroj, kterým má člověk dosáhnout požadovaného výsledku. Místo důvěry v Boha nastupuje přesvědčení, že člověk musí správně věřit, správně mluvit a správně vyznávat, aby tím „uvolnil Boží moc“ a přiměl Boha jednat. To ale není biblická víra. To je falešná víra a dokonce víra v omezeného boha. Obrovský problém je, že skrze falešného boha nikdo nemůže být spasený!
Modlitba víry není pozitivní myšlení. Není to pozitivní vyznávání. Není to opakování určitých slov, jako například „jsem uzdravený, jsem uzdravený…“, kterými si člověk údajně zajistí uzdravení.
Typickým příkladem takového přístupu jsou výroky:
„Ve jménu Ježíše Krista vyznávám, že jsem plně uzdravený a přijímám své uzdravení nyní.
Jeho život proudí mým tělem, Jeho moc obnovuje každou buňku, každý orgán, každou funkci mého těla – jsem plně uzdravený.
Jsem zdravý, silný, obnovený a naplněný životem.
Ve jménu Ježíše Krista.“
Jeden falešný učitel (R. Bonnke) to vyjádřil ještě otevřeněji:
„Bůh vždy jedná podle míry, kterou my nastavíme. Naše míra toho díla, je jeho míra.“
„Budete mít nadpřirozeného Boha ve svých rukách“
„Pokud selže pojistka víry, tak se dynamika našeho Pána náhle vyčerpá.“
Full Flame – osmidílná „křesťanská“ filmová série
Tady už nejde o špatně zvolená slova. Jde o duchovní mechanismus založený na magickém myšlení, podle kterého má člověk prostřednictvím své víry, svých slov a správného duchovního postoje vytvořit požadovanou realitu. Bůh se v takovém systému stává bohem omezeným. Člověk není tím, kdo Bohu důvěřuje, ale tím, kdo Mu přikazuje.
Bible neučí, že člověk nastavuje Bohu míru Jeho jednání a podle této míry Bůh musí jednat. Neučí, že člověk může dostat Boha „do svých rukou“ a prostřednictvím víry řídit Jeho jednání. A už vůbec neučí, že správně vyslovená slova mají moc vytvořit požadovanou realitu.
Pravá víra není magické myšlení převlečené za křesťanství. Pozor na lidi, kteří praktikují magické a okultní principy, ale přitom se označují za „křesťany“! Samotné používání křesťanských slov, odvolávání se na Ježíše nebo mluvení o víře ještě neznamená, že jde o biblické učení.
Pravá víra není schopnost vytvořit realitu vlastním slovem. Pravá víra není duchovní technika ani tajný mechanismus, kterým lze dosáhnout požadovaného výsledku. Víra není zákon, kterým člověk ovládá okolnosti. A už vůbec není způsob, jak donutit Boha, aby udělal to, co člověk požaduje.
Učení Hnutí Víry je mimořádně rouhavé a démonické, protože z člověka činí pána a vládce Božího jednání a z Boha činí prostředek podřízený lidské vůli. Bůh však není závislý na člověku, není ovládán lidskou vírou a člověk nemá ve svých rukou Boží moc. Opak tvrdit znamená převrátit samotný základ vztahu mezi Stvořitelem a Jeho stvořením.
Biblická víra se nesnaží ovládat Boha. Biblická víra Bohu bez podmínek důvěřuje.
Modlitba za uzdravení je biblická a Bohu milá
Bible skutečně učí, že se máme modlit za nemocné. Jakub píše (verše z úvodu):
„Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne,“
Překlad 21. století, Jakub 5,14-15
Křesťan může prosit o uzdravení, věřit v Boží moc a zároveň pokorně ponechat výsledek Bohu. To není nedostatek víry. To je důvěra Bohu.
Bůh není závislý na tom, zda člověk dostatečně silně něco vyslovil, kolikrát to zopakoval nebo zda se mu podařilo odstranit všechny pochybnosti. Modlitba víry není záruka splnění každého přání. Bible nikde neučí, že křesťan dostane všechno, co si v modlitbě řekne: hodně peněz, luxusní auto, letadlo, ponorku nebo cokoli dalšího, po čem zatouží. Kdo si myslí, že správně vysloveným přáním může prostřednictvím víry získat cokoli, co chce, je nejen rouhač, ale také mimořádně naivní.
„Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás.“
Překlad 21. století, 1. Jan 5,14
Rozhodující jsou slova „podle jeho vůle“. To je zásadní rozdíl mezi biblickou modlitbou a učením, které staví člověka a jeho požadavky do středu všeho. Biblická modlitba se podřizuje Bohu. Ne Bůh člověku.
Když Bůh neodpoví podle našich představ
Právě zde se ukáže, zda člověk skutečně důvěřuje Bohu. Je snadné říkat: „Věřím Bohu,“ když všechno dopadne podle našich představ. Mnohem těžší je důvěřovat Bohu tehdy, když Bůh naše požadavky nevyslyší.
Pavel se třikrát modlil, aby od něj odstoupil „osten v těle“. A přesto mu Bůh jeho žádost nesplnil. Ne proto, že by Pavel neměl dostatečnou víru, špatně vyznával uzdravení nebo použil nesprávnou „modlitební formuli“. Bůh prostě rozhodl jinak.
„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.“
Kralická, 2. Korintským 12,7-9
Tohle je zásadní problém pro každé učení, které tvrdí, že správně věřící člověk musí dostat to, za co se modlí (uzdravení, obrovskou částku peněz…), a pokud nedostane, je chyba v něm. Pavel měl víru a třikrát prosil Pána. Přesto odpověď zněla: „Dosti máš na mé milosti.“
Pavel nezačal Boha manipulovat. Neopakoval stále dokola nějaké pozitivní vyznání. Neprohlašoval: „Ve jménu Ježíše přijímám, že osten je pryč.“ Nesnažil se svou vírou přinutit Boha, aby udělal to, co chtěl on.
A právě tady se ukazuje rozdíl mezi modlitbou víry a lidskou snahou ovládnout Boha vlastní silou. Pravá víra neznamená, že Bohu přikážeme výsledek. Pravá víra znamená důvěřovat Bohu i tehdy, když jeho odpověď není podle našich představ.
Proto je naprosto scestné a nebiblické tvrdit, že když není někdo uzdraven je to jeho chyba, protože má málo víry. Pavel byl nepochybně mužem víry, a přesto jeho prosba nebyla splněna.
Je potřeba si uvědomit a vírou přijmout, že Bůh není automat na lidská přání – že člověk něco mechanicky vykoná a Bůh mu to automaticky dá. Modlitba není mechanismus, kterým člověk prostřednictvím správných slov, dostatečně silného přesvědčení nebo vyznávání donutí Boha jednat. Nedonutí, protože pravý Bůh je suverén.
Závěr
Lidská víra není magická síla, kterou lze Boha vydírat, ovládat nebo donutit jednat. Modlitba víry není manipulace s Bohem. Není to duchovní technika, správná formule ani způsob, jak Boha přinutit, aby udělal to, co chce člověk.
Pravá modlitba víry je přiblížení člověka k Bohu v důvěře, pokoře a podřízenosti Jeho vůli. Člověk důvěřuje Bohu, že může jednat, ale zároveň uznává, že Bůh není podřízen člověku a že poslední slovo má vždy Bůh.
Prosme směle. Prosme vytrvale. Prosme za nemocné. Prosme za své potřeby. Prosme za druhé lidi. Prosme za politiky. Modleme se a předkládejme Bohu své prosby otevřeně a bez strachu.
Ale nedělejme z víry nástroj k ovládání Boha. Člověk není Boží velitel a modlitba není příkaz, který musí Bůh splnit. Pravá víra neznamená: „Bůh musí udělat to, co vyznávám.“ Pravá víra znamená: „Důvěřuji Bohu, i když odpoví jinak, než jsem chtěl.“
Pavel prosil třikrát, Bůh jeho žádosti nevyhověl tak, jak si Pavel přál. Pavel přesto neztratil víru. Právě naopak. Přijal Boží odpověď: „Dosti máš na mé milosti.“
Víra tedy neovládá Boha. Víra se podřizuje Bohu. A právě zde je rozdíl mezi skutečnou modlitbou víry a lidskou snahou udělat z víry duchovní nástroj vlastní moci.
Amen.