Král Šalamoun měl moc, nezměrné bohatství, paláce, zahrady, zlato, stovky žen, nejlepší jídla, všechen možný druh zábavy…

„Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost. (…) Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice. Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií….“
ČSP, Kazatel 2,1 a 4-8

Řada dnešních lidí se honí za různými pomíjivými cíli, a myslí si, že jim to dává smysl života. Cíle dnešních lidí jsou: úspěch, vzdělání, kariéra, bohatství, finanční zabezpečení, zábava, zážitky, poznání, obžerství… Klam bohatství přináší lidem mnoho trápení. Chtít se zabezpečit vlastní silou, je žití pro tento život a zároveň silný prostředek k přijetí znamení šelmy. Pokud někdo obrací naději ke svým úsporám, majetku, má duchovní ztrátu. Tito lidé jsou nakaženi duchem starosti světa.

Lidé hledající pomíjivou rozkoš, ti pociťují vnitřní prázdnotu. Kdo žije “tady a teď”, pro tento život, ten žije falešný život. Bůh nám nabízí něco víc než „tady a teď“!

„Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 6,7-10

„Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“
Překlad 21. století, Lukáš 12,15

„Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.“
Překlad 21.století, Kazatel 5,9

„Ten, kdo doufá ve své bohatství, padne, ale spravedliví se budou zelenat jako listí.“
ČSP, Přísloví 11,28

„Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.“
Překlad 21.století, 1. Korintským 15,19

Stejně jako Šalamoun, tak i řada dnešních lidí, věnuje spoustu času pomíjivým aktivitám. Šalamoun se v jednu chvíli zastavil a začal přemýšlet nad tím, zda využíval čas k dobrému nebo ho naopak promrhal. Nakonec prohlásil:

„Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?“
Překlad 21.století, Kazatel 1,1-3

To doplňuje Nová smlouva, Ježíš:

„Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?“
Překlad 21.století, Matouš 16,26

Šalamoun dospěl k tomu, že „všechno je marnost“. Marnost je něco, co je zbytečné, pomíjivé. Šalamoun však dodal „pod sluncem“, tedy pod nebeskou klenbou (pod Nebem). Šalamoun myslel to, co se děje ve stvoření a pro stvoření. Šalamoun myslel všechno to, co pomine, a už tu není. Šalamoun varuje, aby člověk nepřikládal svému snažení větší význam, než má mít. Šalamoun odkazuje na dva pohledy. Jeden pohled je stvoření, pomíjivost, a druhý pohled je věčnost, Bůh, Boží království. Marnost je upínání se na něco stvořeného. Kdo nezná Krista (jedinou cestu k Bohu) žije marný život. Marnost rozhodně není upínání se na Boha, chození s Bohem… Pokud pokorně přistupuješ k Bohu a říkáš Mu něco v tom smyslu „Bože, bez tebe bych nebyl nic… Bez tebe bych neměl jídlo ani ošacení…“, nežiješ marný život.

„Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.“
Překlad 21.století, Římanům 8,19-25

„Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění. Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸ Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. “
Překlad 21.století, Matouš 6,6-8

Pokud si zakládáš na něčem stvořeném (peníze, vzdělání, kariéra, dovednosti, poznání, zdraví…), vykonáváš marnost, máš falešný cíl. Pokud sloužíš Bohu podle sebe, ne podle Jeho vůle, pachtíš se pro sebe, pro tento život.

Smysluplnost života je v pravém Ježíši Kristu! Existuje tolik falzifikátů Ježíše. Hnutí Víry má svého ježíše. Adventisté mají svého ježíše. Římští katolíci mají svého ježíše. Kalvinisté mají svého ježíše.

„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ ²³ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy zločinci!“
Překlad 21.století, Matouš 7,21-23

Boží slovo nám říká, že pravým smyslem života je hledat Boha a žít s Ním. Bůh každému člověku vymezil hranice života. Bůh o každém člověku ví, kdy se narodí i kdy zemře.

„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. „Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.“
Překlad 21.století, Skutky 17,24-28

„Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí. Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší.“
Překlad 21. století, 1. Samuel 2,6-7

„A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.“
Kralická, Job 1,21

Každý z nás máme žít v prvé řadě pro Trojjediného Boha, ne pro vlastní potřeby ani pro ostatní lidi. Máme milovat manželku, máme pomáhat sourozencům v Kristu…, ale na prvním místě musí být Bůh!

„Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“
Překlad 21.století, Matouš 10,37-38

Skutečný smysl života se nachází v Bohu, Ježíši Kristu! Pokud člověk přijme Ježíše jako Spasitele, nastává pravý smysl života. V tu chvíli se člověk stává Jeho učedníkem (učí se od Něho), tráví s Ním čas, dychtivě čte Boží slovo, pokorně přichází k Němu v modlitbách…

„Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“
Překlad 21.století, Matouš 11,28-30

Víš o tom, že na každý den máš připraveny skutky? Dnes a denně žij s Bohem, ať poznáš, o jaké skutky jde.

„Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.“
Překlad 21.století, Efeským 2,10

Je potřeba myslet na to, že celé stvoření bude zničeno ohněm. Bůh zničí tuto zem, nastolí věčný pořádek, stvoří nové nebe a novou zem. Dojde k obnovení dokonalého vztahu s vykoupeným lidstvem. Bude zrušena kletba hříchu – hřích nebude existovat. K tomu je potřeba dodat, že jedna skupina (nespasení) budou odsouzeni a druhá skupina bude mít život věčný s Bohem.

„Hle – já stvořím nové nebe a novou zem; na minulé věci se zapomene, nikdo už nebude o nich přemýšlet. Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti. Sám budu šťastný z Jeruzaléma, ze svého lidu se budu radovat – vždyť už v něm nebude slyšet pláč, křik se tam nebude už nikdy rozléhat! Už nikdy tam nebude dítě, které by zemřelo po pár dnech, a nebude tam ani stařec, který by nenaplnil svůj věk. Ten, kdo zemře ve sto letech, bude mladíkem, a ten, kdo sta let nedosáhne, bude za proklatce. Budou si stavět domy a bydlet v nich, sázet vinice a jejich plody jíst. Nebudou stavět, aby bydleli jiní, nebudou sázet, aby to jiní zhltali. Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy, dílo svých rukou si mí vyvolení užijí. Už se nebudou marně dřít, nebudou plodit děti do hrůzy; jsou přece símě, kterému žehná Hospodin – oni i jejich potomci! Ještě než zavolají, já jim odpovím; ještě než domluví, já je vyslyším. Vlk a beránek se budou spolu pást, lev jako dobytče bude slámu žrát, pokrmem hada bude prach. Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře, praví Hospodin.“
Překlad 21.století, Izaiáš 65,17-25

Závěr
Upnutí se na něco stvořeného je marnost. Nepromarni svůj život!

„Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.“
Překlad 21.století, Efeským 5,15-16

Dnes a denně se zabývej Bohem. Pokud Boha neznáš, volej Ježíše Krista, který je jediná cesta k Bohu. Pokud neznáš Krista, musíš činit pokání, ze svého sobectví, z marnosti svého života. Ježíš člověka vysvobozuje z moci tmy. Cesta k věčné radosti je výhradně skrze víru Ježíše Krista.

„Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí,“
Překlad 21.století, Skutky 3,19

Neboj se přiznat, že bez Boha jsi schopný dělat akorát marnosti. Nepromarni čas, který ti Bůh vyměřil. Jak nakládáš s časem, který ti Bůh každý den daruje? Nejsou pro tebe priorita nepodstatné věci? Jediný jistý čas je „nyní“, žádné večer nebo zítra nemusí být. Teď je čas spásy, dnes je ten den spasení. Amen.

„Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.“
Překlad 21.století, Kazatel 3,10

„Nuže nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat“ – nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.“
ČSP, Jakub 4,13-14

„Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. Říká přece: „V čas milosti jsem tě vyslyšel v den spásy jsem ti pomohl.“
Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!“
Překlad 21.století, 2. Korintským 6,1-2