Každý křesťan má kázat evangelium
Každý křesťan má oprávnění kázat evangelium:
„Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal!“
Překlad 21. století, 1. Korintským 9,16„V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích. Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali. ³Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení. Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli.“
Překlad 21. století, Skutky 8,1-4
Kázání evangelia tedy není určeno pouze kazatelům, pastorům nebo duchovním vedoucím. Každý křesťan, každý bratr a každá sestra v Kristu, má kázat evangelium.
Bůh nepotřebuje dokonalého řečníka. Nemusíš umět dlouze mluvit ani být výřečný. Říct lidem pravdu o Kristu můžeš i několika málo větami.
Ani apoštol Pavel nestavěl svou službu na lidské výřečnosti. Sám o své řeči říká:
„Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.“
ČSP, 1. Korintským 2,1„Mé dopisy jsou prý působivé a mocné, ale osobní přítomnost chabá a řeč ubohá.“
Překlad 21. století, 2. Korintským 10,10„Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit.“
Překlad 21. století, 2. Korintským 11,6
Ani Mojžíš nebyl nijak výřečný:
„Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“
Překlad 21. století, Exodus 4,10
Výmluva „nejsem výřečný“ tedy není důvod, proč evangelium nekázat. Ježíš nepovolává pouze schopné řečníky. Povolává všechny své následovníky.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Překlad 21. století, Matouš 28,18-20
Tento příkaz obsahuje několik kroků: jít k lidem, získávat učedníky, křtít ty, kteří uvěří, a učit je zachovávat Kristova přikázání.
Závěrečná Ježíšova slova jsou důležitá: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Apoštolové, kteří byli při tomto Ježíšově výroku fyzicky přítomni, již dávno zemřeli. Proto nelze tvrdit, že Kristův příkaz a jeho závěrečný příslib se týkají pouze těchto konkrétních apoštolů. Pokud by se tato slova vztahovala výhradně na apoštoly přítomné v daném okamžiku, Ježíš by nehovořil o jejich působení „až do skonání světa“. Apoštolové sami neměli fyzicky žít až do konce tohoto věku.
Z toho vyplývá, že kázání evangelia a vykonávání vodního křtu není výsadou kazatelů, pastorů nebo duchovních vedoucích, ale patří všem křesťanům bez výjimky. Stejně tak vymítat démony má oprávnění každý křesťan.
„Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony…“
Překlad 21. století, Marek 16,15-17
Tento text je zde naprosto jasný: Ježíš tato znamení spojuje se všemi těmi, kdo uvěří. Není zde řečeno, že vymítání démonů patří pouze nějaké údajné duchovní elitě, zvláštní skupině „pomazaných“ nebo „profesionálním“ exorcistům.
Co znamená kázat evangelium?
Kázat evangelium znamená říct lidem dobrou zprávu o Ježíši Kristu – kdo je, co pro člověka vykonal, proč přišel, za co zemřel, že byl vzkříšen a k čemu člověka volá. Evangelium není pouze dobrá zpráva o Boží lásce. Je také varováním před hříchem, Božím soudem a odsouzením. Kdo Krista odmítne a neuvěří Mu, bude odsouzen.
„Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 15,3-4„Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“
Překlad 21. století, Skutky 17,30-31
Krástké shrnutí – biblické kázání evangelia zahrnuje zejména:
- zvěstovat Kristovu smrt za naše hříchy a jeho zmrtvýchvstání,
- jasně mluvit o lidském hříchu a jeho důsledcích,
- upozornit na Boží spravedlivý soud,
- vyzývat lidi k pokání a víře v Ježíše Krista,
- zvěstovat odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista,
- vyzývat člověka, aby Krista následoval a stal se jeho učedníkem,
- ty, kteří uvěří, vést k vodnímu křtu bez zbytečného odkladu,
- a zároveň jasně varovat, že ten, kdo Krista odmítne a neuvěří, zůstává pod soudem a bude odsouzen.
Kázat evangelium neznamená pouze lidem říct, že Ježíš existuje. Znamená to pravdivě jim říct, kdo Ježíš Kristus je, co pro člověka udělal a k čemu člověka volá. Evangelium vede člověka k pokání, víře v Ježíše Krista a Jeho následování. Součástí evangelia je také vážné varování před Božím soudem. Kdo Krista odmítne a neuvěří Mu, bude odsouzen. Tuto skutečnost nelze z evangelia zamlčet jen proto, aby bylo poselství pro člověka líbivější.
Evangelium na internetu
Evangelium lze kázat nejen osobně, ale také prostřednictvím internetu. Internet je pouze nástroj, který lze využít ke zvěstování Božího slova lidem, kteří by se s evangeliem jinak nemuseli vůbec setkat.
To však neznamená, že máme žít pouze online. Závislost na internetu není omluvou pro zanedbávání skutečného křesťanského života, osobních vztahů, služby druhým ani společného života s ostatními věřícími. Internet má být nástrojem, nikoli náhradou skutečného života.
Stejně tak není správné trávit na internetu nekontrolovaně hodiny pod záminkou, že „sloužíme Bohu“. Ne každé vysedávání na internetu je evangelizace. Pokud člověk ztrácí kontrolu nad svým časem a internet se pro něj stává závislostí, nemůže tuto závislost omlouvat evangelizací.
Evangelium bez lidských technik
Zvěstovat evangelium znamená říkat lidem dobrou zprávu o Ježíši Kristu – v moci Ducha Svatého (dále jen Duch), pravdivě, otevřeně a bez nátlaku, manipulace a lidských technik.
Evangelium není obchodní nabídka, kterou má křesťan pomocí naučených metod „prodat“. Křesťan nemá člověka dotlačit k víře ani ho psychologickými triky přimět k rozhodnutí pro Krista. Nemá používat emocionální nátlak, citové vydírání, davovou atmosféru, manipulaci ani předem připravené techniky, jejichž cílem je člověka zlomit a přimět ho říct „ano“.
Úkolem křesťana je evangelium zvěstovat, nikoli člověka k víře donutit. Má říkat pravdu o Ježíši Kristu a jeho evangeliu a působení na lidské srdce ponechat Bohu. Duch usvědčuje člověka z hříchu a vede ho k pravdě. Žádná dokonale zvládnutá metoda, psychologická technika ani lidská přesvědčivost nedokáže člověka skutečně přivést ke Kristu. Pravá víra není výsledkem manipulace ani výsledkem dobře zvládnuté lidské strategie.
Proto je třeba odmítnout představu, že existuje nějaký „správný postup“, soubor technik, pomocí kterých lze člověka spolehlivě přimět, aby uvěřil. Evangelium není psychologický program a obrácení není produktem lidského nátlaku.
Když člověk klade otázky, máme mu odpovídat jasně, pravdivě, srozumitelně, bez překrucování a dlouhých řečí. Nemáme se ho snažit nachytat, zahnat do kouta nebo ho „přeargumentovat“. Naším úkolem není člověka porazit v debatě, ale pravdivě mu zvěstovat evangelium. Pokud však člověk nechce uvěřit, musíme jeho rozhodnutí respektovat. Nemáme ho zastrašovat, citově vydírat, manipulovat s jeho emocemi ani na něj vyvíjet tlak tak dlouho, dokud neřekne to, co od něj chceme slyšet.
Co znamená kázat evangelium v moci Ducha?
Kázat evangelium v moci Ducha neznamená vymyslet si vlastní evangelizační plán a potom žádat Boha, aby ho požehnal. Nejde o naši strategii, ale o Boží vedení – kam jít, kdy jít, komu mluvit a kdy čekat a příhodnou chvíli. Bůh vede, křesťan poslouchá. Nesnažme se řídit Boha. Nechme se řídit Bohem.
Evangelizace není lidská technika, metoda ani psychologický trik. Je to poslušnost Bohu a závislost na Jeho vedení.
Fanatické kázání evangelia
Kázání evangelia nesmí být fanatické. Fanatismus je zaslepené a extrémní prosazování vlastní víry, které člověka vede k agresivitě, nátlaku a manipulaci a ke snaze donutit druhého člověka k víře. Fanatismus není kázání evangelia v moci Ducha, ale jednání z těla, a v některých případech může být dokonce pod vlivem démonického ducha.
Naším úkolem není dělat kolem Krista náboženskou show, předvádět svou horlivost ani zahlcovat evangelium lidskými symboly a politickými postoji – například izraelskou vlajkou (která obsahuje okultní symbol). Čím více lidských věcí k evangeliu přidáváme, tím více samotné evangelium překrýváme. Evangelium nepotřebuje politickou podporu, náboženské divadlo ani lidské rekvizity. Pravé evangelium není izraelská vlajka. Pravé evangelium není politika. Pravé evangelium není fanatismus. Pravé evangelium je Ježíš Kristus.
Pozor na evangelizační kurzy
Dnes existují různé evangelizační kurzy, školení, knihy a metody, které učí člověka, jak přivést druhého člověka k rozhodnutí pro Krista. Učí ho, co přesně říct, jakou otázku položit, jak vytvořit správnou atmosféru, jak vyvolat emocionální reakci a jak člověka dovést k tomu, aby se „rozhodl pro Ježíše“. To už není kázání evangelia v moci Ducha, ale spoléhání na lidské metody a tělesné prostředky. Odmítejte tyto antikristovské nástroje!
Zvlášť nebezpečné je, když se lidé učí různé „techniky rozhodnutí“ a následně se počet těch, kteří „přijali Krista“, používá jako měřítko úspěšnosti evangelizace. Pak vzniká falešná představa, že čím více lidí zopakuje naučenou modlitbu, zvedne ruku, vystoupí dopředu nebo udělá veřejné rozhodnutí, tím úspěšnější evangelizace byla. Jenže počet lidských rozhodnutí není důkazem duchovního ovoce.
Člověk může něco zopakovat pod tlakem atmosféry, silných emocí, manipulativního vedení nebo emocionálně manipulativní hudby, aniž by skutečně činil pokání a uvěřil v Ježíše Krista.
S vodním křtem neotálet!
Je také potřeba zdůraznit, že ti, kteří uvěří a činí pokání, mají být bez zbytečného odkladu pokřtěni ve vodě. Pokud člověk skutečně uvěřil v Krista a činil pokání, není důvod jeho křest zbytečně odkládat. Může být pokřtěn klidně ještě tentýž den – je to biblické!
„Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.
A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“ a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.“
Překlad 21. století, Skutky 8,34-38„Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.“
Překlad 21. století, Skutky 2,41
Falešní křesťané, falešné evangelium
Bible nás varuje před lidmi, kteří se vydávají za křesťany, ale ve skutečnosti Kristu nepatří. Mohou používat křesťanský jazyk, kázat, prorokovat a dokonce mohou dělat duchovní působivé činy. To však samo o sobě není důkazem, že jsou skutečně obrácení a že jednají z Ducha.
„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Překlad 21. století, 1. Jan 4,1
Ježíš jasně říká, že přijdou lidé, kteří se budou odvolávat na jeho jméno a budou tvrdit, že pro něj vykonali mnoho mocných věcí. Přesto jim řekne: „NIKDY jsem vás neznal.“ To znamená, že jejich náboženská činnost byla falešná a vedená satanem.
Takoví lidé mohou dokonce kázat falešné evangelium a představovat falešného ježíše. Nestačí tedy poslouchat, co člověk říká, ani obdivovat jeho zázraky, úspěch nebo počet lidí, kteří ho následují. Je kriticky důležité zkoumat, zda skutečně hlásá pravého Krista.
„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy zločinci!“
Překlad 21. století, Matouš 7,21-23
Bůh může oslovit přímo
Je třeba si uvědomit, že někteří lidé uvěřili, aniž by jim evangelium předtím zvěstoval jiný člověk. Takových případů je mnoho a některé najdeme přímo v Bibli. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Saul, který se na cestě do Damašku setkal se vzkříšeným Ježíšem:
„Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům.Šel za veleknězem a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“
Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“
Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat.“
Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli. Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku. Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.“
Překlad 21. století, Skutky 9,1–6
K Saulovu obrácení došlo přímým Božím zásahem. Bůh sám Saula zastavil a přímo ho oslovil.
To však v žádném případě neznamená, že křesťan může říct: „Bůh si člověka najde sám, takže evangelium kázat nemusím.“ Taková výmluva je naprosto nepřijatelná. Bůh může člověka oslovit přímo, ale zároveň dal všem křesťanům jasný příkaz kázat evangelium.
Bůh si člověka najde
Žádný člověk nebude moci před Bohem říct: „Neměl jsem možnost slyšet o Bohu, protože mi evangelium nikdo neřekl.“ Pokud se nenajde člověk, který by evangelium přinesl, Bůh si dokáže poradit sám. Bůh není závislý na lidských prostředcích a není omezen lidskou neochotou, neposlušností ani tím, že někdo odmítne evangelium kázat.
Právě to vidíme u Saula. Nebyl tam člověk, který by mu na cestě do Damašku vysvětloval evangelium. Bůh si ho našel sám. Kristus ho přímo zastavil, oslovil a usvědčil.
Stejný princip můžeme vidět také v Jobovi:
„Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘ Toto vše tedy dělá Bůh
dvakrát i třikrát při člověku,“
Překlad 21. století, Job 33,28–29
„Dvakrát i třikrát“ zde neznamená přesný počet Božích zásahů. Jde o vyjádření toho, že Bůh člověka opakovaně napomíná, varuje a jedná s ním.
Takže se nikdo nebude moci u finálního soudu před Bohem vymlouvat, že neměl příležitost být spasen!
Závěr
Každý křesťan má kázat evangelium, ne z těla, ale z Ducha. Nemusí být kazatel, pastor ani duchovní vedoucí. Nemusí být výřečný. Kristův příkaz není určen pouze několika vybraným lidem. Platí pro každého, kdo Kristu skutečně patří.
Naším úkolem je říkat lidem pravdu o Ježíši Kristu – o Jeho smrti za naše hříchy, Jeho vzkříšení, odpuštění, pokání, víře i Božím soudu. Nemáme lidem předkládat zředěné a líbivé evangelium, ze kterého zmizelo pokání, hřích, soud a potřeba obrácení.
Stejně tak nemáme používat manipulaci, psychologické triky, nátlak ani lidské evangelizační techniky, jejichž cílem je člověka dotlačit k nějakému „rozhodnutí pro Ježíše“. Naším úkolem není vyrábět obrácené lidi. Naším úkolem je věrně zvěstovat evangelium. Bůh sám jedná v lidském srdci.
Pokud člověk nechce v danou chvíli uvěřit, nemáme ho lámat nátlakem ani vytvářet manipulativní atmosféru. Řekněme mu pravdu a nechme rozhodnutí na něm. Někdy je lepší říct méně slov než člověka zasypat dalšími argumenty. Evangelium nepotřebuje lidský nátlak, aby mělo moc.
Bůh může člověka oslovit i přímo, jako oslovil Saula, a jako oslovuje mnoho dalších lidí po celém světě. To však není žádná výmluva pro naši neposlušnost. Nemáme čekat, až Bůh všechno udělá bez nás. Kristův příkaz zůstává jasný: jděte a kažte evangelium.
Proto evangelium neschovávejme. Nekřivme ho. Nezjemňujme ho, aby bylo lidem příjemné. A hlavně nemanipulujme lidmi.
Prostě věrně zvěstujme Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy, byl vzkříšen a přijde soudit živé i mrtvé.
Amen.