Kristova církev
Někteří lidé si pod pojmem Kristova církev představí kostel, modlitebnu, denominaci, organizaci nebo náboženskou instituci. Jenže Kristova církev není totožná s žádnou pozemskou organizací ani církevní institucí. Tvoří ji lidé, kteří činili pokání, věří v pravého Ježíše Krista, patří Mu, odevzdali Mu svůj život a každý den žijí pro Něj.
Nejvyšší autoritou Kristovy Církve není žádný člověk, církevní představitel ani lidská instituce, ale sám Ježíš Kristus. Každý, kdo je v pravém Kristu (existuje nespočet falzifikátů), je součástí Jeho těla. Kristova Církev je proto neuchopitelná, není uzavřena do jedné denominace ani podřízena jedné pozemské organizaci.
„Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ a jako hlavu všeho jej dal církvi, která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech.“
Překlad 21. století, Efeským 1,22-23
Kristova církev není církevní organizace
Bůh nemá na zemi jednu vyvolenou církevní organizaci, která by si mohla nárokovat výhradní postavení mezi všemi křesťany. Má svůj lid – pravé křesťany, kteří patří Kristu. Ti se mohou scházet na různých místech, ale jejich skutečná příslušnost není založena na názvu organizace, členství v instituci ani označení na budově. Je založena na Kristu, Jeho učení a skutečné víře v Něj. To však neznamená, že každý člověk, který se označuje za křesťana, skutečně patří do Kristovy církve. Falešný křesťan není součástí Kristovy církve jen proto, že se za křesťana považuje nebo se účastní života nějaké církevní organizace. Kristovu církev tvoří ti, kteří skutečně patří Kristu, zůstávají v Jeho pravdě a každý den s Ním žijí. Ne ti, kteří se od Krista odvracejí falešným učením, překrucují Jeho slovo a místo Krista následují lidské nauky.
Falešná jednota a ekumenismus
Také je potřeba si uvědomit, že ne všechny církve, učení a náboženské směry jsou pravé. Dneska vidíme tak nebezpečný falešný ekumenismus: tvrzení, že na učení vlastně nezáleží a že všechny rozdíly lze přehlédnout ve jménu jednoty. Biblická jednota není spojení pravdy s bludem. Křesťan nesmí přijímat falešné učení jen proto, aby byl zachován zdánlivý pokoj a „jednota křesťanů“.
Kristova církev je Božím chrámem
Pavel v prvním listu Korintským varoval před rozdělováním křesťanů a vyvyšováním jednotlivých lidí. Jeden se hlásil k Pavlovi, druhý k Apollovi. Pavel jim ukazuje, že takové rozdělování není z Ducha, ale je projevem tělesnosti (smýšlení podle těla je v protikladu k Duchu):
„Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete, neboť jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár? Když jeden říká: „Já jsem Pavlův“ a druhý „Já zas Apollův“, nechováte se jen jako obyčejní lidé?
Kdo je vůbec Apollos? Kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh. Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst. Ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci. Jsme tedy Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba.
Podle Boží milosti, jíž se mi dostalo, jsem jako zkušený stavitel položil základy, na kterých pak staví další. Každý však ať dává pozor, jak na nich staví. Nikdo nemůže položit jiný základ, mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus. Ať už kdo na tom základě staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, z dříví, sena nebo ze slámy, dílo každého vyjde najevo. V onen den se to ukáže; bude to zjeveno ohněm, neboť oheň vyzkouší dílo každého člověka. Zůstane-li něčí dílo, které postavil, získá odplatu. Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale jen jako skrze oheň.
Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 3,1-17
Kristova církev, Boží lid jako celek, je Božím chrámem. Ve staré smlouvě byl Boží chrám spojen s konkrétní kamennou stavbou. V Nové smlouvě však Boží chrám už není žádná hmotná budova.
Bůh nebydlí v chrámech udělaných lidskýma rukama:
„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama“
Překlad 21. století, Skutky 17,24
Proto je zásadní pochopit rozdíl mezi pozemskou církevní organizací a Kristovou Církví. Lidé mohou založit organizaci (někteří dokonce drze pomocí světského systému), přijmout stanovy, zvolit vedení, koupit budovu a dát jí název „církev“. To však samo o sobě z této organizace nedělá Boží chrám. Boží chrám nevzniká postavením budovy, sepsáním stanov ani rozhodnutím lidského vedení. Boží chrám tvoří lidé, kteří skutečně patří Kristu. Tam, kde jsou skuteční Kristovi učedníci, tam je Boží lid. Tam je Kristova církev. Ježíš řekl:
„Vybuduji svou církev.“
ČSP, Matouš 16,18
Všimněme si slova svou. Ne lidskou církev. Ne církev nějakého kazatele. Ne církev nějakého hnutí. Už vůbec ne světem uznanou a vytvořenou.
Pavel proto korintským křesťanům neříká: „Vaše budova je Božím chrámem.“ Říká jim něco úplně jiného: „Boží chrám jste vy.“ Tedy vy všichni, kteří patříte Kristu – celé společenství křesťanů. Pavel zde nemluví k nějaké budově ani k jednotlivci. Mluví ke křesťanům jako celku, k celému společenství křesťanů. Kristova církev proto není a ani nemůže být lidským majetkem. Žádný člověk, pastor, kněz, biskup, vedení ani církevní organizace si ji nemůže přivlastnit. Nikdo nemá právo prohlašovat: „Kristova církev je moje.“ Kristus je její hlavou a církev je jeho tělem. Lidé mohou založit organizaci, postavit kostel a vytvořit vlastní strukturu, ale nemohou si přivlastnit to, co patří Kristu.
„Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“
ČEP, 1. Korintským 12,27
Stejnou myšlenku Pavel potvrzuje také v listu Efeským. Křesťané nejsou pouze lidé, kteří se scházejí v nějaké budově. Jsou společně budováni v Boží příbytek v Duchu:
„V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.“
Překlad 21. století, Efeským 2,21–22
Boží chrám lze ničit!
Pavel v 1. Korintským 3 píše velmi ostře: „Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.“ To ukazuje, jak vážně Bůh pohlíží na své děti. Boží chrám je svatý.
Jak tedy může člověk ničit Boží chrám? Snad není scestnějšího výkladu tohoto biblického varování, než jaký nabízí Církev adventistů sedmého dne: stravovací systém postavený na zákazu a příkazech týkajících se jídla.
V bezprostředním kontextu Pavel mluví především o tom, co se dělo mezi korintskými křesťany. Byla mezi nimi závist, svár, rozdělování a stranění jednotlivým lidem. Jeden říkal: „Já jsem Pavlův“, jiný: „Já Apollův.“ Pavel takové jednání označuje za tělesné. Ničit Boží chrám tedy znamená rozbíjet jednotu Božího lidu, zasévat rozdělení, svár a závist, stavět křesťany proti sobě a odvádět jejich pozornost od Krista k lidem. Kdo to dělá, přivolává na sebe Boží soud!
„Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: Povýšené oči, lživý jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce, které kuje zlé plány, nohy, které rychle běží za zlem, falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry.“
ČSP, Přísloví 6,16
Když někdo místo Krista vyvyšuje člověka, když vytváří tábory „našich“ a „jejich“, když někdo rozděluje podle lidských jmen, funkcí nebo postavení, kdo je údajně „první“ a kdo „druhá kategorie“, nebuduje Boží chrám, ale přispívá k jeho ničení. Pavel přitom jasně ukazuje, komu patří zásluha: „Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh.“
Doporučený článek k prostudování: Před Bohem nejsou křesťané první a druhé kategorie
Proto je třeba dávat velký pozor na to, co v křesťanském společenství budujeme. Místo budování lidského kultu a lidské pýchy má přijít pokora. Místo soupeření služba. Místo rozdělování jednota v Kristu. Místo vyvyšování lidí má být vyvýšen Ježíš Kristus.
Jak se ještě rozbíjí jednota Božího lidu? Falešným učením, falešnými učiteli a falešnými proroky. Právě falešné učení patří mezi nejnebezpečnější nástroje, které rozdělují křesťany a odvádějí je od pravdy. Místo aby byl středem všeho Kristus, začnou být středem jednotliví lidé – jejich názory, jejich tradice, jejich pravidla, jejich dogmata a jejich vlastní výklady Písma. Člověk se tak postupně dostává na místo, které náleží jedině Kristu.
Právě před takovým odvrácením od pravdy Pavel varoval celý tesalonický sbor. Pavel psal křesťanům v Tesalonice a varoval je, aby se nenechali svést od bludařů:
„Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožníka zatracenec, který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá. Usadí se dokonce v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha!“
Překlad 21. století, 2. Tesalonickým 2,3-4
Není snad scestnějšího výkladu než tvrzení, že tento text znamená viditelný příchod konkrétního člověka, který v budoucnosti získá globální náboženskou autoritu a vytvoří celosvětovou náboženskou vládu sahající od Austrálie až po Grónsko. Podle tohoto výkladu má být v Jeruzalémě postavena kamenná budova, mají být zrušena všechna světová náboženství, nastolen jednotný náboženský systém a vytvořeno nové univerzální náboženství založené na ideologii tohoto člověka. Největším problémem tohoto výkladu je, že ve svém důsledku odsouvá Kristův návrat do daleké budoucnosti. Pokud totiž tento člověk ještě nebyl zjeven, pak nemůže přijít ani Kristus pro své věrné. To je však v přímém rozporu s tím, před čím Bible na více místech varuje, například:
„Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána. Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.“
Překlad 21. století, Matouš 24,40
Doporučené články k prostudování: Kdy přijde hlavní a konečný Antikrist?, Bude někdy stát v Jeruzalémě Třetí chrám?
Text 2. Tesalonickým 2 je ve skutečnosti varováním před odvrácením od Boha, falešným učením, falešnými učiteli, kteří ničí Boží chrám, a před povýšením člověka na místo, které náleží jedině Bohu. A nejde o nějaký problém, který by se objevil až v naší době – podobné nebezpečí už řešil samotný tesalonický sbor. A později tisíce sborů po celém světě. Pavel varoval tamní křesťany, aby se nenechali svést bludaři. Kolik jen bludařů dnes vykládá Písmo naprosto scestně: falešné učené o údajném „desátkovém“ systému Nové smlouvy, falešné učení o „svazování démonů“, prosperitní evangelium, falešné učení o bezpodmínečném uzdravení, falešné učení o modlitbách k Marii, falešné učení o sedmém dni, falešné učení omezených darech Ducha, učení o omezeném bohu… Kdo tyto bludy učí, ničí Boží chrám! Někteří, extrémní bludaři, zacházejí dokonce tak daleko, že stanovují datum nebo lhůtu (od-do) Kristova návratu. Člověk si tak přisvojuje poznání, které mu Bůh nedal („prohlašuje se za Boha“). Tím se sami stavějí na místo, které náleží Bohu, protože Kristus jasně řekl, že žádný člověk toto nemůže znát.
„Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“
Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci.“
Překlad 21. století, Skutky 1,6-7
V Nové smlouvě nacházíme na mnoha místech varování před falešnými učiteli a falešným učením, které odvádí křesťany od pravého Krista k falešnému – k ďáblu. Jde o zásadní problém: člověk nesmí zaujmout místo Boha a nesmí své vlastní domněnky vydávat za Boží pravdu. Církev musí být základna pravdy!
„Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 3,15
Kdo svádí Boží lid falešným učením, představuje pro Boží lid velké nebezpečí. Bible proto neříká, abychom takové lidi tolerovali nebo s nimi vedli nekonečné spory. Blud je třeba nekompromisně odmítnout. Nejde o osobní nenávist ani o touhu někoho ponižovat. Jde o věrnost Kristu, ochranu Božího lidu a ochranu sebe před Božím prokletím (2. Jan 1,8-11). Křesťan nemá zůstávat tam, kde se šíří falešné učení. Má se od bludu odvrátit, a pokud je falešné učení součástí konkrétního společenství, musí toto společenství bez váhání opustit.
„Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.“
Překlad 21. století, 2. Jan 1,8-11„Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást někteří lidé, kteří chtějí převrátit evangelium Kristovo. Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!“
Překlad 21. století, Galatským 1,6-8
Někteří křesťané se dlouhodobě modlí za určitý problém, opakovaně prosí Boha o pomoc, ale jejich modliby nejsou vyslyšeny. Nelze automaticky tvrdit, že příčinou je Boží prokletí – příčin může být mnoho. Je však třeba položit si i nepříjemnou otázku: Nevěřím v nějaké falešné učení, které má pouze název „křesťanství“? Nezůstávám v prostředí, kde se hlásá falešné učení?
Křesťan se nemůže držet falešného učení ani podporovat společenství, které hlásá falešné učení, a současně očekávat, že z toho nebudou žádné následky.
Doporučený článek k prostudování: Falešná církev nepatří Kristu, ale je součástí světa a jeho systému
Závěr
Boží chrám v Nové smlouvě není fyzické místo, do kterého člověk vstoupí. Není to kamenná budova, kostel, modlitebna ani pozemská organizace založená člověkem nebo dokonce světským systémem. Boží chrám tvoří Kristův lid – lidé, kteří skutečně patří Kristu a dnes denně s Ním žijí.
Kdo ničí Boží chrám, kdo mezi Božím lidem rozsévá rozdělení, svár, falešné učení a odvádí lidi od Krista, a přitom odmítá činit pokání, musí očekávat Boží soud. Kdo ničí to, co patří Kristu, neunikne Božímu soudu.
Proto je pro ničitele Božího chrámu čas k pokání nyní. Ne zítra. Právě teď!
Amen.