Existuje nebezpečné falešné učení nazývané univerzalismus neboli všeobecné spasení, podle kterého budou nakonec spaseni úplně všichni lidé bez jediné výjimky – bez ohledu na to, jak žili, čemu věřili, zda odmítali Boha, zavrhovali Ježíše Krista nebo zda vůbec činili pokání ze svých hříchů. Do Nebe se tak mají údajně dostat nejen ti, kteří uvěřili v Krista, obrátili se k Bohu a činili pokání, ale také masoví a sérioví vrazi, pedofilové, smilníci, okultisté a lidé, kteří celý život sloužili falešným bohům a nikdy se Kristovi nepodřídili. Podle této zvrácené nauky tedy nezáleží na tom, zda člověk Krista přijímá, nebo odmítá, zda opouští svůj hříšný život, nebo zatvrzele setrvává ve vzpouře proti Bohu – všichni mají údajně skončit stejně: ve věčné spáse. To je přímé překrucování biblického evangelia, zlehčování hříchu a popírání Božího soudu. Univerzalismus nabízí falešnou naději lidem, kteří nechtějí činit pokání, a lživě je ujišťuje, že mohou odmítat Krista, žít v hříchu a přesto se nemusejí bát odsouzení.
Zastánci tohoto učení se často odvolávají na jednotlivé biblické verše vytržené z kontextu a přisuzují jim význam, který z nich nevyplývá. Verše o Boží lásce, Kristově oběti a Božím záměru používají jako záminku k tvrzení, že nikdo nakonec nebude odsouzen. Jenže lidské přání není Boží pravda a překrucování Božího slova není pravda evangelia! Bůh není pouhým výtvorem lidské představivosti, který musí nakonec každému vyhovět. Je svatý a spravedlivý. Jeho láska neruší Jeho soud a Jeho milost není omluvou pro setrvávání v hříchu.
Biblické verše, které zastánci univerzalismu používají jako argumenty pro všeobecné spasení:
1. Verše 1. Timoteovi 2,3–5 říkají, že Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a poznali pravdu, že existuje jediný prostředník mezi Bohem a lidmi a že Ježíš Kristus dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Tento text rozhodně neříká, že nakonec budou spaseni všichni lidé bez výjimky, včetně těch, kteří odmítají Krista a nechtějí činit pokání. Říká pouze, že Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a poznali pravdu.
„Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 2,3–5
2. Verš 1. Timoteus 4,10 říká, že Bůh není Spasitelem pouze křesťanů, ale používá širší označení „všech lidí“. Boží záchrana tedy není omezena na jediný národ nebo společenskou skupinu.
„Proto se tak namáháme a svádíme takový boj, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitelem všech lidí, a zvláště věřících.“
Překlad 21. století, 1. Timoteus 4,10
Podobné vyjádření nacházíme v předchozím verši (1. Timoteovi 2,3-5), kde Pavel píše, že Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni, a připomíná, že Ježíš Kristus dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.
Tyto texty zdůrazňují široký dosah Božího spásného záměru a Kristovy oběti. Neříkají však samy o sobě, že každý člověk nakonec skutečně obdrží věčný život.
3. Verš Římanům 5,18 staví proti sobě Adamovo provinění, které přineslo lidstvu odsouzení, a spravedlivý čin Ježíše Krista, skrze něhož Bůh otevřel cestu ke spravedlnosti a životu. Neznamená však automaticky, že nakonec budou všichni lidé spaseni bez víry v Krista a bez pokání.
„Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život.“
Překlad 21. století, Římanům 5,18
4. Římanům 11,32 nelze vykládat jako důkaz, že nakonec budou všichni lidé bez výjimky spaseni. Pavel zde zdůrazňuje, že Židé i pohané jsou neposlušní a všichni potřebují Boží milosrdenství. Boží milosrdenství však neznamená automatické spasení bez víry a pokání. Stejně tak tento verš neříká, že budou spaseni všichni Židé jen proto, že patří k Izraeli. Bezprostřední kontext v Římanům 11,20-23 výslovně varuje před nevěrou a možností, že člověk nebude v Boží dobrotě pokračovat. Verš tedy učí o univerzální potřebě Božího milosrdenství, nikoli o univerzálním spasení všech lidí ani celého izraelského národa.
„Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.“
Překlad 21. století, Římanům 11,32
5. Verš 1. Korintským 15,22 hovoří o Adamovi, skrze něhož přišla na lidstvo smrt, a o Ježíši Kristu, skrze něhož přichází vzkříšení. Neznamená však automaticky, že všichni lidé získají věčný život a budou spaseni. Kontext 1. Korintským 15,23 upřesňuje, že každý bude vzkříšen ve svém pořadí a že Kristovi při Jeho příchodu náležejí ti, kdo jsou Jeho. Vzkříšení proto nelze bez dalšího ztotožňovat s konečnou spásou všech lidí.
„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.“
Překlad 21. století, 1. Korintským 15,22-23
6. V listu Koloským stojí:
„Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm a skrze něj se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi.“
Překlad 21. století, Koloským 1,19–20
Tyto verše nelze překrucovat a používat jako důkaz všeobecného spasení! Pavel píše, že Kristus skrze krev svého kříže způsobil pokoj a smíření všeho, co je na zemi i na nebi. To však ani v nejmenším neopravňuje k závěru, že každý člověk bez výjimky bude automaticky smířen s Bohem a získá věčný život. Je nezbytné rozlišovat mezi Kristovým dílem smíření a osobním přijetím tohoto smíření vírou.
Ano, Ježíš Kristus zemřel za všechny lidi, ale Jeho oběť zachraňuje ty, kteří Ho vírou přijmou za Pána a Spasitele. Kristova smrt není automatickou vstupenkou do věčného života pro každého člověka bez ohledu na jeho vztah k Bohu. Kdo Krista odmítá a nevěří v Něj, nemůže se dovolávat všeobecného spasení, jako by jeho vlastní nevěra a odmítnutí Krista neměly žádný význam.
Koloským 1,19–20 je navíc nutné číst v kontextu, zejména následujících veršů 21-23. Pavel zde mluví o smíření těch, kteří byli dříve odcizeni Bohu, a zdůrazňuje také nutnost setrvání ve víře, pevně založené, bez odvrácení od naděje evangelia. Nestačí tedy vytrhnout z textu slovo „vše“ a na jeho základě prohlašovat, že nakonec budou spaseni úplně všichni, včetně těch, kteří Krista odmítají.
„I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil. Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony – pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem.“
Překlad 21. století, Koloským 1,21-23
7. Verše Filipským 2,9-11 říkají:
„Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“
Překlad 21. století, Filipským 2,9-11
Pokleknutí každého kolena neznamená, že budou všichni spaseni! Znamená to, že každý člověk jednou uzná, že Ježíš Kristus je Pán. Křesťané jej jako svého Pána uznávají již nyní, v tomto životě, a mnozí před ním také poklekají. Svévolníci a hříšníci, kteří Krista odmítají, vzpírají se jeho vládě a nechtějí se Mu podřídit, však Jeho svrchovanost uznají také – až před Ním stanou u finálního soudu. Tehdy už nebudou mít kam uniknout ani jak popřít, že Ježíš Kristus je Pán. Jenže pro ně už bude pozdě!
Spasení je nyní, v přítomném čase!
„Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!“
Překlad 21. století, 2. Korintským 6,2
Člověk má uvěřit v Ježíše Krista nyní, dokud žije, a nečekat až na chvíli, kdy se před ním bude muset sklonit každé koleno. Až Kristus přijde a nastane vzkříšení, nebude to začátek nové příležitosti ke spasení, ale konec času, který člověk dostal. Kdo nyní Krista odmítá, nemůže spoléhat na to, že svou nevíru napraví až při Jeho příchodu a konečném soudu.
Kristus se vrátí v poslední den a mrtví budou vzkříšeni. Bible neukazuje na další den, který by po tomto posledním dni přinesl novou možnost uvěřit a získat věčný život. Ježíš sám jasně říká:
„A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
Překlad 21. století, Jan 6,39-40
Nezaměňujte tedy uznání Kristovy vlády za spasení! To, že každý jazyk nakonec vyzná, že Ježíš Kristus je Pán, neznamená, že každý člověk obdrží věčný život. Uznat Kristovu svrchovanost a být jím spasen nejsou totožné věci.
Bible jasně a na mnoha místech mluví o odsouzení svévolníků
Boží slovo naprosto jasně varuje před Božím soudem nad svévolníky, bezbožnými lidmi a všemi, kdo odmítají pravdu, setrvávají v hříchu a nechtějí činit pokání. Boží spravedlnost nelze zrušit lidským přáním ani překroutit tak, aby nakonec všichni bez výjimky dosáhli spasení bez ohledu na svůj vztah k Bohu, Ježíši Kristu. Boží slovo není možné umlčet tím, že si člověk vytvoří představu o Bohu, která mu vyhovuje, a nepohodlné biblické výroky jednoduše ignoruje.
Bible říká:
„Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
Překlad 21. století, Matouš 13,40–42„Můžete si být jistí, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.“
Překlad 21. století, Efeským 5,5„Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.“
Překlad 21. století, Jan 3,18„Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
Překlad 21. století, Jan 3,36„Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu,“
Překlad 21. století, 2. Petr 2,9“ nynější nebesa však, i země, jsou jeho slovem uchována, jsouce střežena pro oheň ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí.“
Pavlíkův studijní překlad, 2. Petr 3,7„Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.“
Překlad 21. století, 2. Tesalonickým 1,7–9„Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. On „odplatí každému podle jeho skutků“– těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.“
Překlad 21. století, Římanům 2,5–8„Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“
Překlad 21. století, Zjevení 20,13-15„Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte.“
ČSP, Lukáš 12,4-5„Svádíli tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně. A svádíli tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny. A svádíli tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,“
ČSP, Marek 9,43-47„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.“
Překlad 21. století, Galatským 6,7-8„Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Překlad 21. století, Zjevení 21,7-8„Do nebeského Jeruzaléma: „nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.“
Překlad 21. století, Zjevení 21,27„Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města. Psi, čarodějové, smilníci, vrahové a modláři však zůstanou venku stejně jako každý, kdo miluje a provozuje lež.“
Překlad 21. století, Zjevení 22,14-15
Doporučený článek k prostudování: Kdo jsou „psi“ ve Zjevení 22,15? Pravý význam vás možná překvapí
Těchto 15 biblických míst nelze vymazat z Písma ani ignorovat. Kdo tvrdí, že Bůh nakonec bez výjimky zachrání každého člověka, musí se vypořádat také s těmito výroky, nikoli pouze vybírat verše, které zdánlivě podporují jeho představu všeobecného spasení. Nelze se dovolávat Boží lásky a současně odmítat to, co Bible říká o jeho spravedlnosti, soudu, hříchu a věčné záhubě.
Bible dokonce přímo varuje i lidi, kteří se hlásí ke Kristu, že nemohou automaticky počítat se spasením jen proto, že se označují za křesťany, vyznávají víru nebo patří k nějakému společenství. Pavel tato slova píše křesťanským sborům v Galacii:
„Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.“
ČEP, Galatským 5,19–21
List Židům je adresován křesťanům, který odmítají činit pokání:
„Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.“
Překlad 21. století, Židům 10,26–27
V knize Zjevení čteme, že Ježíš napomíná křesťanský sbor v Laodikeji. Jeho slova jsou varováním před duchovní vlažností, lhostejností a odmítnutím:
„Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“
Překlad 21. století, Zjevení 3,15–16
Co lze zkráceně říci na základě Bible?
1. Bible jednoznačně učí, že Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni.
2. Kristovo dílo má dosah na celé lidstvo.
3. Bible mluví o tom, že každý člověk jednou vyzná Ježíše jako Pána.
4. Zároveň varuje před soudem a totální likvidací svévolníků v ohnivém jezeře.
Falešný bůh nemůže spasit!
Kdo věří bludu o všeobecném spasení, vytváří si falešnou představu Boha, která se podobá představám některých esoteriků – boha, jenž je všeobjímající láskou, který nikoho neodsuzuje, na nikoho se nehněvá a nikdy nikoho nepotrestá.
Taková představa však neodpovídá biblickému Bohu. Je to obraz boha přizpůsobený lidským přáním, aby člověk nemusel brát vážně Boží svatost, spravedlnost a soud. Biblický Bůh není pouhou abstraktní láskou, která přehlíží hřích. Je svatým a spravedlivým Soudcem. Jeho láska neruší jeho spravedlnost a nikdo nemá právo překrucovat Písmo tak, aby z něj odstranil varování před soudem a důsledky odmítnutí pravdy.
Bůh Bible je láska, ale není pouze láska. Je také svatý, spravedlivý a trestající Bůh. Jeho lásku nelze používat jako výmluvu k popírání jeho spravedlnosti a soudu. Bible jasně říká, že Bůh bude soudit svět a že svévolníci a falešní křesťané neuniknou Jeho soudu. Kdo si vytvoří představu boha, který nakonec bez výjimky všechny zachrání bez ohledu na jejich vztah k pravdě, hříchu a Ježíši Kristu, ten odmítá Boha zjeveného v Písmu a nahrazuje ho vlastním výmyslem a ve finále vlastním bohem.
„Bůh je láska“ (1. Jan 4,8). Tentýž Bůh také říká: „Mně patří pomsta, já odplatím“ (Římanům 12,19). Bible také prohlašuje: „Je hrozné upadnout do ruky živého Boha“ (Židům 10,31). A sám Bůh říká: „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo. Já Hospodin konám všechny tyto věci“ (Izajáš 45,7).
Pro spasení je kriticky důležité věřit v pravého Boha a pravého Ježíše Krista, nikoli v jejich falešnou, lidskými představami překroucenou podobu. Nestačí prohlašovat, že věříme v lásku, pokud současně odmítáme Boží svatost, spravedlnost a soud. Nestačí si vytvořit takového (falešného) krista, který nikdy nikoho neodsoudí a nakonec automaticky zachrání všechny bez rozdílu. Takový kristus není Kristem, kterého nám zjevuje Bible.
Věčnost není prostor pro sebeklamy, překrucování Písma ani vytváření Boha podle vlastních představ. Tady nejde o názory nebo nějakou teologickou hru. Tady jde o život – o věčný život, nebo věčné odsouzení!
Amen.