Kdo je duchovně podvýživený křesťan
Podvyživený křesťan je obrazné označení pro znovuzrozeného člověka, který je slabý ve víře, duchovně neroste, nedostatečně se živí Božím slovem, zanedbává modlitbu a místo hledání Boží vůle prosazuje svou vlastní. Nenechává se vést Duchem, ale tělem. Jeho duchovní život postupně chřadne. Takový člověk duchovně hladoví, a pokud radikálně nezmění svůj způsob života, začne duchovně umírat. Duchovní úpadek ho postupně stahuje zpět ke starému způsobu života a nakonec může vyústit až v úplné odvrácení od Ježíše Krista a jeho opuštění.
„Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.“
Překlad 21. století, Římanům 8,13-14
Duchodně podvýživený křesťan – nejde o tělesnou podvýživu, ale o duchovní podvýživu. Člověk může být pokřtěný, chodit na shromáždění, zpívat chvály a označovat se za křesťana, ale to samo o sobě neznamená, že skutečně žije s Bohem nebo že je spasený. Křesťanský život neznamená jednou týdně přijít na shromáždění, zpívat chvály a modlit se. Víra není doplněk života. Víra není něco, co člověk odloží při odchodu ze shromáždění. Křesťan nemůže být jedním člověkem v církvi a jiným člověkem doma nebo v zaměstnání. Kristus není Pánem pouze jeden den v týdnu. Je Pánem celého života – doma, v rodině, v práci, mezi lidmi i tehdy, když se nikdo nedívá.
Duchovně podvýživený křesťan může stát za kazatelnou
Duchovně podvyživený může být i vedoucí, kazatel, pastor nebo autor mnoha duchovních knih. Funkce, titul, dlouhá léta služby ani schopnost dobře mluvit z člověka automaticky nedělají duchovně zralého křesťana.
Člověk může učit druhé a přitom sám duchovně hladovět. Může znát Bibli, vést druhé, psát kázání nebo knihy a být uznávanou autoritou, ale přitom zanedbávat vlastní vztah s Bohem a sám nežít podle Božího slova. Takový člověk může druhým kázat o víře, ale jeho vlastní život může říkat něco úplně jiného. Například jeho služba může být zaměřena na peníze a osobní prospěch – může kázat evangelium prosperity, požadovat „desátky“ a mluvit o Božím požehnání. To není duchovní zralost, ale pokrytectví a falešné učení.
„Jestliže někdo učí jinak a nedrží se zdravých slov, těch, které jsou našeho Pána Ježíše Krista, a učení, které je v souladu se zbožností, je zaslepený, ničemu nerozumí, ale má chorobný zájem o sporné otázky a slovní potyčky. Z toho vzniká závist, svár, urážky, zlá podezření, ustavičné třenice mezi lidmi, kteří mají porušenou mysl a jsou zbaveni pravdy a kteří se domnívají, že zbožnost je pramenem zisku. [Takovým se vyhni.]“
ČSP, 1. Timoteus 6,3-5
Podvýživený křesťan bývá snadno ovlivnitelný
Podvýživený křesťan bývá snadno ovlivnitelný lidskými názory a falešným učením, kterému může uvěřit a následně ho sám šířit dál. Místo pevného základu v Božím slově se začne opírat o vlastní emoce, lidskou logiku a názory druhých lidí. Snadno pak přijímá různé lidské výklady, knihy, učení a duchovní směry.
Místo toho, aby svou víru stavěl na Božím slově, začne ji stavět na lidských názorech – vlastních, cizích nebo názorech autorit, kterým důvěřuje. Právě v tom spočívá velké nebezpečí. Kdo si Písmo přizpůsobuje vlastním představám a potřebám, duchovně neroste a může snadno podlehnout myšlenkám, které sice znějí přesvědčivě, ale ve skutečnosti jsou falešné.
Duchovní podvýživa vede k zaslepenosti
Duchovně podvyživených křesťanů se velmi týká tento Ježíšův výrok:
„Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
Překlad 21. století, Matouš 13,12
Kdo upřímně usiluje o poznání pravdy a nechává se vést Duchem, tomu se otevírá stále hlubší porozumění Božímu slovu. Jeho duchovní život poroste a ponese ovoce. Kdo však Písmo zanedbává, spokojí se s povrchností a bezhlavě hltá nejrůznější internetové výklady, knihy či videa, aniž by je zkoumal ve světle Bible, vystavuje se velkému riziku. Snadno tak přjme lidské názory, falešná učení a překroucené výklady, aniž by tušil, že byl oklamán. Člověk, který odmítá pravdu a odmítá své názory poměřovat Božím slovem, může postupně ztratit i to málo, čemu dosud rozuměl. Nakonec může oslepnout natolik, že začne blud považovat za pravdu a pravdu za blud.
Křesťan nesmí zůstat duchovním kojencem
Nestačí o Kristu mluvit. Nestačí se za křesťana označovat. Nestačí chodit do církve. Člověk musí denně žít s Bohem a neustále růst v poznání Krista. Kdo dlouhodobě odmítá duchovní pokrm, nemůže očekávat duchovní sílu, nýbrž duchovní úpadek.
„jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse“
Překlad 21. století, 1. Petrův 2,2
Podobně mluví apoštol Pavel o křesťanech, kteří zůstávají duchovně nezralí:
„Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobra a zla.“
Překlad 21. století, Židům 5,12–14
Křesťan nesmí zůstat duchovním kojencem. Když člověk uvěří v Krista a následuje ho, nemá první týdny a měsíce stát na místě, už vůbec ne celý život. Někdo je křesťanem 10 let a je tím stejným kojencem jako byl na začátku. To je děsivé. Normální člověk v 10 letech nenosí plenky a necucá mléko od matky. Křesťané, kteří jsou pořád kojenci, zatěžují Církev.
Kdo není aktivním křesťanem a zůstává pouhým posluchačem Božího slova, duchovně neporoste. Kdo nečte Bibli nebo si vybírá pouze své oblíbené pasáže, kdo se nemodlí a neplní příkazy Pána Ježíše Krista, například kázat evangelium, podstoupit vodní křest a odmítat obavy a strach, duchovně neporoste. Kdo nepovažuje své sourozence v Kristu za svou duchovní rodinu, duchovně neporoste. Kdo nepoužívá duchovní dary k budování a posilování ostatních křesťanů, duchovně neporoste. Kdo neslouží ostatním v církvi, duchovně neporoste.
„Každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti. Když někdo mluví, ať jsou to Boží slova; když někdo slouží, ať je to v síle, kterou dává Bůh, aby byl Bůh vždy oslavován skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva i moc na věky věků! Amen.“
Překlad 21. století, 1. Petr 4,10-11„Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
Překlad 21. století, Jakub 1,22-25
Od duchovní podvýživy k odpadnutí
Duchovní podvýživu a duchovní kojenecký stav nelze přehlížet ani podceňovat. Kdo se nachází v tomto stavu, vystavuje se skutečnému nebezpečí duchovního úpadku a odpadnutí.
Duchovní úpadek většinou nepřichází náhle. Začíná nenápadně: člověk velmi pozvolna přestává číst Boží slovo, modlitba se stává vynucenou povinností, poslušnost Bohu ustupuje a světské starosti a vlastní touhy dostávají přednost. Nejprve si zvyká žít část dne bez Boha, později hledá Boží vůli jen občas a jeho srdce se stále více vzdaluje Kristu.
„Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.“
Překlad 21. století, 1. Jan 2,15-17
Ježíš odpadnutí od víry ukázal v podobenství o rozsévači:
„Tehdy jim řekl: ‚Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? Rozsévač rozsévá Slovo. Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
Překlad 21. století, Marek 4,13–20
Nenechte se uchlácholit tím, že jste křesťanem rok, deset let nebo třicet let. Samotný čas člověka duchovně zralým neudělá. Někdo může být v církvi desítky let, a přesto zůstat duchovním kojencem, protože dlouhodobě zanedbával a odmítal duchovní pokrm.
Roky strávené v církvi ani postavení v ní nejsou důkazem duchovní zralosti ani spásy. Nestačí být dlouho v církvi, zastávat významné postavení nebo se označovat za křesťana. Rozhodující je, zda člověk skutečně roste v Kristu, rozhoduje se společně s Kristem a podřizuje mu svůj život, zná Boží slovo, upřednostňuje Písmo před lidskými výklady, žije podle něj a přináší ovoce.
„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.
Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.“
Překlad 21. století, Jan 15,4-6
Nejnebezpečnější nemusí být křesťan, který si uvědomuje svoji duchovní slabost. Mnohem nebezpečnější je ten, kdo duchovně slabý je, ale vůbec si to nepřipouští. Právě proto není čas duchovní úpadek omlouvat, zlehčovat ani přehlížet. Je čas se probudit – odmítnout světské smýšlení, mnohokrát denně mluvit s Bohem a hledat Jeho vůli. Je potřeba vrátit se k Němu a obnovit modlitbu jako každodenní rozhovor. Je čas činit pokání a znovu opravdově následovat Krista. Kdo si totiž s duchovním úpadkem zahrává, neměl by být překvapený, když jednoho dne zjistí, že se od Něj vzdálil mnohem dál, než si kdy vůbec připouštěl.
Amen.