Dejme si pozor, aby se někdo z nás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. Hřích zatvrzuje srdce a spoutává ho, takže se člověk stává otrokem hříchu. Zatvrzelý člověk je tvrdohlavý, umíněný.

„Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.“
Překlad 21.století, Židům 3,12-13

„Blahoslavený je člověk, který má ustavičně bázeň, ale kdo zatvrzuje své srdce, padne do zla.“
ČSP, Přísloví 28,14

Hřích, žití v hříchu, odmítání pokání, představuje obrovskou překážku k tomu, aby člověk mohl Boha plně vnímat a mít s Ním obecenství. Žití v hříchu zaslepuje, otupuje mysl, mění člověka, zatvrzuje lidské srdce proti Bohu. Zavrzelý člověk nachází v hříchu zalíbení, hřích ho přitahuje jako magnet, láká ho a někdy i naplňuje. Zatvrzelého člověka nakonec hřích duchovně zabije. V důsledku zavrzelosti neslyšíme Boží hlas, nepoznáváme Boží vůli, nejsme schopni porozumět Boží lásce… Každý nevyznaný a pěstovaný hřích způsobuje, že máme čím menší chuť poslouchat Boha.

„Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem.“
Překlad 21.století, Římanům 6,12

„Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.“
Překlad 21.století, Jakub 1,15

Myslet si, že hřích, žití v hříchu, je něco nepodstatného, to je cesta vydání se zlu (démonům). Satan nám chce vnutit, že můžeme hřích bagatelizovat. Už v Ráji vidíme, že satan vedl první lidi (Adama a Evu) ke zlehčování hříchu. Důsledky tohoto „malého hříchu“ vidíme dodnes.

Je potřeba si uvědomit, že hřích začíná již v našich myšlenkách. Tam jsou kořeny zlých skutků, které je následují. Hřích je potřeba odmítnout už v prvopočátku!

„Kdo nenávidí bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah v sobě nemá věčný život.“
Překlad 21.století, 1. Jan 3,15

„Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Překlad 21.století, Matouš 5,27-28

Kdo dlouhodobě odmítání pokání, zvykne si hřešit (z hříchu se stane zvyk). Takový člověk přestane vnímat nebezpečí hříchu. S takovým člověk to půjde k horšímu.

Nezvykl si někdo na modloslužbu v podobě závislosti na informacích? Nezvykl si někdo manipulovat druhými (čarovat)?

„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21.století, Zjevení 21,8

Pravé pokání člověka osvobozuje, dává mu duchovní klid. Pravé pokání znamená, hřích poznat, vyznat Ho Bohu v pokojíku a opustit. Pravé pokání znamená, jít po boku Boha proti sobě samému.

Pouhá omluva za hřích Bohu, to je falešné pokání. Pouhá změna smýšlení, to je falešné pokání.

„Boží základ však pevně stojí a nese tento nápis: „Hospodin ví, kdo mu patří,“ a „Každý, kdo vyznává Pánovo jméno, ať  opustí nepravost.“
Překlad 21.století, 2.Timoteus 2,19

„Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.“
Překlad 21.století, Skutky 26,20

Hřích je, když nenapomínáme hříšníky (lháře, homosexuály, evangelisty prosperity…). Láska je v tom, že hříšníka napomeneme. Láska je v tom, že nechceme, aby někdo skončil v Gehenně.

„Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.
Překlad 21.století, Jakub 4,17

„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.“
ČSP, Matouš 10,28

Neodpuštění je hřích. Odpusť a přej druhým milost, upřednostňuj druhé před sebou, pak dostaneš milost i ty. Pokud neodpustíš, budeš trýznit sám sebe. Živit v sobě neodpuštění je sebedestrukce.

„Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“
Překlad 21.století, Matouš 6,14-15

Závěr
Hřích, žití v hříchu zatvrzuje lidské srdce. Člověk, který z nějakých důvodů odmítání pokání, duchovně strádá, neboť se dobrovolně otevřel zlu. To se může projevit i tělesně, např. nějakou nemocí. Hřích duchovně unavuje, oslabuje a zatemňuje duši. Temná duše duchovně strádá, neboť je otrokem hříchu. Hřích přináší strach a obavy. Nejhorší je, že přerušuje komunikaci s Bohem (uhašuje Ducha).

„Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn.“
Překlad 21.století, Jan 8,34-35

Kdo nečiní pokání, kdo v hříchu žije, hřích obhajuje, nakonec se jím může dokonce chlubit, neboť si na hřích zvykl (připadá mu normální.). Kdo se ku činění pokání neprobudí a nevzpamatuje, ztroskotá víře.

Odmítejme tělesnost. Žijme vírou. Žijme Duchem, který nás vede ke spáse. Amen.

„A cokoli není z víry, je hřích.“
Překlad 21.století, Římanům 14,23

„Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.
Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.“
Překlad 21.století, Galatským 5,16-21